Dříve lokální akce, v jejímž line-upu po dlouhé roky převažovaly domácí kapely, se přerodila ve festival se soupiskou, v níž jasně dominují zahraniční jména. A jakkoliv jsou to všechno v zásadně tvrdší nebo alespoň temnější žánry, stylová rozkročenost Basinfirefestu je docela solidní. A je to zároveň jeho výhra i největší problém.

Navíc letos zůstala jen jedna stage, takže pokud neholdujete určité skupině, nemáte se kam schovat. Pár stánků s jídlem, autodrom nebo distra s CD a vinyly vás zabaví při prvním okruhu a stejně vám do procházky hraje něco, co vás nebaví nebo vyloženě štve. A pak jsou tu ty prodlevy - minimálně dvacet minut mezi sety se vůbec nic neděje.

Už čtvrtek, první den, měl v programu hlavní hvězdu, švédský maskovaný fenomén Ghost. Lákali ale i Clawfinger, Decapitated nebo slovenští Catastrofy. Co by se tak mohlo pokazit? Na tohle prostě musí přijít spousta lidí. Štěstěna ale tentokrát při organizátorech nestála na sto procent.

Hlavním tématem zpráv bylo toho dne varování meteorologů před masivními bouřkami. Mluvilo se o tornádu i pěticentimetrových kroupách. A Spálené Poříčí bylo přesně v odhadované trase běsnících živlů. V brzkém odpoledni, kdy pódium opanovali domácí death/blackaři Mellephyr, ovšem vládl areálu jiný extrém. Vedro. A před pálícím sluncem se nebylo kam schovat. Není divu, že se prostorově docela štědré prostranství zaplňovalo jen velmi pozvolna.

S horkem srdnatě zabojovali slovenští zbojníci Catastrofy. Jejich thrash, který si místy vtipně pohrává s lidovými motivy a zároveň neztrácí pankáčskou rozjívenost, bavil a první desítky odvážlivců dokázal přimět k aktivitě.

A mimochodem - to, že všechno směřuje ke Ghost, bylo patrné nejen při pohledu do publika, v němž postupně přibývali patřičně vystajlovaní fandové, ale i na scéně samotné. Všichni vystupující totiž hráli před obří dekorací katedrály. A obzvláště vtipné to bylo právě u Catastrofy nebo u rap-metalových Clawfinger.

Po radostných Slovácích atmosféru poněkud zahustili Jungle Rot. Publikum sice pod pódiem u jejich dřevního death metalu poněkud prořídlo, koncert to byl ovšem solidní. Tihle Američané jsou na jednu stranu žánroví veteráni, kteří stále poctivě drhnou svůj thrahshem napumpovaný old school a vlastně se nijak nevyvíjí, na druhou stranu to ale šlapalo velmi pěkně.

Překvapením prvního dne pro mě byli SpiritWorld. Kovbojové z Las Vegas Basinfirefest doslova rozsekali svým hardcore thrashem a byla to pěkná divočina. Frontman Stu Folsom v rudém obleku, v nemž by spolehlivě zazářil v kterémkoliv kasinu, spoluhráči ve stetsonech a death western, který energií doslova kypěl. A dav, tentokrát o něco plnější, navíc pomalu se rozrůstající - přece jenom byl čtvrtek -, měl velmi rychle na lopatě. Parádní koncert a velký objev.

Decapitated vynechávám. Tedy, neúčastním se jich aktivně, louka, na níž se Basinfire koná, moc možností k úniku nepřináší. Hrubí polští deathaři jsou tu poměrně častými hosty a jejich hutný styl, který na death metal nahlíží moderně, technicky, ale zároveň stojí i na chytlavých groovech, prostě skvěle funguje. A to i když ho posloucháte jen zdálky coby kulisu při hledání toho správného zdroje energie pro večerní nápor.

