Režisér Joe Pearlman s přípravami rozhodně neměl lehkou úlohu. Při sledování výsledného snímku totiž zjistíte, že Robbie Williams je celkem komplikovaná osobnost, kterou asi většina vnímá primárně jen jako popového baviče, dříče, jehož semlel nejeden kariérní kotrmelec, nástraha na této cestě, zlomená psychika, kopanec osudu (nehodící se škrtněte).

Plusem je však použitá, velmi intimní forma. Robbie osamoceně vypráví svůj příběh a reaguje na střípky (většinou doposud neviděných) videí, která si pouští z notebooku. Musíte ale přistoupit na jeho pojetí: převážný čas strávíte s hlavním aktérem v prostoru ložnice a on sám na vás bude mluvit oblečený jen do nátělníku a slipů. Mluvící hlavy se bohudík taky nekonají. Ve finále je to velmi otevřená zpověď, v mnoha ohledech nečekaně křehká.

Archivní materiál nečítá jen televizní nebo jiné oficiálně publikované záznamy, ve většině se totiž jedná o soukromou videotéku nebo pohledy do zákulisí. Z této hromady se pak sestříhala nosná kostra tohoto přes tři hodiny trvajícího dokumentu.

Ten je rozdělen na čtyři díly nesoucí podtituly "Let's Get Wrecked", "Nobody Someday", "Close Encounters" a "Cut The Circuit". V prvních třech vidíme převážně osamoceného Williamse, jak prochází vlastním domem s laptopem. Místy zachmuřeně a s nemalou mírou hrůzy v očích z očekávání, co na něj z jeho vlastní minulosti vyskočí (v jeden moment dokonce přizná, že si něco takového vůbec nepamatuje), povídá. Ona dějová linie však jasně ukazuje, k jakému pádu vše postupně směřuje.

"Let's Get Wrecked" a "Nobody Someday" překvapí svou rychlostí. Nestihnete se ani pořádně rozkoukat a šestnáctileté ucho už paří s Take That. A celkem záhy propadá do alkoholové skepse zakončené brzkým odchodem z kapely.

V tento moment by si možná fanoušci přáli zevrubnější objasnění tohoto zkratu, ono tajemství má ale zjevně své opodstatnění v pozdějším sledu událostí. Nechybějí pohledy na zdevastovaného Robbieho, který vymetá večírky a neví, co dál.

Spásou je pro něj Guy Chambers, jenž se stane jak jeho blízkým přítelem, tak hudebním mentorem. Natáčení "Life Thru A Lens" je přiblíženo již ve větším detailu, včetně nejistoty z výsledku a Williamsovy první odvykačky. Záhy pochopíte, jak moc byl Guy pro jeho kariéru důležitý a jak se vším zamával úspěch "Angels", tedy skladby, která Robbiemu doslova zachránila krk.

"Nobody Someday" už si taktéž všímá raketové popularity a toho, jak tvůrčí duo Williams/Chambers chrlí alba rychle za sebou. V tyto chvíle protagonistovi začnete neskutečně fandit. Máte radost, jak mu vše do sebe zapadá, zároveň nepřehlédnete, že určité neduhy ho stále svírají a proměňují se v jakousi časovanou bombu.

Názorně je to vidět ze sekvence prázdnin s Geri Halliwell ze Spice Girls, kdy jejich rodící se vztah zničili paparazzi. Tyto okamžiky se staly předvojem krachu, který představovalo natáčení páté řadovky "Escapology". Neshody s Chambersem došly tak daleko, že na následné turné už s ním nevyrazil a jejich cesty se natrvalo rozešly. Toto do detailu přibližuje třeba dohadování okolo vokálu k singlu "Feel", kde se nakonec použil zpěv z demo verze.

Třetí kapitola "Close Encounters" začíná zlomovým bodem Robbieho kariéry, sérií koncertů v Knebworthu. Mění se taky pohled na vyprávění, neb se týká jen událostí okolo vydání desky "Intensive Care", po němž následovala dlouhá stadionová tour.

