Páteční program na festivalu Metronome Prague nabídl nejeden rébus, kam se vlastně vydat na sběr těch správných hudebních zážitků a nic důležitého nepropásnout. Kromě u nás stále oblíbené Zaz byli v nabídce Moderat, Editors a milým překvapením byl emocemi nabitý set Jany Kirschner, čirá to hudební radost.
Live: Metronome Prague
místo: Výstaviště Praha
datum: 23. června 2023
vystoupili: Editors, Moderat, Zaz, Zrní, Jana Kirschner, Para, Lazer Viking, Nylon Jail, Riff Cohen, Sawsane, ROXO3M3N a další
Fotogalerie
Po čtvrtečním vedru přišlo páteční ochlazení, svěží vítr, který svým způsobem rozpohyboval i dění v areálu Výstaviště v pražských Holešovicích. Při závěrečných
Editors došlo na lehký déšť, který ve svém důsledku ale ani nikomu nevadil. Oproti rozvláčnému programu předchozího dne už se toho dělo více a minimálně ve dvou případech měli návštěvníci složitou volbu, kam se vydat a co případně nechat na jinou příležitost. Areál se plnil a probouzel postupně.
© Honza Průša Slovenská stálice
Para (na scéně se pohybuje téměř tři dekády!) do toho vlétla ve vlastním stylu a sypala jednu osvědčenou skladbu za druhou. Tu a tam vypíchnula zapadlou krásku a nastínila chystané novinky. V jednu nestřeženou chvilku došlo i na popichování mezi Laskym a Matúšem Vallem, ve smyslu:
"Nyní vám zahrajeme novou věc," a směrem ke svému parťákovi dodal:
"Ale pokud si nepamatuješ text, zpívej, co tě napadne".
Ona symbióza kamarádství a hudební sevřenosti je právě tou hybnou energií této skupiny, snad jen škoda, že u nás nehrají tak často. Součástí tohoto slovenského bloku na ČT Art Fontána Stagei byla i
Jana Kirschner, která se s nimi kamarádí a hostovala i na zatím poslední desce "Našou krajinou". Když však došlo na duet "To okolo nás", zafungovala ona vzájemná alchymie mezi hlavními aktéry skvěle.
© Honza Průša Plynule do této hodinky navázala hned ta další. Kirschner má aktuálně okolo sebe skvěle sehranou partu, jejímž členem je i Marián Slávka, skvělý to bubeník a hráč na klávesy. Během jejího setu se zprávy o bezbřehé hudební zručnosti a živelné radosti nesly rychlým tempem a počet publika strmě narostl.
Jana kromě letitých skladeb (třeba "Líška" ke konci vystoupení) nabídla velmi pestrý průlet svým velmi širokým tvůrčím působištěm, o to milejším zjištěním bylo, že bychom se v říjnu mohli dočkat její nového alba.
Souhra mezi ní a doprovodnými vokalistkami přinesla hned několik hlasových improvizací a taková "Na čiernom koni" byla neskutečnou perlou, jež si i dlouze po skončení část publika rozhodně prozpěvovala. Velkým benefitem byla skvělá komunikace s publikem, bezprostřednost, pozitivní vibrace, které právě živé hraní může nabídnout. Byl to brzký vrchol celého dne, který i o chvíli později hrající
Zaz mohla drobet závidět.
© Honza Průša V o to složitější situaci byl
Lazer Viking (toho dne první bod Park Stage), neb hrál proti tomuto silnému spojení.
"Tunel Vision" je velkým skokem do rovných beatů, her s analogovými synťáky a pošpiněným diskem. Naživo to mělo neskutečný drive (zamrzelo snad jen to, že jedinou projekcí byl statický hafan v teniskách) a energii.
Bavilo sledovat, jak se jednotlivé tracky proměňují a jak se dá místy hodně minimalisticky pracovat s jednotlivými vrstvami. Což místy řídké publikum příliš neocenilo a spíše se trousilo jinam. Pravděpodobně na to stejně doplatili i navrátivší se
Nylon Jail, kteří po pěti letech vydali svou třetí nahrávku
"Kings of the Weaklings". Tu prezentovali v podobné časové ose ve Ploom Moon Clubu.
