Pop-punková čtveřice All Time Low byla vždycky známější ve Spojených státech než v Evropě, snad i proto na Starém kontinentu hrála spíše ojediněle. Nyní se po devíti letech znovu vrátila do Prahy, ovšem přivezla s sebou stín pochybností o tom, zda vlastně ještě chceme takovou skupinu podporovat.
Live: All Time Low
support: Lauran Hibberd, Games We Play
místo: Lucerna Music Bar, Praha
datum: 27. února 2023
setlist: PMA, Let It Roll, Something's Gotta Give, Tell Me I’m Alive, Modern Love, Forever Young (Alphaville cover) (úryvek), Somewhere In Neverland, Lost In Stereo, The Bad Touch (Bloodhound Gang cover) (Chorus only), Life Of The Party, Dirty Laundry, Do You Want Me (Dead?), Dark Side Of Your Room, Getaway Green, Basement Noise, Once In A Lifetime, Master Of Puppets (Metallica cover) (úryvek), Missing You, Some Kind Of Disaster, Time-Bomb, Sleepwalking, Weightless, Monsters, Dear Maria, Count Me In
Fotka je pouze ilustrační, na koncertě jsme neměli fotografa.
All Time Low nikdy nedosáhli věhlasu svých konkurentů z
Fall Out Boy,
Blink-182,
Simple Plan nebo třeba
Sum 41. Taky si z toho dělali ve svých povedených videoklipech srandu. A snad i proto u nás hráli vždycky ve spíše menších prostorách.
Před devíti lety to byl klub Roxy, tentokrát vyprodali Lucerna Music Bar. Ani v zahraničí už ale jejich jméno netáhne tolik jako před lety. Co za tím stojí? Především zaměnitelné songy bez větších hitových ambicí. A možná taky jedna kontroverze.
Skočných pop-punkových singlů jim za léta existence vyšla spousta, ale vždycky když se nějaký z nich prosadil, byl to ten popovější, od nějž pak zase rychle utíkali zpátky punkovějšímu zvuku. "I Feel Like Dancin' " coby jejich možná největší komerční hit budiž zářným příkladem. A místo toho, aby ho patřičně vytěžili a napsali dalších pět takových, radši dělají, že se to nikdy nestalo. A nejen v Praze vám ho prostě nezahrají.
Teď se historie opakuje. Jejich nedávný singl "Monsters" si totiž vede nad očekávání dobře. Snad kvůli účasti
Blackbeara se ho rozhodlo nasadit i rádio Evropa 2 (těžko říct, proč vlastně v playlistech téhle stanice docela funguje, ať už se objeví kdekoliv). A jak to dopadlo?
"Koukáme takhle na report, co nám chodí z vydavatelství, a tam vidíme, že 'Monsters' poslouchají nejčastěji lidi v USA a ve Velké Británii, což je normální, a pak tam najednou vidíme: Česká republika!" pochlubila se kapela při koncertě.
Evropa 2 tím samozřejmě, jako už mnohokrát dříve, spustila lavinu a zmíněnou píseň dnes v Česku zná kdekdo. Rodáci z Marylandu se - snad i díky tomu - do Prahy po čase znovu podívali, ale co udělali následně? No samozřejmě, lekli se úspěchu a ukázky z chystané deváté desky "Tell Me I’m Alive", která vyjde už 17. března, už zase znějí stejně jako vždycky. Alespoň že naživo nám ten singl v české premiéře zahráli.
Ještě než se tak ale stalo, vystřídali se před nimi předskokani. Games We Play jsme nestihli,
Lauran Hibberd ale už ano. A nemuselo to být. Podporovat mladé umělce je většinou fajn, a jelikož má zpěvačka za sebou už podporu z rádia BBC a zahrála si na Glastonbury na pódiu pro začínající talenty, nabízela by se pozice v anketě BBC Sound Of. A pak už jen čekat na vystřelení ke hvězdám.
Jenže tady to tak jednoduché nebude. Její image panenky v načechraných šatičkách je sice fajn, s hlasem už je na tom ale hůř. Ve vyšších polohách byl její vokál až protivný a moc tomu nepomáhaly ani písničky, které jsou jednoduchoučké až běda a cílí na děti mířící do puberty. Uznejte sami - zpívat o tom, jak nesnáším kluka v tričku
Slipknot, je zkrátka dětinské.
Vyrůst ale odmítají i All Time Low. I když už frontmanovi Alexi Gaskarthovi táhne pomalu na čtyři křížky, pořád nosí účes jako před patnácti lety a k tomu dvě trička s krátkým a dlouhým rukávem v obráceném gardu jako je nosíval například Sheldon v "Teorii velkého třesku". Také se s kytaristou Jackem Barakatem pořád různě popichují a vymýšlejí všelijaké skopičiny.
V Praze takto nechali rozsvítit diskokoule a spustili útržky
Bloodhound Gang a později pro kontrast zase
Metallicu. Bylo to vtipné, hravé a vzhledem k muzice, kterou hrají, i přiměřené. Také teď pravidelně zařazují kousek "Forever Young" od
Alphaville, to taky nebude náhoda. Jen je přitom všem mladistvém veselí nutné připomenout i
obvinění ze sexuálního harašení a obtěžování třináctiletých (!!!) fanynek, kterému členové skupiny od loňského roku čelí a které samozřejmě popírají. Nic jim zatím dokázáno nebylo, ale mít dceru, pošlu ji na koncert s doprovodem.
A zbytek? Ten probíhal zhruba tak, jak byste od béčkové pop-punkové kapely (v dobrém slova smyslu) čekali. Řada songů tak naživo splývala, diváci také tleskali a skákali o poznání méně, než když na stejné místo přijedou třeba
The Subways. Pochvalu tak zaslouží spíše skladby, které vyčnívaly - "Dirty Laundry" za zcela odlišný zvuk a náladu, "Some Kind Of Disaster" za silný, úderný refrén, "Time-Bomb" za to, že jako jedna z mála popovějších věcí vůbec zazněla, nebo "PMA" za zručně napsaný text a skvělý otvírák celého vystoupení.
Také bylo milé, že zpěvák nakreslil jedné fanynce obrázek sloužící jako podklad pro její příští tetování. Jestlipak to byla ta stejná, která si totéž vyžádala
o pár dní dříve u
Lewise Capaldiho?
Chyběly ale i další důležité singly - "For Baltimore", "A Love Like War" nebo "Kids In The Dark", oproti předchozím koncertům tohoto turné také formace několik songů ze setlistů prostě přeskočila. Tak snad někdy příště. V souhrnu to byl docela fajn koncert, teď už jen doufejme, že se brzy vyjasní, jak to vlastně bylo a je s tím obtěžováním.