Název desky (jak je vysvětleno na obalu) znamená pomlouvačnou kampaň v rámci politického boje neboli černou propagandu. Negativní věc, když si přečtete texty, pochopíte, že Sepultura ani na novém albu pranic neslevila ze své kritiky společenského systému, opírá se do něj velice.

O muzice nelze říci moc odlišného, přesně ji vystihuje název skladby "More Of The Same" - více toho samého. Sepultura nepřekvapí nějakými úhybnými manévry, pořád do nás hrne pořádnou porci tvrdé muziky, v jejím případě je jí možno označit jako thrashmetal s hardcoreovými úkroky. Ti, co si myslí, že třeba takoví Slipknot snad přišli s něčím novým, mohou zjistit, že opravdu ne. Ne, že by Sepultura na novém albu ano, ale v počátcích (kapela už bude mít brzo dvacet let!) udala směr novým kapelám. Povětšinou uhánějící bicí, do nich hutné riffy (podladěných) kytar, podporované mohutnou basou. A jedno ze spoluznamení tohoto stylu - křičený zastřený vokál, kterému neporozumíte ani při značné znalosti angličtiny. Ačkoliv poměrně časté jsou změny rytmu a místy evokují "šamanské" vzory, se kterými slavila Sepultura úspěch na desce "Roots", jde spíše o náznaky, celkově je zvuk desky "obyčejný", nepřinášející fanouškům stylu žádné překvapení. I když hudebně deska nepůsobí dojmem monotónního nářezu, přestože si zapamatovat nějakou skladbu dá docela práci, přispívá k tomu způsob zpěvu. Ač pro tento styl typický, v něm je pro mě osobně největší slabina této muziky, skladby kvůli němu splývají, jaká úleva slyšet chvíli civilní zpěv v "More Of The Same", v následující "Urge" (a občas i dál), nakonec značně v jediné klidnější, hardrockové "Bottomed Out" (připomíjící Soundgarden blahé paměti). Důkazem, že civilní zpěv může s takovou muzikou fungovat lépe (ve srovnání s tvorbou mateřské kapely), je pro mě projekt Stonesour zpěváka ze Slipknot.

Možná si byla kapela vědoma nebezpečí monotónnosti, proto na album zařadila jedno malé překvapení. Na MusicServeru jste už před rokem byli informováni, že Sepultura připravovala speciální EP s předělávkami svých kolegů, na toto CD se dostala pecka od U2 "Bullet The Blue Sky". Cover je přesně takový, jaký byste očekávali - tvrdší. A na desce je i klip, ve kterém zpěvák Derrick Green působí fakt drsně a ten konec taky není nejveselejší (i když - moc smyslu v klipu nevidím). Škoda, že předtím Sepultura unaví naprosto zbytečným outrem a sedmiminutovou pauzou, po které přijde bonus track, ještě že je k ostatní tvorbě atypický.

Na novém albu se zdá, že Green se definitivně zabydlel na postu zpěváka po Maxu Cavalerovi. Není větší důvod, proč by Cavalerovi fanoušci, kteří se přeorientovali na Soulfly, museli novou Sepulturu odzívat, a to nejen kvůli zpěvu, je to solidní deska v daném žánru. Ale ostatní mohou klidně sjíždět starší kousky, o nic nepřijdou.