Kluci z Harleje dost možná nějaké změny ani nemají moc rádi. V současné sestavě hrají už dvanáct let a zdá se, že zrajou jako víno. Rozhodli se, že budou hrát bigbít a ten se budou snažit předvádět nejlíp, jak umějí.

Předchozí řadovka "Smutku dávám sbohem" je skladatelsky silná a vyrovnaná, jak píše ve své recenzi kolega Ondřej Hricko. Ta aktuální je opět hodně vyrovnaná a opravdové vaty je na ní fakt pomálu, síla materiálu však přece jenom není taková jako u předchůdce, a to ani po několika posleších. Možná chybí malinko větší pestrost, nahrávka se z většiny hutně valí ve středním tempu.

Ale i tak je na ní slušné množství písní, které stojí za zmínku - titulní otvírák "Zatím je to dobrý" má na YouTube už takřka půlmilionovou sledovanost a druhý singl "Tak mi zavolej" se vydal velmi rychle na jeho zteč. I v něm je krásně slyšet zvonivá akustická kytara podobně jako v závěrečné "Zejtra bude líp". To jsou jasné potenciální hity. Ta nejlepší skladba se ovšem skrývá pod jediným ryzím slaďákem "Svatební košile", který je posílen i o smyčcovou sekci.

Texty nejsou žádnou velkou depresí, spíš se opírají o úderné slogany. Pro lidi, kteří si procházejí například nějakým složitějším obdobím, jsou povzbuzením a motivací, že nemá cenu nic vzdávat, ale že je lepší se dívat do budoucna ("Vstávej", "Nech to bejt").

Kapela podává stabilně dobré instrumentální výkony, což je slyšet především u skvělých bicích Libora Fanty. Zvuk desky výborně šlape i díky masteringu dánského mága Jacoba Hansena.

Celkově je čtrnácté řadové album téhle partičky opravdu dobré. Na jednu stranu je zde cítit určité přešlapování na místě, na tu druhou AC/DC či Rolling Stones taky hrají celou kariéru to samé a jak dobře jim to funguje! "Jenže já už fakt nic víc nehledám / Stačí když teď bordel udělám," zpívá Tomáš Hrbáček v "Osmi statečných", kde si jinak vyřizuje účty se všemi, kteří skupině adresují nevyžádané rady. Pokud kapelníkovi a autorovi písní Harleje Tondovi Rauerovi nevyschne studnice nápadů, bude s Harlejem stabilně dobře.