Mars Volta, které jsme už dvakrát měli možnost vidět i u nás, patří nepochybně k nastupující rockové generaci skupin, které dávají silně na frak nedávným a dnes již vyloženě úsměvným názorům o tom, že rock je vyčerpanou záležitostí. A také k těm, od nichž se v progresivitě mohou vyučovat i mnozí elektroničtí interpreti, kteří se opájeli vlastní progresivitou tak dlouho, až zjistili, že se najednou někam vytratila...

Kapela se zrodila relativně nedávno na troskách druhdy populárních At The Drive-In, které na vlnu americké popularity vyneslo především společné koncertování s Red Hot Chili Peppers. O tom, že se přátelské vazby nezpřetrhaly, svědčí i skutečnost, že jejich basista Flea a kytarista John Frusciante jsou ke slyšení i z právě propírané desky. Ta je oficiálním albovým debutem, kterému předcházelo zatím jen CD-EP "Tremulant", a který upoutá již na první pohled svým nádherným bookletem, jehož autorem je Storm Thorgenson, tedy onen pán, který je podepsán třeba pod neslavnějšími obaly Pink Floyd. Ovšem ani krásné výtvarné zpracování by špatnou desku samozřejmě nezachránilo.

Tady však obal skvěle koresponduje s obsahem nahrávky. Tím je výbušná směsice agresivních kytar, melodických ploch, nápaditých samplovaných zvuků a stovek dalších drobných fines, které se ve výsledku slévají ve znamenitý kompaktní celek. Ten lze použít klidně i jako pouhou kulisu, ale zároveň to nemění nic na tom, že nám skupina předkládá poslechovou záležitost pro zvídavé a náročné - pokud nejste hluší, zaručuji vám, že při každém dalším poslechu objevíte něco nového, co vám předtím uniklo. Jestliže At The Drive-In byli hlavně nadupaným rockovým souborem, Mars Volta jdou mnohem dál v experimentech všeho druhu. Sami o sobě ostatně říkají, že spojují vlivy Pink Floyd, Led Zeppelin i Birthday Party a mají pravdu. Nemluvě o faktu, že seznam by mohl pokračovat pěknou řádkou dalších jmen. Jejich debut je stejně tak psychedelický jako emo-corový, kytarový jako elektronický, nervní i monumentálně rozmáchlý jak z časů kapel, které si říkaly artrockové a myslely si o sobě víc, než je zdrávo. Připočtěme k tomu spousty nenadálých rytmických i melodických zvratů a zlomů a máme před sebou opravdu excelentní ukázku toho, jak může vypadat rocková deska v roce 2003.

Album "de-loused in the comatorium" je zkrátka nejen opravdu vybranou hudební lahůdkou pro náročné mlsaly, ale především odpovědí pro všechny, kdo pochybují (nebo pochybovali?) o možnosti vývoje rocku jako žánru. Jistě - existují stovky rockových skupin, které usnuly v sedmdesátých letech, nemluvě o módních trendech, které podporují čerpání z minulosti, ale chcete-li slyšet moderní a hlavně současnou rockovou kapelu, pak je nové album Mars Volta určitě dobrou volbou.