shop.musicserver.cz
Zrní - K lidem to musí doletět snadno

Zrní - K lidem to musí doletět snadno

Vydáno: 16.04.2023 09:00 v sekci Rozhovory - Hana Bukáčková | foto: Zuzana Veselá

"Nebylo to vyloženě cílem. Spíš se postupně vyjevovalo, že to vlastně celý může bejt lehká a radostná deska. Toho už jsme se pak drželi a záměrně to už ničím nezatížili," říkají o novém albu své skupiny Zrní "Široko daleko" Honzové Unger a Fišer. Povídali jsme si o natáčení, politice, dodávce a podobných radostech.

O vás se ví, že obdivujete Václava Havla, scházíme se ostatně v prostorách spolku Díky, že můžem. Sám Honza Unger jednou prozradil: "Havel v lidech probouzel cit. Politice chybí duchovní rozměr." Co říkáte na nového prezidenta? Sami jste se k tomu hojně vyjadřovali na sociálních sítích… a v minulosti se třeba Honza zúčastnil demonstrace proti politice premiéra Andreje Babiše.

Unger: Jsme nadšení tím, jak to dopadlo.

Fišer: Totálně. Jsme rádi. Společensky to bude líp nastavený. Cítím dobrý potenciál.

Unger: S odchodem dinosaurů Zemana a Babiše se napětí ve společnosti sníží. Oni polarizaci vyvolávali a využívali ke svýmu prospěchu. To teď zmizí. Věřím, že novej prezident bude společnost stmelovat, povzbuzovat. Zeman svoji roli vůbec nepochopil a promrhal deset let. Ale to takzvaný rozdělení společnosti hecujou i sociální sítě. Babiš, Zeman a Facebook si můžou podat ruce. To, jak se lidi na Facebooku hejtěj, by se v reálu nikdy nedělo. Ale samozřejmě je potřeba zároveň neignorovat tu část společnosti, která je na tom z nejrůznějších důvodů špatně, řešit situaci v regionech se zacyklenejma problémama.

Zrní
© archiv kapely
Fišer: Doufám, že se přestane využívat strach k manipulování lidí. Začnou se řešit reálné problémy a o těch se bude mluvit, komunikovat. Že se nepojede hnusná politika, která tady jela předtím. A lidi přestanou být naštvaný.

Unger: Přestane se legitimizovat lež, vulgárnost a vzájemná nevraživost. Motorem dosluhujícího prezidenta byla pomsta a vlastní velikost. Je super, že tenhle příklad zmizí. Pro mě je zajímavý zamejšlet se, do jaký míry třeba prezident ovlivňuje můj život. Vždyť se na to můžu vykašlat! Můžu, ale ono to někudy působí, ovlivňuje to atmosféru v zemi, možná je to i nějakej hlubší pocit ohrožení, že moji smečku vede chorej vůdce.

Letos slaví republika 30 let - co byste jí rádi popřáli?

Fišer: Aby společnost byla méně rozdělená.

Unger: Aby byla zdravě sebevědomá, a ne zamindrákovaně suverénní.

Zrní

Zrní je česká alternativní formace z Kladna, která funguje od roku 2001 ve složení čtyři Honzové a jeden Ondřej. Debut "Voní" vydala po osmi letech existence. Druhé album "Hrdina počítačový hry jde do světa" vyšlo v roce 2011 pod záštitou písničkářky Radůzy na jejím labelu. Rok nato kapela vydala "Soundtrack ke konci světa", za který byla nominována na cenu Vinyla i Apollo v kategorii deska roku a ve čtyřech kategoriích na Cenu Anděl 2012. Nakonec si odnesla tu za Objev roku. V září 2014 vyšla kolekce "Následuj kojota", za kterou muzikanti získali nominaci na Album roku v cenách Apollo a tři nominace na Ceny Anděl 2014. V roce 2017 vyšlo album "Jiskřící", které natočili ve španělském Madridu. O rok později následovalo EP "Spící" ze zbytků "Jiskřící" a ilustrovaný zpěvník. Loni skupina zveřejnila živák z vyprodaného křtu "Jiskřící" ve Foru Karlín, kde hrála s orchestrem. Než udeřil covid, vyšla studiovka "Nebeský klid", která jako by svým názvem ohlásila nečekané lockdownové období bez hraní a normálního bytí. V roce 2021 vydali trilogii singlů, které se na zmíněnou desku nevešly. Rok 2023 je ve znamení sedmé řadovky "Široko daleko" - zvukově jednoduché a stručné nahrávky s minimálním množstvím samplů a elektroniky.

