Vypadá to, že doby, kdy Susanne Sundfør natáčela elektronické, euforické kompozice až s artovým přesahem, jsou nenávratně pryč. Dá se říci, že norská muzikantka takto celkem striktně oddělila tvorbu čistě vlastní a tu, co v poslední době natočila třeba s kamarády z Röyksopp. Tento přerod započal už na minulé studiovce "Music for People in Trouble", kdy se navrátila k akustice, civilnějším textům a svým folkovým kořenům. Ještě hmatatelněji to bylo slyšitelné na návazném turné. A nyní to vše vrcholí na "blómi", desce, která je kompaktní od prvních tónů a dokonale obklopí svou komorností a tím, jak skvělou je Susanne vypravěčkou.

Na zmíněné koncertní štaci (a na výtečném záznamu "Music for People in Trouble: Live From The Barbican") totiž nakročila do členitějších variací, jež zjevně vycházely z inspirace u Talk Talk. "blómi" v tomto ohledu jde ještě dál, kamsi k bezejmenné sólovce Marka Hollise z roku 1998, jež vás obepne obrazotvorností ticha a komorních struktur. Plyne totiž v ambientně folkovém režimu, je doplněné o řadu terénních nahrávek a mluveného slova. Tato složka je spojena s několika použitými jazyky - fragmenty islandštiny, starodávné norštiny, němčiny a angličtiny, v které i nadále hlavní aktérka primárně zpívá. Tento lingvisticky rozvrstvený opus jí tak umožňoval jít do hloubky, vyjádřit své pocity a nabyté životní zkušenosti.

Vše vychází ze sdělení, které chtěla do této nahrávky vtěsnat a předat své dceři. V nemalém taktéž studovala odkaz svého dědečka a teologa Kjellema Aartunema (s nímž je zachycena na zřejmě první společné fotografii na přebalu alba). Kromě ryze rodinných témat a s nimi spojených pochopení každodenních detailů jsou zde až mytologické obrazce, nitky životních mouder, ale i prožitky, které si v sobě nesete napříč celým životem (ať už to jsou ty veselejší, nebo ty melancholické). "blómi" (česky by se název dal přeložit jako "kvést") je sytými barvami naplněná krajinomalba postřehů a skutečných, hmatatelných příběhů.

"orð vǫlu" je poutavá předehra, plná ruchů (s elektronikou na pozadí), jež dotvářejí kulisu pro namluvený monolog holistické terapeutky a hudebnice Eline Vistven (jenž je následně uzavřen v závěrečné "orð hjartans"). Toto dějové rozkročení je úvodník do následných zvukových ploch plných akustických kompozic (spojených nejenom se strunnými nástroji), křehkých klavírních linek, tu znějících jazzových feelingů nebo až gospelové náruživosti v "leikara ljóð" (což je asi nejhybnější moment a spirituál v jednom).

Celá nahrávka je vlastně rozmanitý útvar, který v plné míře využívá hudební řeči, žánrové nespoutanosti a ponechává nemalý prostor pro imaginaci samotného posluchače. Chvílemi si dokonce může dovolit být až dětsky naivní ("ashera's song") a to vše vnořit do poutavé klavírní hry - Debussy by se v tyto chvíle musel tetelit radostí, kam až Sundfør v této rovině pokročila a jak dozrála.

V obdobných paralelách se proměňuje rovněž její hlasové výrazivo, v němž nechybí pro ni typická naléhavost, ale ani určitá éteričnost. "rūnā" si pohrává s vícehlasy, jež vyznívají jako jakési spojení s Clannad v dobách, kdy v nich ještě působila Enya. Jedním z vrcholů je poutavá balada "alyosha", která doslova bere dech. K ní pak náležitě navazuje neméně houževnatý shluk emocí "náttsǫngr". Prvotní nahlížení do evangelia a duchovnější roviny odhaluje poutavá "fare thee well", protnutá dojemně laděným sólem pro saxofon. "ṣānnu yārru lī" je naopak nejexperimentálnější mezistupeň, v němž nástrojovou variabilitu naplno opět doplňuje jen mluvené slovo.

"blómi" bude zprvu asi velký šok pro ty, kteří si zamilovali dramaticky odlišná alba "The Silicone Veil" nebo "Ten Love Songs". Susanne Sundfør zde totiž překračuje svůj stín a ukazuje, co ji aktuálně nejvíce naplňuje a kam se hudebně posouvá. Nutno ovšem zároveň dodat, že to je velká otočka kamsi k počátkům její kariéry.

To šestileté čekání na tuto desku mělo něco do sebe. Je to jedna velká smyslná hudební výprava, jakási meditace za optimismus, během níž sledujete fiktivní (skutečný?) životní příběh ve filmových políčkách, která tato nepřeslechnutelná osobnost ukotvila do svého universa. Je to velký úkrok do nového teritoria, kde chcete být naplno čistě za sebe a nabídnout i pohled do svého nitra.