Už jenom vstup temným tunelem do samotného přírodního areálu, byť s pohnutou historií, je zážitkem par excellence. V mžiku máte pocit, že jste se ocitli v jiném světě, v jiné realitě, jako v nějakém filmu. Kaňon vypadá jako vystřižený z westernů a na jeho dně najdete průzračné jezero plné ryb. Když návštěvník dojde po sypané cestě až na její konec, nalezne malé podium, nezbytné občerstvení a už mnohohlavý dav lačnící po hudebním zážitku.

Start akce je lehce neobvyklý, nicméně pravidla pro tento exklusivní přírodní amfiteátr jsou nekompromisní. Pro bezpečí diváka se tu dělá maximum, třeba i to, že se zde zakazuje konzumace alkoholu. A proto už v 16:30 nastupuje Michal Skořepa & Pan LYNX, kteří hrají v okleštěné sestavě.

Talentovaný Skořepa za elektrickým pianem vystoupil v akustickém triu po boku s Janem Lichtenbergem a Lubošem Samkem a představil základ na připravovanou desku. A to co pánové zahráli, bylo skutečně hodně dobré. Michal mimo jiné předvedl publiku svůj bohatý hlasový rejstřík a nutno říci, že to dával s přehledem a lehkostí. A to s takovou, že jím avizovaný křest v elektrické dravější rockové podobě naplánovaný na říjen v Paláci Akropolis je pro mě hozenou rukavicí a velmi rád se půjdu podívat. Byl to moc dobrý rozjezd celé akce.

Po něm už po přestávce nutné k mírné přestavbě přišel na řadu skvěle naladěný Kamil Střihavka se svým The Leaders Acoustic Band!. Zpěvák dopředu avizoval, že jeho set nebude o tom, aby se překřikoval s kytarami. A jak řekl, tak udělal. Recitál byl skutečně postaven na méně hraných písních a skvěle šlapající kapele. Akustické, jemné, někdy až něžně hladící (nikoli uhlazené) verze daly vyniknout nejen významu textů, ale i osobité barvě Kamilova hlasu.

Krom osvědčených hitů z období BSP, zazněla "Černá růže" či "Srdcerváč", se především hrálo z nepříliš často živě prezentované desky "WOO-DOO!". Fandové si tak mohli vychutnat třeba písně "Konečně doma", "Nejsi tvář, co znám", "Kpt. Flint" či "Možná jsme takhle umřeli". Došlo i na až spirituální záležitosti v podobě jemně počínajícího deště před skladbou "Když se snáší déšť", kterou zpěvák okomentoval v duchu toho, že přemýšlel o tom, zda ji vůbec zařadit, aby nepřivolala onu vodní spoušť. Jakmile se tato úžasná věc rozjela naplno a Střihavka přidal svůj expresivní chraplák, rozpršelo se naplno. Upřímně, lilo jako z konve. Zázrak? Možná.

Po této písni přišla ukázka z muzikálu "Jesus Christ Superstar" v podobě skladby "Jak ze sna procitám", která je zpívaná v roli Jidáše. Zpěvák ji samozřejmě pojal nikoli jako rockový Jesus, jehož roli mu už asi nikdo neodpáře, ale jako prosebník. A na jeho zvolání v rámci libreta písně ("Poslyš Kriste, přece máš rád svůj lid... Poslyš! Kriste, vyslyš obavu mou...") přestalo pršet. Druhý zázrak? To už nemohla být přece náhoda!

Koncert končil klasickou Vzdálenkou a po přídavku se šlo domů. V duchu mohl návštěvník cestou zpět přemítat a rozjímat nad povedenou unplugged akcí, která měla své velké kouzlo a hlavně přinesla neotřelý pohled na známé rockové hity.

Ještě jeden nádherný pohled na do červena barvící se skály a tyrkysové jezírko a byl konec. Temným tunelem zpět do reality, jen cestou jste potkávali rozjařené tváře, naladěné na stejnou notu. Byla to velmi podařená a netradiční akce. Představila novou krev v podobě Michala Skořepy (který, ač ukončil Stroy, nabízí nový smysluplný projekt) a též i to, že Kamil Střihavka rozhodně nepatří do starého železa a zpívá mu to stále zatraceně dobře.

Klobouk dolů před organizátory. Zorganizovat v tomto místě koncert tohoto rozsahu chce notnou dávku píle a odvahy.