V tiskovce k novému albu stálo hezké slovní spojení: "Kladenský děti květin." Kdo to vymyslel?

Fišer: Vymyslel to Honza Unger.

Cítíte se tak?

Unger: Já se už moc kladenskej necejtím, jak už tam sedm let nebydlím. Ale v kapele to je. Je to esence našich začátků. Tohle stálo u zrodu a spojilo nás to. A někde v nás to pořád je, že jsme gympláci z Kladna, co čtou Kerouaca, stopujou a poslouchaj' Pink Floyd, i když jsme zároveň dávno úplně někde jinde. Pořád jsme hlavně parta kamarádů.

Fišer: Vznik Zrní byl přesně takhle euforickej a tu euforii v sobě pořád cejtíme. Pořád to tam je.

Zrní
© archiv kapely
Ze začátku svojí přes dvacet let trvající existence jste dostali například radu od Vypsané fixy - vydržet. Měla pravdu s odstupem času?

Unger: Fixa měla pravdu! Občas si na to vzpomenu a sleduju i Fixu. Dřív to pro mě byli pankáči, který se mě netýkaj'. Ale teď si poslechnu každou desku, kterou vydaj'. Zajímá mě to.

A co říkáš na poslední album "Kusy radosti", které vyšlo vloni?

Unger: Líbí se mi. A překvapilo mě, že tam jsou polohy, ve kterých se k sobě i trochu blížíme. Každopádně Márdi je strašně talentovanej týpek. Líbí se mi, jak je hravej a dětskej, a je to furt autentický.

Co mě překvapilo, bylo zjištění, že jste prý na rok 2022 plánovali roční pauzu - "ale pandemie to předběhla a kapele jako takové pomohla". Co je na tom pravdy?

Fišer: Ponorka to nebyla, řekli jsme si, že si dáme roční pauzu, která by mohla Zrní prospět umělecky a v celkovým fungování kapely. Dát si odstup.

Unger: Třeba Jukla sní dlouhodobě o tom, že se na pár měsíců vypraví někam na cesty, a to mu kapela blokuje. Každej měl jiný důvody. Ale i odpočinout si od sebe navzájem bylo potřeba. A pak přišel covid a ten to za nás vyřešil.

Zrní
© archiv kapely
Letos vstupujete do konfrontace se čtyřicítkou… Jak to zvládáte?

Fišer: Je to podobný jako se třicítkou, kdy jsme řešili, jak moc to bude zlomovej okamžik. A nebyl. Člověk je tak starej, jak se cítí bejt starej. Kulatiny zlomový nejsou, jenom tě začnou občas potkávat jiný věci. Rozhodně jsme ale zkušenější.

Unger: Věk neřeším vůbec. Ale teď, jak jsme točili klip v dodávce a blbli jsme, tak jsme si o tom stárnutí a věku povídali s Kubou Čermákem, kterej to točil. Jestli to v některých pozicích nezavání parodií. Že už jsi moc starej na to, abys byl takovej kluk. Je to blbost, můžeme bejt kluci do sedmdesáti, ale jasný je, že když máš parket, kam přijde sedmdesátiletej pán tancovat na afterparty, tak to může bejt divný.

Fišer: Nesmíš se do ničeho nutit, stylizovat. Ale jinak můžeš dělat cokoliv. Nesmí to bejt na sílu.

Ale když už jste nakousli klip k písni "Dráha", který jste natáčeli v dodávce - to je nové auto? Stará Pistacie (jméno předchozí dodávky - pozn. aut.) již dosloužila? Co nejkurióznějšího jste s ní zažili?

Unger: To je stále ona. Permanentně dosluhuje, pořád jezdí.

Fišer: Zažíváme s ní takový srandy, kdy se vracíme po půlnoci v zimě a ta dodávka netopí.

Unger: Nemá klimatizaci.

