Název nového alba je úderný a jasný - "sBohem". S kým, nebo s čím se loučíš?

Se svou bývalou přítelkyní. Prožili jsme spolu deset let a toto album je pro mě definitivní tečka za naším vztahem. Zpívám tam i to, co jsme si nestihli říct. Přiznávám, že deska měla mít původně trochu jiný koncept, přebal i název. Měl jsem vymyšlený koncept a hotových několik dalších písniček, které jsem nakonec nezařadil. Byly totiž na trochu jiné téma. Jenže pak přišel rozchod a já si řekl, že nechci na album dávat skladby, které tam příběhově nepatří.

Jak bys tedy ve zkratce shrnul příběh, který chceš touto nahrávkou vyprávět?

Začátek je o stavech, kdy je člověk do vztahu naplno ponořený a nechce ho za žádnou cenu opustit. Pak už si začíná uvědomovat, že to není úplně ono, cítí se trochu polapený. Po šesté písničce dělám za vším tlustou čáru, kterou jsme zobrazili i na zadní straně obalu CD. Představuje zlom - smíření s tím, že konec je nevyhnutelný. Pak se sice za touto etapou ještě občas ohlížím, ale už mám nový život. Poslední song "Asi jsem blázen", ke kterému jsme před pár dny uvedli videoklip, je už pro moji novou přítelkyni. Seznámil jsem se s ní během příprav desky a dodala mi nový tvůrčí impuls.

Název má prý také náboženský význam. Jsi věřící?

K víře jsem měl blízko odmalička. Moje máma vyrůstala v dětském domově, v takzvané SOS vesničce. Její vychovatelka pro mě byla a vždy bude babičkou, přestože z biologického hlediska tomu tak není. Celý svůj život obětovala dětem a víře, je silná katolička. Jako malý jsem se modlil, dělal jsem dokonce i ministranta, ale nikdy jsem k této cestě nenašel bližší vztah. Až v posledním roce se to změnilo. Měl jsem trochu pocit, že jsem na všechno zůstal sám, protože směrem desky jsem si byl jistý, ale nikdo mě v něm moc nepodporoval. Lidé kolem mě měli jinou představu o budoucí tvorbě. Zároveň jsem pochyboval o tom, zda bylo správné ukončit vztah - až dnes vím, že to bylo nejlepší rozhodnutí, jaké jsem mohl udělat. Hodně jsem se v té době obracel k duchovnu, což mi pomáhalo.

Jde o první řadovku, kterou jste vydali jako skupina, protože dříve jsi se prezentoval jako sólový zpěvák s doprovodnými muzikanty. Je to pouze formální změna, nebo se na vašem fungování a vzniku alba ostatní nějak podepsali?

Kluci mi hodně pomáhají, zapojili se do činností, které jsem měl dříve na bedrech sám, rozdělili jsme si povinnosti. Každý dělá to, v čem je dobrý. S novými písničkami ale nemají moc společného. Přiznávám, že jsem je s nimi ani nijak nekonzultoval. Desku slyšeli teprve před pár týdny, když už byla hotová.

Necítíš v tom trochu rozpor? Je to první album pod hlavičkou kapely, ale přitom se zbývající členové na písničkách ani nepodíleli.

Svoje slovo ale samozřejmě v sestavě mají. Bubeník Dominik Smutný mě podporoval v tom, abych se nebál tvrdších, rockových songů, což mi dodalo sebevědomí. Do tvůrčího procesu ale nikdy nevstupoval, to není jeho parketa. S Ondrou Turtákem jsme na písničkách až donedávna pracovali společně, on je produkoval, ale rozhodl jsem se zkusit něco nového. Ondra je hodně umělecky zaměřený, takže vím, že skladby z tohoto alba bych s ním natáčet nemohl, nebyl by s nimi ztotožněný.

Dříve jsem hodně dával na jeho názor, popřípadě na názor Jonáše Červinky (Lipo - pozn. red.), který mi s tvorbou také dost pomáhal. Určitě mě to posunulo, co se týče umělecké stránky věcí, ale z hlediska sledovanosti na YouTube a počtu přehrání na streamovacích platformách šla čísla spíše dolů. Teď jsem si řekl, že to zase chci trochu nakopnout. Slíbil jsem klukům, že jednou vyprodáme aspoň Forum Karlín.

