Dykova tvorba je pestrá stejně jako jeho outfity. Buď se stále hledá, nebo má touhu neustále experimentovat a nebát se toho, čeho se bojí druzí. A i díky širokému hlasovému fondu, který mu byl shora dán včetně talentu, tak nadále ukazuje duhově barevnou žánrovost. Po hlubokých věcech typu "Šumavský otčenáš" či "Slovo" s Lenkou Dusilovou přichází s odlehčenou funkovou záležitostí "Duhömö", kde se vokálně dostatečně vyřádil. Text si napsal sám, s hudbou mu pomáhal věhlasný Ondřej Pivec.

"Co kdyby existovala služba, která by umožňovala, že si můžeme vyrobit svá těla na míru? Kde jsou hranice, které bychom už jako lidstvo neměli překračovat, jsou-li nějaké? Kam až se dá zajít s institucionalizací traumat jednotlivců? Neženeme sami sebe svou hyperkorektností do kouta? Jak se vyvíjí úloha umělce ve společnosti? Mění se doba, či člověk sám? Takové otázky si kladu často. Byly i hnacím motorem při skládání," říká Vojtěch Dyk o veselé písni o vážných tématech dneška.

Je tam vše. Zkraje použil říkadlo, nebál se zarapovat, samotnému názvu vévodí slovní hříčka. V dnešní době ve mně slovo duha evokuje různé gendery, orientace, touhu odlišit se - a upozornit tak okolí na svou osobu.

Videoklip režíroval Benjamin Buttler a nese v sobě retro prvky. Hlavní hrdina se cítí přehlížený, bez sebevědomí. Možné východisko pro nový začátek mu nabízí experiment, který se ve finále zvrtne. Závěr však zůstane utajený, s otevřeným koncem, který podnítí naši představivost.

7/10