Fišer: Takže v létě je v ní zas vedro. Nedávno nám dvakrát explodovala pneumatika na dálnici během jednoho týdne. Řídí Jukla s Cajtem, který si s ní užívaj' zábavu, třeba když se tankuje, a musí se pořád držet tankovací pistole.

Unger: Jinak by se to vycvaklo. A taky tam nemáme ukazatele nafty v nádrži, takže kluci odhadujou, kdy je čas natankovat, a párkrát se to neodhadlo. Ale stalo se to asi jenom Juklovi, když už nás vysadil. Pistácie nás dovezla do Bretaně, do Madridu, na Banát do Rumunska několikrát. Byl jsem s ní v Chorvatsku.

Fišer: Ale máme to auto všichni rádi, je to náš miláček.

Unger: Železná lady.

Odkud kam jste během natáčení toho klipu jezdili?

Unger: U Zličína ve vesničkách. Přejížděli jsme tam a zpátky.

Mezi záběry z dodávky jsou i baletky a baleťáci na poli.

Fišer: Je to nejdražší scéna v dějinách našich videoklipů.

Unger: Maj' náš obrovskej respekt, byla brutální zima a oni tam v baletních oblečcích skoro hodinu mrzli.

Budili asi pozornost kolemjedoucích...

Fišer: Jasně že budili. Auta zastavovala a řidiči si je fotili.

Unger: Ale když se vrátím k videu, potřebovali jsme ho natočit narychlo. A byla zima, ale my nechtěli, aby to byl vyloženě zimní klip. A protože jsme zároveň nechtěli točit v interiéru, kvůli složitosti, penězům, napadlo nás natočit ho v dodávce. Tam jsme si to zadejchali a v zimě jsme nechali jenom baleťáky.

Máte pevný zasedací pořádek?

Unger: Začíná se objevovat. Asi máme, aniž bychom si ho řekli. Ty sedíš vzadu u okýnka, já uprostřed.

Fišer: Jukla a Cait jsou vždycky řidič nebo spolujezdec…

Unger: Neznaj' to u nás vzadu.

Bavíte se mezi sebou během cesty, nebo jste potichu?

Fišer: Jak kdy, podle nálady. Tuhle jel s náma na Slovensko Honza Tuna, a to jsme celou dobu jeli politiku.

Zrní
© Bára Ungerová
Netušila jsem, že se s ním znáte.

Unger: Teď už jo. Nejdřív jsme byli společně v Banátu, kde jsme vedli strašně zábavnej, nepublikovatelnej rozhovor, pak se po roce objevil na našem vystoupení v Litomyšli a hecnul se, že s náma druhej den pojede na dva koncerty na Slovensko. A fakt jel, a tak jsme se líp seznámili. Cestou. Šest set kiláků tam a šest set zpátky. Je to střelec, poctivák a je strašně ukecanej.

Fišer: A je to stejnej pravdoláskař jako my.

Jako inspirace pro "Dráhu" posloužil podle tiskovky výjev z Méliésovy "Cesty na měsíc", filmového Basquiata v kartonové krabici, myšlenky na Apollo 13 i ping-pong ve stodole u Ungerů. Zajímavá kombinace, ne?

Unger: Já to psal úplně uvolněnej, rozesmátej s tím, že vůbec o nic nejde a chci se jenom bavit. Tyhle obrázky se mi tam nějak objevily.

Ping-pong normálně u vás ve stodole hrajete?

Unger: Jo jo. A napsal jsem to den po tom, co jsme se večer doma dívali na film o Apollu 13.

Na co odkazuje název "Široko daleko"? Na svobodu? Rodný kraj? Domovinu? Nebo jste to raději - po minulé zkušenosti s "Nebeským klidem" vydaným těsně před covidovým, nebesky klidným obdobím - pojali volněji, abyste něco opět nezakřikli?

Fišer: My název desky pokaždý hrozně řešíme a nakonec to je vždycky nějakej kompromis, na kterým se všichni shodneme. Tenhle je takovej cestovatelskej.

Unger: Já z něj cejtím svobodu, volnost, to tam je. Ve hře byly i radikálnější názvy, ale nakonec si - přes pochyby, který jsem měl - říkám, že tenhle dobře vystihuje, jaká deska je. Teda pokud to nečteš jako Ondra Ježek, a to jako postavu ze Stínadel. Že Široko je daleko.