Pod pódium se vracím na Clawfinger. Švédští pionýři rap metalu si přítomné omotali kolem prstu. Zapařili všichni - zasloužilí pamětníci se staršími festivalovými tričky z dob, kdy line-up lákal na Kabát nebo Arakain, i metalová omladina v kostýmech, připravená na Ghost.

Set nabídl průřez hity i relativně čerstvý loňský singl "Enviromental Patients" a energii, kterou notně rozproudili už SpiritWorld, dokázali Clawfinger zahustit ještě více.

Nedošlo sice na legendární ekvilibristiku vokalisty Zaka Tella (před lety na Brutal Assaultu lezl po pódiové konstrukci), přesto byli tihle šedivějící pánové důkazem toho, že lze tento typ muziky hrát, aniž byste se stali parodií sebe sama. Finále se sborově zpívaným samplem ve "Do What I Say" patřilo k nejsilnějším momentům prvního dne. I navzdory zkrácení koncertu kvůli technickým potížím s kytarou.

S přibývajícím časem se začala stahovat mračna. Hodinové čekání na Ghost člověk chtě nechtě vyplňoval pozorováním oblohy, hlídáním meteoradaru i pročítám zpráv z Německa o škodách, které blížící se bouře způsobila. Ve Spáleném Poříčí ale jen trochu foukalo a přímo nad areálem zela v mracích díra. O něco děsivější byl ale pohled do davu. Od Clawfinger nijak nezhoustl a množství diváků (něco mezi dvěma a třemi tisíci) také nevzbuzovalo naději. A bohužel se nic nezměnilo, ani když se rozeznělo intro "Imperium".

Ghost přivezli na Basin maximum toho, co tamní stage dovolovala. Působivá dekorace v podobě katedrály, schodiště, světelný park, ohně i divadelní prvky. Pokud byla scénografie v něčem menší, na působivost celé show to vliv nemělo. Divadelní prvky, ať už je to kapela Bezejmenných ghúlů schovaných za maskami, oživováví Papa Nihil a jeho saxofonové sólo v instrumentálce "Miasma", jsou ale nakonec jen třešničkou. Hudba, jakkoliv u ortodoxních metalistů přijímaná spíše s despektem, je sama o sobě dostatečně nosná.

Naživo se navíc může spolehnout na charisma a hvězdné fluidum Tobiase Forge pod maskou čtvrté inkarnace Papa Emerita. To je hlavní tahoun, který opanuje celé pódium, a zároveň je plus minus schopný ony náročně klenuté melodie v "Spillways" či "Mary On The Cross" zvládnout s grácií - škoda jen, že mu to trochu kazila jedna z backvokalistek, tam to intonačně místy skřípalo.

Slibně rozjetou show ale přervaly rozmary počasí právě před jejím vrcholem. Vystoupení se do kvapného finále odebralo s "Mary On The Cross", tedy zhruba po dvou třetinách. A to už předtím z programu zmizel duel obou kytaristů, setlist přišel o zásadní skladby "Square Hammer", "Kiss the Go-Goat" nebo "Dance Macabre".

Oznámení přímo z úst frontmana bylo možné chvilku brát jako nejapný žertík, zprávu pak česky potvrdil i Tomáš Fiala z pořádající agentury Obscure. Varování byla neúprosná, areál se musel urychleně vyklidit. Zpětně to zkrácení mrzí o to více, že se vlastně nic nestalo. Ale chce si někdo lajznout létající stany na slovenské Pohodě pár let nazpět?

Na samostatnou galerii z koncertu Ghost se podívejte zde.

I tak to byl skvělý koncert, který bohužel poznamenala tristní návštěvnost. Těžko říct proč, ten den byli lákadlem nejen Ghost. Vliv měly určitě i děsivé předpovědi počasí i teprve postupné obnovování značky festivalu pod novou produkcí. Začátek dobrý, blížící se pátek nabídl největší lákadla v čele s Dark Tranqullity, pár příjemných překvapení a jedno nepříjemné. A taky zimu.