Petr Novotný udělal deskou "Na důchodě" radost nejen sobě, ale i hudebním fajnšmekrům

Z jeho desky je naprosto průzračně cítit neskutečná muzikálnost, talent, vtip, schopnost necpat nic nikam na sílu, ale spíš podprahově podsouvat různé muzikantské fígle, vtípky či to, jak muziku cítí on sám. Petr Novotný má totiž několik darů, kterými se rozhodl své posluchače obdarovat.

Skladby - jakkoliv mají folkový základ - nejsou prvotně určeny k tomu, aby se hrály u ohníčků, jako je tomu v případě tvorby spousty dalších projektů, u kterých Novotný stál ať už jako muzikant, autor či jako producent. Dokazují velkou šíři jeho hudebního rozhledu, který v songu "Jiný hodnoty" dosáhne až k dechovce a naopak v závěrečné "Abych obstál" si v několika taktech sáhne do metalu.

Ale ne, čtenáři a fanoušci se opravdu nemusejí bát - tohle jsou dva extrémy, které z celého díla trčí jako pomyslné trny z hudební růže. Ta je ovšem především opravdu hodně načichlá jazzem a klidem, ale nikoli nudou.

Novotný napsal veškerou muziku i texty. Jeho verše nejsou žádnými jednoduchými říkankami ani náročným filozofickým pojednáním. Donutí posluchače malinko přemýšlet, ale umějí být i vtipné.

Třeba v již zmiňovaných "Jiných hodnotách" Petr jemně rapuje: "Jak jsem vyrost', už mě nežere, že nestihnu bejt správnej chlap / Totiž zasadit dům, zplodit strom a syna postavit." A v "Nekoledě" pěje: "Tuhletu píseň si se mnou nemusíte zpívat, ani ji nehledejte ve zpěvníku 'Já, písnička 4' / Je prosta ambicí a prostá jak skýva." Tahle věc je opravdu prostá nástrojů, jako by se Novotný zhlédl v módě vokálních uskupení, kterým ve světě vévodí třeba Pentatonix a u nás Skety, Fragile či 4Tet.

Ale dobré dílo ambice a nabubřelost prostě nepotřebuje, dokáže si své fanoušky a posluchače najít samo. Petr Novotný má hodně rád také funk. Celou desku zahájí radostné pískání v songu "Z pohledu múz" a pokračuje v jediném starším kusu "Mojžíš", který vyšel už na kompilaci "Folk žije!" v roce 2013. Jeho barva hlasu a vůbec vokální projev už hodně bavily v projektu Milana Ády "Dopisy" a samozřejmě i v některých písních Pavla Žalmana Lohonky.

Nejmilejší věc se skrývá v křehké a flétnou Marka Bubleho opentlené "Tvůj". "Tři sloní" připomínají vokální i instrumentální spoluprací s dávným kamarádem Petrem Havrdou skladbu "U svíčky", kterou spolu nahráli na dosud poslední řadovku výše jmenovaného chlebodárce "Všechno je teď". Oba fenomenální instrumentalisté, kterým k sobě krásně ladí i hlasy. "Znamení vah" je naopak jedním z mála okamžiků, kdy desce trochu začíná padat řemen.

Citlivý a jemný klávesový motiv nechybí ani písni "Kolibřík". Nádherné kytarové vyhrávky zase zkrášlují předposlední "Titanik". Muzikantská radost až poťouchlost "Abych obstál" pak celou povedenou kolekci uzavírá.

Vzhledem k tomu, že valnou většinu nástrojů si Novotný natočil sám, byl jeho nejčastějším hudebním společníkem na nahrávce bubeník a perkusionista Radim Pígl. Bylo by však chybou zapomenout na producenta Ivana Kurteva, člověka, který nejenže s autorem strávil hodiny diskusemi nad výslednou zvukovou podobou. Byl hlavně za prvotní myšlenkou vzniku alba a hybatelem, který vše dovedl ke zdárnému konci.

Zdárný konec neznamená jen to, že deska vyšla, ale taky to, že nabízí padesát minut koncentrované hudební radosti a talentu, ke kterému by se hodilo připojit (i proto, že protagonistu zajímá politika) dávný reklamní slogan jedné nejmenované strany: "Klidná síla."