To byl důvod, proč jsi začal pracovat s producentem Enthicem, který je podepsán pod skladbami Bena Cristovao, Sofiana Medjmedje nebo Adama Mišíka?

Před čtyřmi lety, když jsme na mou předešlou desku "Rub a líc" nahráli s Adamem Mišíkem song "Cizinka", mi Adam pořád vyprávěl o tom, jak je Enthic skvělý. Jenže já tyto kluky považoval za mladé blázny. Přijel jsem k nim na session a byl to jeden velký mejdan. Říkal jsem si, že tohle už mám asi za sebou. Jenže Enthic se mnou pořád chtěl něco vytvořit, stále se mi připomínal a naléhal na mě. Pochopil jsem, že právě jeho zápal mi v tvůrčím procesu chyběl. To, že mi někdo zavolá a řekne: "Pojď něco udělat," je pro mě motivující.

Přes Enthica ses seznámil i s dalšími lidmi z jeho tvůrčí party?

Ano, u něj doma na jedné ze session jsem poznal Bena. Přijde mi, že právě u nich je teď to pomyslné centrum dění, kde vzniká hudba pro mladé. Dříve to bylo u nás v Liberci, ale teď se díky Rychlým klukům hodně dostalo do popředí Brno a pak právě tato pražská parta. Líbilo se mi, že tam bylo živo, cítil jsem, že se konečně zase něco děje. S Ondrou jsme pracovali úplně jinak, je hodně pečlivý a má vysoké nároky.

Jiné jsou na této desce i tvoje texty. Chybí v nich jakékoli metafory, mícháš dohromady česká a anglická slova, což bývalo ještě nedávno obvyklé spíše v rapu než v popu. Šlo o zamýšlenou změnu, nebo vyplynula ze spolupráce s Enthicem?

Dřív jsem fungoval tak, že jsem přišel s návrhem textu a pak do toho vstoupili Ondra nebo Jonáš a řekli: "Hele, ten text by měl být jinak." A pak jsme to přepsali do více poetické podoby. Znělo to hezky, ale nebyl jsem to úplně já. Uvědomil jsem si to i díky Benovi, kterému jsem na jedné session pouštěl rozpracovaný song a on na to: "Takhle bys mi to ale přece neříkal, kdybys mi to vyprávěl jako kámošovi." Zamyslel jsem se nad tím a uvědomil si, že má pravdu. Řekl jsem si, že když už začínám pracovat s novými lidmi, zkusím i texty podat více hovorově, tak jak opravdu mluvím.

Mezi běžnou neformální mluvou a uměleckým zpracováním je ale přece už z podstaty věci rozdíl.

To je pravda. Šel jsem do toho ale tentokrát s tím, že nejdu dělat umění - snad s výjimkou skladby "Ledovej klid" se Sofianem, která má až bluesový nádech. Klukům kolem Bena tento přístup funguje, takhle spolu mluví, já tak vlastně mluvím taky, a proto jsem chtěl zkusit to tentokrát udělat jako oni.

Dříve vydané singly jako "LALALA" nebo "Tvý jméno" se na albu neobjevily. Proč?

Protože je produkoval Ondra a my jsme chtěli, aby bylo album kompaktní, od jednoho producenta. I sám Ondra to tak chtěl. Spolupráce s Enthicem začala už loňským singlem "Hledám". Písnička byla dlouhou dobu napsaná, ale Ondra s ní stále nemohl pohnout. Do toho na mě tlačil Enthic, že chce něco společně vytvořit, ve vydavatelství se ptali, kdy bude další singl, a já už nechtěl dál čekat, až se k tomu Ondra dostane.

"Hledám" byl ale pořád klasický popový singl, s tvým typickým rukopisem. Kdy ses rozhodl, že úplně odbočíš od toho, co od tebe lidé znají a očekávají?

Hned na další session s Enthicem vznikl song "Nezapomínám", který je rockový, odráží se v něm to, že poslouchám například Bring Me The Horizon. Přizval jsem si do něj Marpa a strhla se lavina - klip byl druhý v trendech na YouTube a singl nasadila Evropa 2. To mě obrovsky motivovalo do další práce. Následující týden po vydání vznikly čtyři novinky, z nichž tři na albu skutečně jsou. Vypadalo to, že deska bude celá rocková. Jenže pak jsem potkal novou lásku, vyprchal ze mě hněv a rozhodl jsem se, že zbytek nového materiálu pojmu jinak, více odlehčeně. Proto vznikly poslední čtyři songy.

