Poslední dny jsem poctivě poslouchal tvoje nové album "Love Lines", a pokud bych ho měl popsat třeba jen jedním slovem, napadá mě spontánně slovo štěstí. Vnímám to správně? Jsi šťastná?

Jo, máš naprostou pravdu. Prožívám aktuálně opravdu krásné období svého života, a navíc jsem opravdu moc hrdá na výsledek toho, na čem jsem poslední dobou tak intenzivně pracovala. Jsem hrozně zvědavá, jak se bude deska líbit fanouškům.

Děláš na mě dojem velké perfekcionistky. Potkáváme se zhruba čtyři měsíce před vydáním alba, takže většinu nových songů vlastně ještě skoro nikdo neslyšel. Přesto - je z tvé strany něco, co bys z dnešního pohledu udělala na albu "Love Lines" jinak?

Samozřejmě, že pár maličkostí by se asi našlo, ale v jádru si za každou písní stojím a jsem s nimi opravdu moc spokojená. Řekla bych to takhle: myslím si, že touto nahrávkou rozhodně neztratím žádné své fanoušky, a věřím, že nějaké další i oslovím a získám. Ta deska je v mých očích velmi organická a řekla bych, že i jednoduchá na poslech. Jistě se v textech mnoho mých příznivců a příznivkyň najde.

Ve studiu jsi pracovala například i s Ashtonem Irwinem z 5 Seconds Of Summer. Jak k této spolupráci vůbec došlo?

S Irwinem jsme se náhodou potkali na nějaké akci, kde jsme byli představeni našimi společnými přáteli. Řekl mi, že se mu líbí moje hudba a že by se mnou rád něco napsal. Netrvalo dlouho a setkali jsme se. Musím říct, že jsem sama nečekala, jak moc dobře si hudebně budeme rozumět.

Ty jsi v minulosti napsala spoustu songů pro mnoho hudebních kolegů, které (co se popularity týče) můžeme s klidem považovat za hvězdy. Stačí zmínit Cher, Celine Dion nebo Rihannu. Tvoje popularita raketově narostla po úspěchu singlu "Lost On You". Jak ses s tím poprala ty sama?

Já tohle téma neberu moc vážně. Nepodléhám pocitu nějaké popularity. Navíc mám v tomto směru stále ještě výhodu. Je bohudík pořád velké množství lidí a posluchačů, kteří si mě neumějí zařadit. Údajně dělám při osobním setkání dojem spíše drsňačky, a když pak lidé slyší mé popové písně o lásce a zlomených srdcích, nechtějí ani věřit, že jsem to já… (smích).

V tiskové zprávě k novému albu uvádíš mimo jiné: Jsem jako káva, kterou před pitím musíte pořádně naředit." Jak přesně tomu mám rozumět?

Já vím, že to může znít divně, ale přesně tak to cítím. Rok od roku prostě pociťuju, že jsem to nejen po hudební, ale i lidské stránce prostě já. Jako bych se stávala hutnější a koncentrovanější. Prostě, kdybys mě teď tady říznul do ruky, tak nepoteče krev, ale hodně hutná káva, kterou opravdu nejde pít neředěnou. (smích)

Vraťme se ještě jednou k "Love Lines". Vlastně ke všem řadovkám, které následovaly po "Lost On You". Když člověk globálně uspěje s nějakou písní a albem, je asi logické, že je pro další tvorbu vystaven určitému tlaku. Prostě každý od něj očekává opět něco tak povedeného, či možná ještě lepšího. Není to tak?

Tak na tohle já z vysoka s**u. Pro mě je hudba nejlepší formou propojení mezi lidmi a skvělá cesta, jak člověk vyjadřuje svoje pocity. Možná je to zároveň ten nejlepší způsob, jak ukázat i své emoce. Hudbu nelze dělat jako kalkul s nějakým jasným očekáváním. Tedy ono to jde, ale já prostě taková nejsem a nikdy nebudu. Nikdy nepíšu songy s pocitem 'tohle by mohlo zafungovat', na takovéhle psaní se můžu vážně vys*at. Já si prostě jen žiju svůj život, nasávám životní zkušenosti, které pak nějak hudebně zpracovávám. A umění je zpracovat nejen to hezké, ale i ty h***a, která v životě potkáváme. Neberu si do hlavy, jak to přijme okolí.

Jednou z nejkrásnějších písní, kterou máš ve své diskografii, je pro mě duet s Mylene Farmer "N'oublie pas". Jak si vybíráš kolegy a kolegyně, s nimiž něco složíš nebo natočíš? A neplánuješ s Mylene další kousek?

Já to takhle nemám. Nevyhledávám interprety proto, aby vznikla skladba, kde se sejdou dvě známá jména. Znám se osobně s mnoha hudebními hvězdami, ale nikdy by mě nenapadlo je oslovit, aby vzniklo něco komerčně speciálního. Třeba jen proto, že jejich hudbu mám ráda. Vnímala bych to jako kalkul. Když ale přijde nějaká nabídka, kdy mě někdo osloví, že by se mnou chtěl jít do studia, abychom spolu něco natočili, tak samozřejmě ráda souhlasím. A ohledně Mylene - kdo ví, nikdy neříkej nikdy... (smích)

Většinou ale skládáš sama, nemám pravdu?

Tak hudba je mým posláním, ale je to i moje práce. A za ta léta už člověk tak nějak ví, jak ke komponování přistupovat. Když píšu, nedělám vlastně nic jiného. Nemám nějaký warm up, jak se na psaní připravit. Prostě se soustředím jen na to jediné. A hodně pomáhá například i změna prostředí. Čas od času prostě vyjedu na výlet do míst, která třeba ani neznám, a tam skládám. Každé místo na světe má jinou atmosféru, a i psaní písní je pak tím místem trochu náladově ovlivněné. Ráda nasávám vlivy okolí.

A změnil se postupem času nějak způsob, jakým tvoříš?

Rozhodně. Řekla bych, že jsem teď rychlejší a hlavně si teď mnohem více hraji s hudbou a tóny. Snažím se to sobě dělat vždy o trochu složitější. Ve studiu se to ještě zvládnout dá, ale občas, když písně pak hraju naživo, zjišťuju, že jsem si na sebe ušila pěkný bič a často jdu až na hranice svých hlasivek... a někdy i za ně. (smích).

A tím se vlastně dostáváme k poslednímu zásadnímu tématu - ty a koncerty. Když tě vidím zpívat na pódiu, jsi naprosto ve svém živlu a neuvěřitelně si to užíváš…

Vystupování miluju. Je to nádherné propojení, kterému se vlastně nic nevyrovná. A hodně mě baví hrát i na festivalech či akcích, kde si mě občas přijdou poslechnout i lidé, kteří by se k mé hudbě třeba jinak vůbec nikdy nedostali. A to nikdy není na škodu... (smích).

A přesně v tuto chvíli musel náš rozhovor s LP skončit, neb na zpěvačku už čekal další program. Snad bude možnost se americké zpěvačky zeptat ještě před jejím nadcházejícím pražským vystoupením, které se uskuteční 1. března 2024 v hale O2 universum. A mimochodem, pokud nové album "Love Lines" ještě nemáte, navštivte náš e-shop, kde jej můžete zakoupit například i na limitovaných barevných vinylech.