Zrní
© Zuzana Veselá
Vnímám na tom albu určitý návrat k začátkům - není elektronické. Cítili jste, že to jako skupina či vy osobně potřebujete? Užívat si ryze kapelní energii v základním nástrojovém obsazení? Nebo to byla jen odvaha nestavět tu studiovku na hledání nového zvuku, ale dovolit si hrát funkčně - postavit to na řemeslu a obnažit se?

Fišer: Vždycky když děláme nový album, tak ten výslednej zvuk vyjadřuje nějakou zvukovou a tvůrčí touhu tý kapely. Teď jsme měli náladu udělat takovouhle desku. Muzikantsky a hráčsky silnou s funkčníma aranžema a silným zvukem. Chtěli jsme, aby písničky fungovaly na nás a ne na produkci. Vlastně to je docela podobnej přístup, jakej jsme měli při natáčení "Soundtracku ke konci světa".

Jak moc jste svazovali ruce producentu Ondrovi Ježkovi, aby tam nedával ty svoje oblíbené netradiční zvuky a nástroje?

Fišer: Ruce jsme mu nesvazovali, Ondřej to cítil podobně. A potom to ještě nádherně smíchal.

Unger: Cítil, co chceme, a podpořil to. Natáčeli jsme ve zkušebně, s plánem natočit živý, na kapelním zvuku stojící album.

Bylo to výjimečné i v tom, že přijel za vámi, je to tak? Předtím jste, tuším, vždy jezdili za ním...

Unger: Bylo to výjimečný. Rozestavěl si mobilní studio u nás ve zkušebně, byli jsme doma a hráli jsme tak, jak jsme zvyklí. Ve velký pohodě. A to je podle mě z tý nahrávky i díky Ondřejovi cejtit.

Fišer: Ještě s náma na část natáčení byl Jonatán Pastirčák, radil nám s aranžema, ale už tam nevstupoval postprodukčně s elektronikou.

Zrní
© archiv kapely
Líbilo se mi prohlášení Honzy Ungera, že je Ondra Ježek "precizní kontrolor, aby to nešlo do kýče".

Fišer: To sedí. Zároveň čím jsme starší, tím častěji si dovolíme být patetičtější a Ondřej na nás kvůli tomu už není tolik přísnej.

S minulou řadovkou byly komplikace - měli jste chřipky, Jukla si zlomil ruku. Teď to šlo jak po másle?

Unger: Teď to šlo fakt krásně. Měli jsme štěstí, že to až na pár drobností u některých písniček vznikalo v naprostý pohodě. Devadesát procent byla absolutní pohoda, což se neděje vždycky. Tentokrát vznikaly v dobrý náladě písničky, v dobrý náladě se zkoušelo i nahrávalo.

U kterých skladeb byly největší rozepře?

Fišer: Když vymejšlíme písničky, tak každej z nás má nějakou svoji vizi, kterou by tam rád slyšel. To jsou potom věci, který řešíme. Občas řešíme i to, že na to máme jinej vkusovej pohled.

Unger: U písničky "Hodně práce" jsme nejdřív měli jinou aranži, na který jsme se ale neshodli. Už jsme ji chtěli vyřadit, ale povedlo se vzít to úplně odjinud, v jiným tempu, s jinou náladou a nakonec je to pro tu desku zásadní song.

Zrní
© Zuzana Veselá
Je prý ovlivněný Afrikou...

Fišer: Tys mi psal, aby to znělo jak "Solsbury Hill" od Petera Gabriela.

Unger: To jsem poslouchal nějakou etiopskou písničku a říkal jsem si: O čem tam ten člověk může zpívat? Napsal jsem si text, o čem by to asi tak mohlo bejt, a ten jsem pak zhudebnil. Vyšla mi písnička, u který jsem cejtil, že by mohla znít jak "Solsbury Hill". No, a první verze se prostě zasekla. Ale pak se to zpracovalo tak, jak je to na desce, a to je takový etiopský blues. Ne že bych klukům říkal, že původní inspirace byla africká. Vrátilo se to samo k sobě. Záhada!

Texty prý tentokrát vznikly výjimečně dříve než hudba. Co bylo oním spouštěčem?

Unger: Vůbec nevím, co bylo spouštěčem.

