Spoluhráč legend a sám již dávno legenda. Saxofonový maestro Kenny Garrett se svým kvintetem vystoupí 24. května v pražském Divadle U Hasičů. Vedle lety prověřených kompozic představí i repertoár ceněného aktuálního alba "Sounds From The Ancestors".

Není pochyb, že americký saxofonista Kenny Garrett (*9. října 1960, Detroit) patří k opravdovým jazzovým velikánům. Kariéru zahájil velkolepě, když byl coby osmnáctiletý mladíček vybrán za člena Duke Elllington Orchestra, toho času pod taktovkou Vévodova syna Mercera Ellingtona. Z vrcholného bigbandu pokračovaly Garrettovy umělecké cesty do Jazz Messengers Arta Blakeyho a hlavně do kapely samotného Milese Davise. S Princem temnot natočil Garrett alba "Amandla" (1989), "Dingo" (1991) a řadu koncertních záznamů.

Už v roce 1985 se ovšem představil na albu "Introducing Kenny Garrett" také jako sebevědomý kapelník a autor vlastního repertoáru. Od té doby si připsal na konto téměř dvě desítky profilových nahrávek. Intenzivní vlastní dráha mu ovšem nijak nebránila ve spolupráci s dalšími hudebníky, ať už točil či koncertoval s Marcusem Millerem, Mikem Sternem, Alem Jarreau, Johnem Scofieldem, Terencem Blanchardem nebo třeba popovou hvězdou Stingem. S Johnem McLaughlinem a Chickem Coreou tvořil superskupinu Five Piece Band a vydal cenou Grammy ověnčené eponymní koncertní album.

Kenny Garrett je nejen sofistikovaným skladatelem a virtuózem, nejen sidemanem legend, ale jak předvedl i našemu publiku, také pódiovým mistrem. Dokáže bravurně vystavět jak intimní klubová představení, stačí vzpomenout na jeho show v pražském Lucerna Music Baru v roce 2011, tak strhnout a rozjásat masy fanoušků na koncertech pod širým nebem. Jak to dokázal v Praze v rámci Bohemia Jazz Festu 2007 či na Ostrava Jazz Open 2011.

Zatím posledním Garrettovým autorským počinem je deska "Sounds From The Ancestors", jejíž koncepcí je autorova upřímná poklona inspirátorům a velkým učitelům. "Do alba jsem se pokusil vdechnout sound, který jsem slýchal jako dítě, když jsem rostl a zrál. Zvuk, který naplňoval našeho ducha díky lidem jako John Coltrane, Aretha Franklin, Marvin Gaye a také díky duchovní hudbě v chrámech. Když jsem o tom všem začal přemýšlet, došlo mi, že jde vlastně o ducha mých předků."

Garrettovým cílem však nebylo jen oživit tradici, ale v kompozicích ji prolnout se současnou bohatostí jazzu, gospelu a R&B na scéně jeho rodného Detroitu: "Se všemi těmi kosmopolitními vibracemi, které do mého domovského města přišly z Francie, Kuby, Nigérie nebo Guadalupe."