Jane Monheit - jméno u nás naprosto neznámé a i za velkou louží, odkud jeho nositelka pochází, je i přes svá tři vydaná alba zmiňováno nejčastěji s přívlastkem "nadějná". Ty nejnadšenější tamní kritiky této mladé jazzové zpěvačky totiž poklekají především před její krásou. Pokud by ta rostla přímo úměrně s tloušťkou nánosu kosmetických přípravků na bezvlasé části hlavy, potom bych se před ní sklonil i já. Fotografie v bookletu s podivným poměrem stran vytípané přímo z videa (tudíž nekvalitní) a některé škleby během vystoupení by však této prý fotogenické krásce mohly spíš zajistit skeč s maňásky v "Sezamové uličce".

Na čem se spíše shodnou všichni, je, že Jane má pěkný, sice nijak specifický, ale silný, příjemný hlas a umí ho užívat. Výborně intonuje, srozumitelně vyslovuje, jemně si upravuje melodii a prokazuje další znaky školy klasického zpěvu. Do jejího nostalgického repertoáru, jehož reprezentativní vzorek je zachycen na záznamu koncertu "Live At The Rainbow Room", se do jazzových standardů občas vloudí i písně latinskoamerické a popové. Bohužel u všech skladeb, které jsem slyšel z úst jiné interpretky, dopadá srovnání pro Monheitovou bledě. Hned z té první, nejznámější, "Over The Rainbow" - písně Dorotky z muzikálu "Čaroděj ze země Oz", udělala rozplizlou arytmickou exhibici svých vokálních možností. Prohlásit, že i zbytek koncertu se nese v podobném duchu, by bylo kruté, bohužel ne zas až tak od pravdy vzdálené. Hodina a půl opile ospalých skladeb v sobě spolehlivě zadusí i ty, které by si zviditelnění zaloužily (např. "Dindi", "Love Has No Pride"), a na těch několik rychlejších ("Cheek To Cheek", "Waters Of March") není zpěvaččin projev dostatečně čilý, energický, natožpak živelný.

Režisérem je do centra pozornosti stavěna právě ona, ale, nemohu si pomoci, hvězdou večera není. Silněji září hudebníci postávájicí a posedávající se svými nástroji okolo, kteří do skladeb alespoň vnáší trochu jazzové hravosti a preciznosti. Kéž by Monheitová z toho druhého přeměnila v první. Třeba by vystupování této schopné zpěvačky nepůsobilo tak škrobeně, neupřímně a místy i hloupě a její koncert v prostředí romantické Rainbow Room nebyl takovou snobárnou, jakou je.

Abych splnil svou povinnost, dávám tímto na vědomí, že technická kvalita obrazu i zvuku (ale chybí DTS, při úžasném zvuku orchestru chyba podstatná) je dobrá, na nosiči je však minimální sestava bonusů. Nepřestávají mě rozesmívat tučným písmem vysazené "Special Features" jako interaktivní menu (povedené, ale viděli jste někdy DVD bez něj?), přimý přístup ke skladbám (nezbytnost) nebo čtyřstránkový booklet s exkluzivními snímky (přehnutý papír s těmi ošklivými zubatými fotografiemi, co jsem se o nich zmiňoval). A v osmiminutovém dokumentu se všichni stihnou jen vzájemně vychválit.