Fišer: Možná to bylo tou pauzou. Byla chuť i čas.

Unger: Pouštěl jsem si, co jsme si vyjamovali na soustředění. Atmosféry. Měl jsem chuť si k tomu psát úplně nezávazně, bez úmyslu vytvořit písničkovej text. Psal jsem si blbosti, básničky, s úplnou volností. A když mi vzniklo něco, co mi přišlo použitelný jako text, našel jsem k němu melodii, postavil kostru písničky a to jsem posílal klukům. Pak jsme se začali scházet, abychom to zaranžovali.

Fišer: Zpětně to vnímám tak, že na to bylo asi víc času, že jsme nebyli do ničeho tlačení. A že jsme měli odstup. Když jsme měli zkoušky předtím, tak jsi vymýšlel melodii a do toho potom nějak rval slova.

Unger: Teď jsem tam nic nemusel narvávat a bylo to daleko lehčí a uvolněnější.

Cílem novinky bylo, aby byla lehká. Povedlo se?

Unger: Nebylo to vyloženě cílem. Spíš se postupně vyjevovalo, že to vlastně celý může bejt lehká a radostná deska. Toho už jsme se pak drželi a záměrně to už ničím nezatížili.

Nyní tím albem cíleně nic neřešíte?

Unger: Minulá deska byla trošku aktivistická, a já si říkám, do jaký míry to třeba může souviset právě se Zemanem, že mě to k tý politice nějak víc obracelo. Teď jsem cítil potřebu si od toho odpočinout, nic společenskýho neřešit a vlastně i nic rozumem neřešit a nepopisovat. Nechat to tak nějak na intuici. Při jednom kouření trávy mi došlo, že když chci popsat vesmír a vystihnout svoji existenci, od jistý fáze to dál nejde rozumem, ale už jenom holou přítomností. A to jsem v textech zkoušel nějak zachytit. Moc mozku je brzda.

Zrní
© Nila
V songu "Když sviští vítr" jsi použil cizí text pocházející z knížky "Písně vrbového proutku". To je spíš výjimečné, že?

Unger: Je to výjimečný. Ještě na desce "Následuj kojota" máme text básníka Antonína Sovy.

Čím tě tak uhranul?

Unger: Četl jsem si tu knížku eskymácký poezie a zaujal mě. Líbí se mi tahle folklorní estetika. Jak je to repetitivní, jednoduchý a zároveň to nese velkou zkušenost a moudrost, která je jenom řečená tím nejjednodušším způsobem, protože jak se to traduje z generace na generaci, není prostor na nějaký složitosti.

Ke skladbě "Zatopím v kamnech" se pojí jeden příběh. Když ji Honza U. natáčel, neslyšel okolí a málem se utopil jeho synek Kumík. Ovlivnila tato zkušenost nějak výsledný sound? Podali jste ten song pak v jiném módu?

Unger: Neovlivnila. Ale ten příběh už je pro mě s tou písničkou asi navždycky spojenej. Nahrával jsem její demo, zpívám tam i o tom, že jsem připravenej se smířit se smrtí někoho blízkýho, a v tu chvíli se za oknem objeví moje brečící, křičící manželka. Náš v tu dobu tříletej synek spadl na zahradě do nádrže s vodou. Držel se vývodový a odvodový trubky, ale v zimě, v kombinéze, celej nasáklej. Volal prej mě: "Tatííí, tatííí, pomoc!" Ale já ho neslyšel, protože jsem zrovna natáčel tuhle písničku. Naštěstí tam s ním byla holčička, kterou napadlo doběhnout pro mámu. Manželka Bára ho zachránila. Dopadlo to dobře, evidentně z toho nemá žádný trauma. Má spíš radost, že byl hrdina a že se zvládl udržet a nenalokal se. Ten samej Kumík, náš mladší syn, má pak na desce text k songu "Vrať se ke mně rychle". Text, kterej mi jednou odříkal, když se se mnou loučil cestou na vlak. Zapsal jsem si ho a udělal z toho písničku.

Tam je, ať jedeš rychle různými dopravními prostředky…

Unger: Jo. A já z toho cejtil, že to klidně může fungovat i jako love song, kdy si to říkáte s někým čerstvě zamilovaní.