Tyto souběhy všeobecně zamotaly hlavy nejednomu návštěvníkovi. O ten druhý se postaralo spojení
Moderat a proti nim hrající
Zrní, kde prý panovala obdobná atmosféra jako při Janě Kirschner (kdo neviděl, tomu může být útěchou, že celý koncert natáčela ČT Art) a Riff Cohen.
Paradoxně proti Zaz, o níž
detailněji píše kolega Pepa Martínek, nehrálo vesměs nic kloudného. Kromě téměř nonstop dýdžejského dění na Beats for Metronome nebo Rap Clubu, kde v ten moment o pozornost bojovala Sawsane, jejíž tanečníci dokonce pobíhali po blízkém okolí a naháněli publikum. Vše se však jaksi minulo účinkem a vystoupení (zejména v jeho úvodu) působilo velmi rozpačitě, což od touhy setrvat déle spíše odrazovalo.
© Jan Hlaváček / Metronome Prague Nemálo výtek, často slyšených, směřuje k nevyrovnanému zvuku na hlavní scéně Metronome. Sousední Park Stage se zatím může honosit nejlepším zvukem, primárně to ocenili Moderat, u jejichž setu bylo po této stránce vše skvěle vybalancováno. Pánové přivezli stále aktuální desku "MORE D4TA" a svůj set vystavěli na důmyslné elektronice, práci s beaty, ruchy a plochami zvuků.
Jediným nečekaným překvapením bylo, že jsme tentokráte neslyšeli tolik zpívat Saschu Ringa, naopak v "Les Grandes Marches" se na chvíli chopil kytary. Vynahrazeno to však bylo hybnými manévry spojení
Modeselektor a
Apparat.
Hned úvodní "FAST LAND" taktéž poukázala, že mnohé dostalo nové detaily zvukového designu, a naznačila, jak bude v plné míře využita vizuální stránka. Neb i grafika projekcí se u nich v průběhu let proměňuje a častěji reflektuje současnost okolo nás - v "MORE LOVE" to byla symbolika obrazců, naopak v "NEON RATS" pak stačila pouhá slovní hesla.
Blok Moderat nepostrádal proměny dynamiky, nečekané zvraty. Bylo patrné, že po téměř šestileté odmlce mezi nimi opět funguje ono tvůrčí naladění na stejnou vlnu a k tomu patřící radost z objevování nových teritorií. Až dojemný moment s "EASY PREY" byla možná ojedinělá chvíle, kdy tempo trochu ubralo. Ze starších kompozic na sebe dlouho nečekala čekat "Reminder", taktéž nechyběly "A New Error" nebo "No. 22", které patří k tradičnímu koncertnímu arzenálu této zvukově unikátní
superskupiny.
Na úplný závěr přišla pecka "Bad Kingdom", její druhá polovina se dočkala mnoha proměn a zcela nové mezihry, Saschovi se i podařilo rozezpívat publikum. Bylo to precizní, do detailu promyšlené (stran spojení s doprovodnými projekcemi) a až lehce omamné. Mohli jste tancovat anebo se jen nechat unášet důmyslností struktur melodií.
Pokud jste nestihli jejich prosincový (a vyprodaný) koncert, měli jste možnost dohnat manko právě tady. Na září pak ohlásili velký koncert do Drážďan a pak se pravděpodobně zas na chvíli rozejdou k svým projektům. Jejich live set si můžete připomenout i z perspektivy platformy ARTE Concert, kteří s nimi loni natočili unikátní set v prostoru pařížského muzea Grand Palais.