Během té začaly zpěváka postupně znovu dohánět dřívější neduhy, nejistota uvnitř každého z nás, nespavost a k tomu všemu ještě podpásovka s negativním přijetím singlu "Rudebox" v jeho rodné Británii. Vše zašlo tak daleko, že si Williams nechal před koncerty píchat steroidy, aby je vůbec zvládl. Dostavila se i nechuť vystupovat a postupně utahující se další spirála závislosti na lécích a alkoholu.

Při přehrávání těchto pasáží si Robbie nejvíce přeje, zda by je mohl přetočit. Je na něm vidět, jak zdrceně toto vše sleduje a s jakou tíhou přibližuje, co vše se s ním tehdy dělo. Ubrané tempo vám dá i příležitost si více všímat jeho mimiky nebo neklidu v rukou.

V povídání ho sem tam vyrušuje jen jeho dcerka Theodora, jsou to velmi civilní vsuvky. S poslední částí "Cut The Circuit" vstupuje do hlavního dění, druhého pohledu, jeho žena Ayda Field. Hned v úvodu popisuje jejich seznámení, to, v jak zuboženém stavu Robbie tehdy byl a jak silné pouto mezi nimi vzniklo.

Následovala dlouhá pauza a další léčba závislosti, plus nejistota z návratu s deskou "Reality Killed The Video Star". To vše doloženo velmi jalovým televizním vystoupením s jinak velmi povedenou skladbou "Bodies". Přišlo tak uvědomění, že muzikant je sice konečně zdráv, ale hromada dalších věcí je stále v nepořádku.

Od návratu Take That v roce 2005 zde visela nadhozená rukavice, tu často připomínal jeho asi nejbližší kamarád z party Mark Owen, když opakoval, že pro něj ten mikrofon mají stále připravený. Natáčení "Progress" v původním obsazení tohoto boybandu využil Robbie jako dodatečnou terapii svého návratu na scénu. Což potvrdilo následné turné, na kterém byl k vidění již starý dobrý Robbie Williams.

Závěr celého filmu se pak odehrává v bodě, kdy zpěvák odjíždí na současnou šňůru, která započala loni. Finále je velmi otevřené, nedočkáte se tak nějakého pevně stanoveného rozuzlení. Obsahuje jen jakési shrnutí toho, kde se sám hlavní aktér nachází, jak jej stále ovlivňuje narušená psychika a obavy manželky Aydy, co se přihodí tentokráte.

"Robbie WIlliams" je komorním pohledem na odvrácenou stranu popularity. Některým fanouškům může vadit, že těch skladeb zde mnoho nezazní (až na několik repetic "Angels") a že protagonista je tady místy hodně ukecaný. Což je ale možné chápat jako záměr, jak přiblížit tento "porouchaný zábavní stroj" (jak se sám hudebník nepřímo nazývá), a to, čím vším si prošel, bez jakéhokoliv zkrášlení.

Místy velmi bolestivé vyprávění však doplňují humorné, či ironické vsuvky. Druhá polovina snímku primárně přibližuje jakési jeho dospění a uvědomění si toho, kdo skutečně je. Zpětně si uvědomit své chyby, případně si přiznat fakt, že se kdysi ke Garymu Barlowovi choval vyloženě hnusně.

"Robbie Williams" je atypický hudební dokument, nejenom použitou formou, ale i svým sevřením. Nabízí totiž hodně otevřený pohled na člověka, který si prošel několika vrcholy kariéry, ale zabřednul i do ošklivých, temných bažin, které byste nikomu nepřáli.

Dá se tak smeknout před tím, že se Robbie Williams takto odhodlal odhalit své duševní zdraví (pak zapadne i to strohé oblečení), utnout nějaké možné dohady a nepřehlédnutelně ukázat, jak snadno vás doženou všechny prohřešky z mladistvých let, z dob vaší nerozvážnosti, jež umí zlomit a poranit ego i duši. A je na místě zmínit, že tento film není určen jen jeho fanouškům - ten odkaz je pro mnohem širší publikum.