Skladba "Postavy v dálce" prý vznikla takto: "Nahrával jsem to ve slunečních brejlích, protože klip k týhle písničce je jedoucí auto, černý brejle, vyprahlá prérie, trochu perníkovej táta." Proč v tomto duchu?

Unger: Je to tak. Náš Ondřej našel klip od jiný kapely a říkal, ať si ho pustíme bez zvuku a k tomu tuhle naši písničku. Pustili jsme a zírali, jak to k sobě sedí. Klip je animovanej, jede kabriolet po poušti, posádka vysmátá, všichni sluneční brýle a pak vzlítnou do duhovýho nebe.

Fišer: Písnička má přesně tuhle flow.

Unger: Ale klip budeme točit jinej. Nebo ho ukradnem?

Pro "Vypravím se za tebou" jsi našel inspiraci v jedné filmové scéně, ve které hrdina nese kytku své holce a shodou okolností je na ulici zrovna listopadová revoluce. O jaký film se jedná?

Unger: To si nevzpomenu. Ten text je o prolínání malýho osobního světa a světa velkejch dějin, do kterejch jsi zasazenej. V tom filmu hrdina řešil něco mnohem důležitějšího než revoluci, která probíhala pod jeho oknem.

Fišer: Mně se texty na týhle desce líbí dost a dokážu se s nima hodně ztotožnit. Myslim, že hodně přispěly k tomu, jaký to album je. Často jsou pochopitelný na první dobrou. Což samozřejmě nevnímám jako nevýhodu.

Unger: Před touhle deskou jsme se tady s Hudebnicem bavili, že mu vadí, že furt něco řešíme.

Fišer: Nemyslel jsem to jenom textově, ale i hudebně, že je to občas komplikovaný. Nejenom obsah, ale i forma. Proto jsem chtěl, aby tahle deska nebyla tak komplikovaná.

Unger: Což neznamená hloupější, ale stručnější, funkčnější, minimalističtější.

Zrní
© archiv kapely
Často používáš úryvky či do veršů zapojíš zavedené spojení, třeba "Kdyby tisíc klarinetů", "Za hory za boty mí zlatí roboti, kde se pasou", v "Hýkalovi" třeba "Skákal pes přes oves" a podobně. Jak se to stane?

Unger: Prostě nápad. Baví mě, jak tím do písničky propašuju estetiku tý citovaný věci.

Fišer: Já to mám obecně v umění rád. Líbí se mi, když umělci používají nějakou estetiku nebo citaci a vkládají to do svýho díla a upravujou tak vnímání tý věci pro diváka nebo posluchače.

"Mí zlatí roboti" je asi opravdu o sčítání lidu, kterým ses nechal inspirovat, a systémem, který nebyl připraven, a spadl.

Unger: Jo, psal jsem to den poté. Inspiroval jsem se "A Day in the Life". Vzpomněl jsem si, jak Lennon skládal text z úryvků zpráv, který zrovna četl v novinách, a tak jsem si řekl, že taky popíšu, co zrovna teď vidím. Na zemi leží knížka o robotech, včera bylo sčítání lidu, zkoumáme s dětma, jak rychle mi přeběhne stín přes nos, aniž bych se hýbal, Bára měla narozeniny. Udělal jsem takhle první sloku a v druhý jsem zpřeházel slova, a vytvořil tak nový vazby. Dada.

Tebe celkově bavila nedotaženost, nedomyšlenost. V čem? Aby si to každý utřídil dle sebe a doplnil sám do mozaiky?

Unger: Mym záměrem bylo, jak už jsem říkal, ubrat rozumu a nechat víc intuici. Psát jednoduše a lehce, ať to klidně nedává úplně smysl, hlavně ať to jede. Dopracovávám se k tomu, že to je cesta, jak líp předat nějakej pocit. Nezatížit ho doslovnejma úvahama, konstrukcema a slovama obecně. K lidem to musí doletět snadno. A je to pak asi jenom prostor, kterej nabízím, nebo jenom otvírám, a ten by měl bejt svobodnej. A ať si v něm každej dělá, co potřebuje. Takhle nad tím teď přemejšlím. Rozumem!

Obal desky se skládá z abstraktní malby. To jsou květiny? Kdo za ním stojí? Opět Aleš Fulín?