V některých skladbách na konci tracklistu frázuješ velmi podobným způsobem jako Ben Cristovao. Z jakého důvodu?

S Benem o sobě víme roky, ale neznali jsme se nijak dobře. Až díky tomu, že oba pracujeme s Enthicem, jsme se seznámili blíž. Ze začátku byl ke mně rezervovaný, moji tvorbu moc nesledoval, měl mě někde ve škatulce vedle Pavla Callty, kdežto on se pohybuje v úplně jiné hudební sféře. Ale když mě začal poznávat, zjistil, že máme spoustu podobných zájmů. Byli jsme spolu na různých akcích, někdy i dost divokých, protože toto album vznikalo způsobem, jako by mi bylo dvacet, zkrátka trochu rock 'n' roll. (smích) Nikdy jsem Bena nepožádal o spolupráci, ale například když jsme dělali "Spadnout na hubu" s Adamem Mišíkem, on do toho vstoupil a přinesl melodický nápad. To se pak ještě několikrát opakovalo. Paradoxně to byly věci, o kterých by si člověk spíš myslel, že jsem je udělal já. A já zase přišel s těmi, které působí, že jsou jeho dílem. Kolikrát jsem nad něčím seděl dvě hodiny, a on to pak zvládl za minutu. Nikdy to ale nebylo domluvené, vše vzniklo spontánně. Proto jsem ho také neoslovil s prosbou o společnou skladbu, nechtěl jsem ho zklamat tím, že bych udělal to, co by udělali mnozí jiní, kdyby měli stejnou příležitost.

Zkrátka ses na něm nechtěl přiživovat, že?

Přesně tak. Do té doby, než jsem ho blíž poznal, jsem absolutně nechápal, jak toho zvládá dělat tolik. Teď už vím, že je obrovsky pracovitý a taky velký vizionář. Říká například, že už při psaní songů je dobré si představovat, co budou lidi dělat, až budou stát pod pódiem a poslouchat to. Došlo mi, proč jsme tempo těchto kluků nemohli stíhat - oni dělají hudbu každý den. Ben přijde ze schůzek a pak hodiny sedí ve studiu. A bude tam sedět, i kdyby neměl nic nového udělat, protože ho to zkrátka baví, žije tím. Díky tomu má hotové čtyři songy za týden. Lidé jako on mají obrovský vliv na všechny, kteří se kolem nich pohybují. Nejspíš proto jsem jeho způsobem práce trochu načichl i já.

Některé skladby na desce netrvají ani dvě minuty. Chtějí podle tebe lidé v dnešní době krátké songy?

Nebyl to záměr, jenže jsme trochu nestíhali. Posledních pět dní před odevzdáním desky jsme každý den dělali jeden song. Byl to masakr, jeli jsme jak na běžícím páse. (smích) To, co písničkám chybí k tomu, aby měly klasickou délku, je intermezzo mezi druhým a třetím refrénem. Stejně si ale myslím, že intermezzo už většinou nepřinese nic nového, že to je jen opakování toho, co už zaznělo ve dvou předešlých slokách, prázdná výplň. A tak jsem si řekl, že je vlastně do novinek ani nechci. Samozřejmě se ke mně už dostaly i reakce, že jsou skladby moc krátké, ale někteří si to naopak pochvalují, říkají, že je to takto baví víc.

Blíží se pražský křest alba, který se uskuteční v neděli 12. listopadu v Roxy. Co můžeš fanouškům slíbit?

Je to vůbec poprvé, co máme koncert dopředu připravený. Pečlivě zkoušíme a pozvali jsme si dost hostů - dorazí všichni, kteří na albu jsou: Marpo, Poetika, Adam Mišík i Sofian Medjmedj. Otazník visí jen nad tím, v jakém stavu přijde Sofian, protože v pátek hraje Ben v O2 areně a v sobotu má Enthic oslavu narozenin. (smích) Bude to náš nejdelší koncert - připravili jsme si 21 songů. Věnujeme maximální péči hudební i vizuální náplni. V Roxy jsme hráli naposledy před čtyřmi lety a bylo to skvělé. Vracel jsem se tehdy po operaci hlasivek a fanoušci už znali texty nových písniček, na místě panovala skvělá atmosféra. Cítil jsem, že jsou tam opravdu moji lidi, a těším se, že tentokrát to bude stejně nezapomenutelné.