Šetří už i Macklemore. Největší letošní show Colours Of Ostrava byla ošizená

"On nebude hrát 'Downtown'?" podivil se při pohledu do setlistu asi nejeden rapperův fanoušek, když zjistil, že jeden z největších hitů bude pravděpodobně chybět. Nejspíš se mu nepovedlo domluvit se s Ericem Nallym, který v písni z alba "This Unruly Mess I've Made" extaticky zpívá refrény a na všech předchozích turné, kde se objevil, Macklemorea vždy zastínil. To bylo podezřelé.

A když po úvodní řeči Zlaty Holušové Macklemore spustil, řada věcí byla jinak, než jsme u něj zvyklí. Ten proslov byl mimochodem dost špatný, protože místo sebereflexe ředitelka bohužel jen pokračovala v nešťastné rétorice předchozích dní, bagatelizovala duhovou kauzu, kterou navzdory důkazům označila za vymyšlenou, nechala si zatleskat za Chinaski a místo kompenzace za díry v programu a nezvládnutou komunikaci jen svým zákazníkům oznámila, že dvě hvězdy posledního dne vystoupí, což asi mělo vynahradit dosavadní přešlapy. Jinými slovy - když si necháte postavit dům, firma vám ho udělá bez střechy a po otázce, kde je zbytek, to označí za smůlu, znamená to snad, že je to tím pádem v pořádku? Není. A je přece úplně jedno, kdo za to může. Tohle jste si přece nezaplatili.

Příjemné bylo, že v Ostravě zaznělo pár novinek z alba "Ben". Hned ta první, tedy "Chant", ve které ve studiové verzi hostuje Tones And I a její autor v ní reflektuje svou delší pauzu a pozici na scéně, ukázala, že koncert bude stát na Macklemorově živém rapu, obrovském nasazení a jeho pověstné ukecanosti.

Kromě své tradičně natahované představovačky kapely pronesl také: "Nic na internetu nenahradí živou muziku! Máme tady 45 000 lidí, kteří v jednu chvíli sledují živé umění! Díky vám všem za to, že jste se zvedli gauče a dorazili! Chápu, že sociální sítě jsou důležité, proto si udělejte pár fotek, natočte si mě (ideálně z té lepší strany) a postněte to do světa. Ať těch vašich pár followerů vidí, že váš život je o trošku lepší než ten jejich. Ale pak ten mobil schovejte a užijte si to teď a tady!". Načež hned na to nechal rozeznít hit "Summer Days", tedy stejnou píseň, na kterou se před pár lety na Szigetu tak nezapomenutelně připojil k vystoupení Martina Garrixe.

Také si trochu rýpl do svých kolegů: "Vím, že mám tu nejlepší práci na světě. A je to poprvé, co tady u vás hraju. Neexistuje, že bych to tady zrušil!". A do třetice: "Dneska jsem se v Ostravě poflakoval, dával jsem si ramen, a když jsem chtěl jít nakupovat, překvapilo mě, že tu máte skoro všude o sobotách zavřeno. Ale je to tady v Ostravě magické!" Na to mu o kousek dál stojící fanoušek odpověděl: "A tos ještě neviděl Opavu!"

Macklemore byl vždycky i skvělý hypeman, a tak si celý koncert neodpustil hlášky o tom, jak to tady miluje, oslími můstky uváděl následující songy, sbíhal schody, zdravil se s prvními řadami a v "Dance Off" nechal dvojici dobrovolníků z publika udělat taneční battle. Jako první začala slečna Tereza, ta se ale moc nepředvedla, její konkurent ovšem vystřihl hned dvě salta vzad a tím udělal dojem i na rodáka ze Seattlu.

Diváci také na molo házeli spoustu předmětů, v jednu chvíli tak na sobě rapper měl havajský věnec, sluneční brýle, králičí uši a ještě barevný náramek na ruce. "Vypadám jako vyžilý fotr na dovolené, který je švorc!" zasmál se sám sobě a bylo to od něj spontánní a upřímné.

On sám si ale několik převleků přivezl. V retrospektivní "1984" si vzal šátek, rukavici a bundu, vše samozřejmě poseté lesklými flitry, zatímco v nejstarší písni v programu, jeho prvním hitu "And We Danced", si na sebe dal paruku a královský plášť a připomněl, že to s tím šoumenstvím myslí vážně.

Diváky si tím vším okamžitě získal, byť bylo zřejmé, že by byli nadšení, i kdyby na tom pódiu jenom stál. On se však nezastavil a zatímco za zády mu plály plameny nebo vystřelovaly jiskry, pobíhal po všech stranách pódia a nechal za sebou vlát svou rozhalenou košili. Dokonce diváky v prvních řadách hned v úvodu postříkal vodní pistolí.

Bylo to zábavné, plné energie a radosti ze života. A k tomu všemu i plné hitů, kterých už držitel čtyř cen Grammy od své české premiéry na Hip Hop Kempu před jedenácti lety posbíral až až. Při "Can't Hold Us" dokonce vylezl divákům na ruce a při vystřelení tisíců konfet koncert zakončil. Ovšem brada spadla až ve chvíli, kdy už bylo po všem a on ještě znovu sešel dolů a podepsal komusi plakát. Po konci programu. Kolik takových umělců znáte? Klobouk dolů za jeho přístup k fanouškům.

Jeho celkově třetí tuzemská zastávka tedy byla plná euforie, ovšem podobně jako u OneRepublic to platilo bohužel pouze v případě, že to bylo poprvé, co jste Macklemorea viděli a v ideálním případě už jste měli i něco upito. Kdo už to štěstí strávit nějaký čas s tímto sympaťákem měl i někdy v minulosti, měl tento zážitek poznamenaný poměrně zásadním ALE.

Při svých předchozích turné totiž rapper, který se v roce 2020 málem předávkoval, s sebou měl nejen v úvodu zmíněného Erica Nallyho, ale i početnou živou kapelu plnou vokalistů, kteří zpívali či rapovali jeho refrény. Svého času tam pochopitelně nechyběl ani Ryan Lewis nebo breakdanceři. Letos na jaře mu na koncertech po Evropě sekundovala i zmíněná Tones And I. A to všechno už neplatí.

V Ostravě si totiž pozorný divák mnohokrát mohl všimnout, že zatímco bubeník buší do škopků, jejich zvuk z reproduktorů neslyší a opačně. Nebo že když ten stejný muzikant vezme do ruky elektrickou kytaru, tak na ni například v "No Bad Days" vůbec nehraje, zatímco z reproduktorů zní kytara basová, která se však na scéně vůbec nenachází. I trumpeta a trombón se u úst jejich obsluhy nacházela bez ohledu na to, zda ještě v písni zněla či nikoliv.

A to všechno proto, že se pro toto turné Macklemore evidentně rozhodl ušetřit a vycestovat do světa s show, která je sice pořád ještě hezká na pohled, ale bohužel jede možná vůbec poprvé v jeho kariéře na half-playback. Právě proto je třeba bohužel říct, že ať už jste rappera viděli kdykoliv dříve, dostali jste větší porci poctivého obsahu, než bylo to, co předvedl v severomoravské metropoli. Přinejmenším u turné k albům "This Unruly Mess I've Made" a "Gemini" tomu tak vždycky bylo. Ačkoliv nám nedělá žádnou radost šlapat českým fanouškům Macklemora po kytičkách, bohužel je třeba říci, jak věci jsou. Jakkoliv zábavné bylo sledovat, co se na pódiu děje, bylo to oproti minulosti ošizené. A vlastně tak trochu i podvod. Škoda.