Unger: Ve mně to evokuje nějakýho africkýho tanečníka s barevnou čelenkou na hlavě. Dělal ho zase Aleš Fulín. On je kouzelník. Dokáže s náma měnit styl.

K minulé řadovce vyšel pomyslný dodatek ve formě EP. Chystáte se i teď vyrukovat s nějakou specialitou?

Unger: Další písničky budou na další desku.

Fišer: EP předtím vyšlo, protože jsme ty věci měli už natočený ze studia, a nevešly se na album. Teď nemáme žádnej materiál navíc.

Zrní
© Bára Ungerová
Závěrečná skladba "Satelity" mi přijde jako docela depka.

Fišer: Přitom je o lásce.

Unger: Situace je možná pro někoho depresivní, ale vyústění z ní je láskyplný.

Název songu "Hory a řeky" bez konce je půjčený od Garyho Snydera. Je to tvůj oblíbený básník?

Unger: Je!

"Tvoje písně" - tady jsou super housle, které tu skladbu ještě více vytáhnou, voní šedesátkami. Jaký k tomuto období máte vztah?

Unger: Šedesátky jsme poslouchali hlavně, když jsme začínali. Hudebně byla ta doba úžasně kreativní, plná experimentů, skvělejch písniček. A my se cítili jako hipíci a chtěli tak žít. To byl jeden z důvodů, proč jsme zakládali kapelu. Žít svobodně, na nikom nezáviset, cestovat a dělat, co nás baví. Hudba, dobrodružství, láska a tak.

Fišer: Konkrétně tuhle věc jsme chtěli zpracovat jako velkej song o velkým tématu.

Unger: Byla to výzva. Nezaleknout se toho. Dovolit si bejt patetický, velký. Nil, plameňáci, vyznání… neuhejbat před tím, zpracovat to jakože tradičně, ale zároveň ne důchodcovsky.

Fišer: Tu písničku jsme řešili dlouho, víc než rok. Po nějaký době jsem k ní napsal smyčcovej kvartet a tím se ta skladba dostala do hry. Předtím jsme nevěděli, jak ji uchopit.