Live: Editors očima a ušima Honzy Trávníčka
setlist: Strange Intimacy, An End Has A Start, Heart Attack, Bones, The Racing Rats, Strawberry Lemonade, Karma Climb, Munich, Hallelujah (So Low), Sugar, Magazine, Ocean Of Night, Picturesque, Killer (Seal cover), Papillon
© Honza Průša
Editors mají řadu nezpochybnitelných kvalit - fantastického zpěváka, který svým uhrančivým hlasem a podivuhodnými tanečky ve stylu opilého t-rexe nepochybně zaujme i kolemjdoucí, aby se u jejich setu na festivalu zastavili na delší dobu. Mají také obrovskou klenotnici překrásných singlů, které jsou ozdobou jakéhokoliv indierockového playlistu. A také muzikantské kvality, které spolu s jejich kreativním nadáním vytvářejí jedny z nejpozoruhodnějších písní, jaké můžete do svých sluchovodů pustit.
Navíc by je ani nenapadlo si někdy vypomáhat berličkami typu half-playbacku. Na to jsou až příliš poctiví. A mimochodem - kdyby vás zajímalo, co frontman poslouchá ve svém volném čase, třeba když v Británii řídí auto, tak v rozhovoru pro Českou televizi se vyjádřil sympaticky přízemně:
"Cokoliv, co právě chtějí poslouchat moje děti. Aktuálně to jsou hlavně Foo Fighters."
Momentálně mají Britové i nejvíc polarizující album ve své dosavadní kariéře. Synťáky zhusta podpořená kolekce "EBM" je totiž podle jejich fanoušků tím vůbec nejlepším i nejhorším albem v jejich historii zároveň, záleží tak pouze na tom, koho z nich se na ni zeptáte. V Praze se do ní často sahalo, a tak se na kytarovější část jejich tvorby nedostalo tak často, jak by nejspíš bylo potřeba.
© Honza Průša
Přes nesporné kvality kapely se ale její set rozjížděl rozpačitě. Její členové byli opět puštění příliš potichu a zejména v první třetině byl hlas Toma Smitha utopený pod zvukem nástrojů. Zlepšilo se to až ve chvíli, kdy se v "The Racing Rats" posadil za klavír a začal zpívat do druhého mikrofonu.
Také bylo znát, že s dýmem a stroboskopy se zejména v úvodu vystoupení dost šetřilo, což právě v jejich případě je poměrně zásadní nedostatek, protože na posledních turné skupiny patřily vizuálně omamné momenty k těm nejsilnějším.
A ony nakonec přišly, jen to bylo až v druhé půli vystoupení, na kterou řada náhodně kolemjdoucích nemusela nutně vydržet. Je tedy otázkou, zda se jim kromě skalních příznivců podařilo v Praze získat i nějaké nové fanoušky, kteří je viděli třeba úplně poprvé.
Kdo ale pamatuje všechny jejich tuzemské vystoupení, a tudíž i časy, kdy jejich koncerty ještě končívaly prvním velkým hitem "Munich", ten se musel kolem půlnoci, kdy jejich set končil, cítit mírně neuspokojen. Chyběla obrovská spousta důležitých singlů - "Bullets" počínaje a "Smokers Outside The Hospital Door" s klipem natáčeným v Praze ani zdaleka nekonče.
Na druhou stranu jsme ale dostali podvratnou coververzi Sealova hitu "Killer", což je kousek, který byste na jejich koncertě asi nečekali. Navíc si s ní Editors hrající celou dobu v mírném dešti hodně pohráli a přepracovali ji tak moc, že skoro nebyla k poznání. Silný moment, přesto to nestačilo. Chceme víc. A otázka je jasná - kdy přijedou příště a s delším programem?
Ačkoliv se do hlavního dění zapojila konečně už i Park Stage (s Lazer Viking a Moderat) a byl na ní k slyšení lepší zvuk, než na hlavní festivalové scéně, bohužel se nic nezměnilo na faktu, že letošní ročník festivalu Metronome Prague stále jen nabírá dech před svým sobotním finále. Jeho hvězdami budou francouzský projekt
M83, londýnští
White Lies, švédská zpěvačka
Tove Lo nebo písničkářka Emily Burns.
Možná i na páteční program, ovlivněný chladnějším počasím, dorazilo méně hudebních fanoušků, soudě dle čtvrtečních
Jamiroquai, kde bylo přece jen více narváno než třeba na Editors nebo českou oblíbenkyni Zaz.