Hip hop kemp, jediný čistě hiphopový festival ve střední Evropě, dokázal, že hip hop v Česku momentálně zažívá obrovský rozmach a že může nabídnout více než jen koncerty. Spojení hip hopu a prázdninové pohody u vody se tak zdálo bezmála ideální.
© Karel Veselý / Musicserver
Hip hop kemp, jehož druhý ročník probíhal po tři víkendové dny na pardubickém koupališti Cihelna, byl rozhodně středoevropskou raritou. Těžko byste toto léto hledali u některých našich sousedů festival, kde by se hrál čistě a jen hip hop. To, že na něj zavítalo kolem pěti tisíc lidí (můj hrubý odhad), je jasným důkazem toho, že hip hop v Česku opravdu táhne. I pro laika navíc
Hip hop kemp krásně odrážel stav domácí hiphopové komunity. Teenageři mírně převažují nad veterány, domácí posluchači už jsou schopni přijmout za své abstraktní hiphop
DJe Vadima, ale pořád u nich ještě vítězí primitivní rap
Akrobatika nebo
K-Otix.
Pardubické koupaliště Cihelna nabídlo návštěvníkům vynikající kombinaci hudby a vody. Přálo i počasí, smrtelná horka posledních dnů nahradilo trochu přijatelnější letní teplo, které rozdělilo ty, kteří se odpoledne šli vykoupat a poslechnout si hip hop. Festivalu jsem se bohužel mohl zúčastnit jen v sobotu, takže páteční a nedělní program nechám bez komentáře. Příjezd do místa konání nám zkazili sekuriťáci, kteří znovu potvrdili, že jim kromě inteligence chybí i takt, a moji kamarádku ponižující kontrolou málem přesvědčili, aby rovnou odjela zpátky domů.
© facebook interpreta
První věc, kterou jsem ze sobotního programu viděl, byla brněnská
Naše věc, kteří se nepochybně neustále zlepšují. Snad konečně brzy vydají desku. Po nich přišla exhibice
Noisy Stylus - ti předvedli, proč jsou němečtí turntabloví šampioni v kategorii družstev, ale jejich vystoupení trvalo jen malou chvíli. Po nich nastoupila rapová trojice
DCS, také z Německa, kteří předvedli nemastnou neslanou show, ve které střídali němčinu a angličtinu a byli odměněni publikem dost vlažně. Teprve domácí
Indy&Wich přilákali na rozpálenou plochu hlavního stage větší počet diváků. Předvedli většinu repertoáru jejich první desky, když si s některými skladbami pěkně pohráli, a taky dvě novinky. V "Noc je 1/2 dne" se k nim přidali stejně jako na albu jejich slovenští kolegové
Kontrafakt. Ti nastoupili hned po
Indy&Wich a předvedli svůj standard. Na pódiu se objevili hlavně, aby zaplnili mezeru, kterou způsobilo zpoždění Vadimova komanda.
© Karel Veselý / Musicserver
Vadimova show
Russian Percussion hostila kromě producenta a DJe vydávajícího na
Ninja Tune i anglického turntablistu DJ First Rate (další šampion) a hlavně vynikající vokalistku (básnířku, rapperku i zpěvačku) Yarah Bravo. Tu už posluchači znají z Vadimových desek a zde znovu potvrdila, že patří mezi světovou třídu. Vadim a jeho kolegové předvedli klasické skladby jako "The Terrorist", "Your Revolution", "She Who Is Tested", "Till Suns In Your Eyes" plus několik volných improvizací. Jen škoda, že chyběl původně ohlašovaný beatboxer Kila Kella, který by si určitě s Vadimem vystřihl nějaké skopičiny. Vadim byl pro mne rozhodně vrcholem večera. Jeho hudba není pro davy a zařadit ho na hlavní pódium byl od pořadatelů risk. Ten ale vyšel a způsob, jakým přijali fanoušci jeho hravý hip hop a přemýšlivý projev Yarah Bravo, byl potěšující.
© Karel Veselý / Musicserver
Po něm nastoupili na pódium hlavního stage čtyři freestyleři s pohotovým jazykem i mozkem (pro upřesnění - jejich úkolem je rýmovat do neznámého beatu přímo
na place). Vítězně vyšel - alespoň dle mne a ohlasu diváků - brněnský
MC Tafrob. Co naplat, rap vymysleli američtí černoši a bostonský
MC Akrobatik byl prvním "opravdovým" rapperem, který přišel na pódium. Musím přiznat, že mě dost zklamal, jeho flow byl hodně monotónní a málokdy měl v zásobě více než staré ohrané triky. Když na pódium zaskočil
Mr. Lif, asi největší hvězda festivalu (jeho vystoupení bylo v pátek), vyloženě svého kamaráda, co se týče rapových skillz, ponížil. Divákům ale mizerný
Akrobatik nijak nevadil, což přičítám zaryté politice hiphopového časopisu Bbarak upřednostňovat sveřepý undergroundový postoj před opravdovým nadáním nebo inovátorstvím. Bbarak je ale strůjcem současné hiphopové renesance v Čechách, takže proč hartusit. Třeba se teenagerům časem otevřou oči (a uši) a prokouknout tuto jednoduchou ideologii, podle které se vývoj hip hopu zastavil kdesi kolem roku 1993. Posledním vystupujícím na hlavním pódiu pak byli houstonští
K-Otix, dva rappeři a DJ, kteří sice také nevybředli z rádoby radikální jednoduchosti, ale alespoň uměli předvést zajímavou show. Na hlavním pódiu pak ještě nastoupili
Peneři Strýčka Homeboye.
© Karel Veselý / Musicserver
Na hip hopu je vynikající, že dokáže svým vyznavačům nabídnout mnohem více než jen klasická koncertní vystoupení. K doplňkům akce patřila vystoupení skateboardistů, akrobatů na kolech, exhibicionistů s footbagem breakdancerů nebo street basketbalistů. V malém stanu navíc probíhaly semináře s ukázkami turntablistických technik a beatboxerů (ti to u mne vyhráli na celé čáře). Perfektní nápad, jak zpopularizovat tyto hiphopové techniky a nahlédnout pod pokličku mistrům! No a když byla volná chvíle v programu, vždy se objevil někdo, kdo vzal do ruky mikrofon a za doprovodu DJe rozjel freestyle. Pohodové, pomalé beaty pak vévodily chill-outovému stanu. Pořadatelé slibovali
pohodu, vodu, pivo, holky a rap - a jestli mohu posoudit, tak svým slibům opravdu dostáli. Jediným výrazným mínusem byl všeobecný neskutečný nepořádek. Příště by nebylo od věci postavit pár odpadkových košů, jinak by se někdo mohl v hromadách odpadků utopit. Příští rok znovu? Doufejme, že ano.
Hip hop kemp, Pardubice, 15. - 17.8.2003