Unger: Na tomhle albu jsme si obecně zase víc dovolovali používat klasický postupy a klišé, který jsme si dřív zakazovali. Postupně se k tomu dostáváme. Když to dobře funguje, je to povoleno. Třeba Ondřej takhle na týhle desce bubnuje, hraje úplně easy, funkčně, bez jakejchkoli předsudků. Cítíš to tak, funguje to, tak to tak má bejt. Bylo to pro nás osvobozující. Alternativa v alternativě. Pop.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Koho neminout na letošním Metronome Prague? Šest tipů na hvězdy i černé koně
Publicistika: Koho neminout na letošním Metronome Prague? Šest tipů na hvězdy i černé koně Pražský festival Metronome je pravidelnou přehlídkou neotřelých jmen: nabízí pečlivý výběr domácích interpretů i řadu mezinárodních hvězd. Letos pro vás máme opět několik tipů, které byste v programu neměli opomenout.... čtěte zde
Vydáno: 18.06.2024 08:00 v sekci Publicistika
Rock for People - Den čtvrtý, Park 360, Hradec Králové, 15.6.2024
Naživo: Závěr Rock for People patřil Pendulum, Bombay Bicycle Club, The Darkness a dalším. Přinášíme i Top 10 toho nej z festivalu Tak je to za námi. Hradecká hudební přehlídka ve svém devětadvacátém ročníku udělala skoro všechno správně, znovu jí obrovsky přálo štěstí a ještě nedávno naprosto nemyslitelných více jak 40 tisíc fanoušků se domů... čtěte zde
Vydáno: 17.06.2024 13:08 v sekci Naživo
Aurora - What Happened to the Heart? 9/10
Recenze: Bojovnice ve stříbrné zbroji Aurora se ptá: "What Happened to the Heart?" Kvalitou se novinka vyrovná zpěvaččinu debutu Roztančená, rozhekaná a rozjařená Aurora se dva roky po desce "The Gods We Can Touch" vrací s novým materiálem. Už dříve zveřejněné singly naznačily, že norská zpěvačka je znovu ve formě. A to se potvrdilo: vydává ze sebe to... čtěte zde
Vydáno: 17.06.2024 00:00 v sekci Recenze
Yungblud, Rock for People, Park 360, Hradec Králové, 15.6.2024
Naživo: Nezastavitelný Yungblud na Rock for People dokázal, že i nejmladší generace má své velké rockové hvězdy Poslední den, poslední headliner. Další ročník festivalu Rock for People je u konce a v jeho závěru dostala prostor možná překvapivá hvězda - šestadvacetiletý Yungblud, který se do Česka vrátil po dvou letech. Jak se s touto úlohou... čtěte zde
Vydáno: 16.06.2024 11:28 v sekci Naživo
DIIV - Frog In Boiling Water 9/10
Recenze: DIIV se na velice povedeném a temném albu "Frog In Boiling Water" ptají, zda jste taky žába ve vroucí vodě Americká čtveřice DIIV se po pěti letech tvůrčího mlčení vrátila, aby posluchačům naservírovala svůj dosud nejtemnější počin. Ponurá deska "Frog In Boiling Water", plná metafor a shoegazeového zvuku, v mnohém následuje... čtěte zde
Vydáno: 16.06.2024 09:46 v sekci Recenze
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Naživo: Kapela Zrní v Praze odehrála intimní dvoják (24.03.2024 17:00)
- Publicistika: Dvacet nejlepších domácích desek roku 2023 podle musicserveru (15-11) (25.01.2024 21:00)
- Video: Frontman Zrní Honza Unger nás v klipu "Satelity" vezme k sobě domů, za štěstím (23.11.2023 07:59)
- Video: Klip "Mí zlatí roboti" od Zrní je experimentální, barevnou, rozskákanou divočinou (12.09.2023 10:12)
- Fotogalerie: Ostravské Colours se opět rozzářily všemi barvami (20.07.2023 16:16)
- Naživo: Páteční Metronome Prague se dal do pohybu (nejen větrného) (24.06.2023 16:25)
- Fotogalerie: Metronome Prague pokračoval se Zaz, Editors, Janou Kirschner, Zrním a dalšími (24.06.2023 11:30)
- Recenze: Skupina Zrní má novou desku "Široko daleko". A ta deska je fantastická (20.02.2023 16:00)
- Video: Zrní v novém klipu jezdí v dodávce na oběžné "Dráze" (19.02.2023 08:36)
- Naživo: Skupina Zrní se po třech letech vrátila na Střechy Lucerny. A poručila větru dešti (21.06.2022 17:00)

ALBUM TÝDNE 25/2024

Aurora
What Happened to the Heart?

Roztančená, rozhekaná a rozjařená Aurora se dva roky po desce "The Gods We Can Touch" vrací s novým materiálem. Už dříve zveřejněné singly naznačily, že norská zpěvačka je znovu ve formě. A to se potvrdilo: vydává ze sebe to nejlepší, aby v dnešní válkami a nenávistí zmítané době zažehla pochodeň naděje.

9/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

Čt 20.06.
Metronome 2024 (Výstaviště, Praha)
Pá 21.06.
Metronome 2024 (Výstaviště, Praha)
So 22.06.
Metronome 2024 (Výstaviště, Praha)
Út 25.06.
The Gaslight Anthem (US) (Roxy, Praha)
St 03.07.
Rod Stewart (UK) (O2 Arena, Praha)
St 03.07.
Beats For Love (Dolní Vítkovice, Ostrava)
Čt 04.07.
The Smashing Pumpkins (US) (O2 Universum, Praha)
Ne 07.07.
Laid Back Country Picker (US) (Café V Lese, Praha)
St 17.07.
Colours of Ostrava 2024 (Dolní Vítkovice, Ostrava)
Čt 18.07.
Colours of Ostrava 2024 (Dolní Vítkovice, Ostrava)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

The Prodigy Justin Bieber Prince Vladimír Mišík Parkway Drive mp3.com Bring Me The Horizon Sia Avril Lavigne Rush Bono Taylor Swift Beyoncé Kabát Mirai Queen The Offspring Lucie Vondráčková Lady Gaga Billie Eilish
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2024 IMEG s.r.o. | Vyrobil Prolidi.cz
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
Tento server byl v roce 2024 podpořen Ministerstvem kultury České republiky.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver | webglobe