Pro Madonnu byla druhá polovina devadesátých let neuvěřitelně rušným obdobím. Po dvojnásobném hudebním zklidnění (představovaném deskou "Bedtime Stories" a kompilací "Something to Remember"), které přišlo po mediální smršti okolo provokativní nahrávky "Erotica", se americká interpretka díky filmu "Evita" etablovala také jako výrazný herecký talent. A vedle toho se na prahu čtyřicítky stala matkou. Všechny tyto životní milníky vyústily v její dosud nejexperimentálnější album "Ray of Light".

Sedmá studiovka navzdory svému nemainstreamovému charakteru znamenala pro Madonnu velký hudební comeback a prodejní úspěch v jednom. Krasojízda zakončená čtyřmi cenami Grammy a mnohými nadšenými recenzemi nebyla náhodou: i čtvrtstoletí od vydání Paprsku světla má nadčasový kus svým posluchačům stále co nabídnout, což dokazuje i čtvero ohlédnutí našich redaktorů v této retrospektivě.

---

Lukáš Boček - Album, na které se nezapomíná
Vztah k interpretce: Touhle nahrávkou to všechno začalo.

Když jsem jako desetileté dítě dostal kazetu s "Ray of Light", nemohl jsem ji na několik měsíců odložit. Ani nevím, kde se v rodičích vzala taková prozřetelnost, že vybrali zrovna ji, ale ve výsledku to pro mě byla doslova iniciační porce hudby. A jak jsem rostl, stále jsem se k albu vracel, což mi zůstalo až do dnešní doby.

Zásluhu na tom všem má pochopitelně ve velké míře William Orbit, který přišel s tak svěžím a pokrokovým pojetím elektronické hudby, že se i dnes při poslechu nechce věřit, že nahrávka už má za sebou čtvrtstoletí života. Bavily mě vždy zejména albové tracky "Sky Fits Heaven", "Skin" nebo "To Have and Not to Hold". Mám na nich rád i to, že přirozeně navozují éterickou, hloubavou atmosféru a i díky nim poté tak z kolekce výrazně vystupují singly. "Frozen" a "Ray of Light" jsou nesmrtelné, ovšem u mě vždy (i díky dokonalému videoklipu) vedla "Nothing Really Matters". Jasně, na ní se zub času možná podepsal paradoxně nejvíce ze všech položek více než hodinového materiálu, ale to nemění nic na síle této hymny lidského dospívání.

Jako celek je "Ray of Light" jednou z nejvíce konzistentních a nejdotaženějších popových desek, které kdy vyšly. A troufám si odhadovat, že bude takto úžasně znít i za dalších pětadvacet let.

---

Dan Hájek - "Ray Of Light" je nejenom důležitým milníkem v kariéře Madonny
Vztah k interpretce: Tvůrčí spojení Madonny a Williama Orbita změnilo mnohé v mém vnímání obou těchto umělců a předznamenalo průnik elektroniky do popového mainstreamu.

Kdyby hlavní aktérka trvala na původním záměru a výběru spolupracovníků (Babyface a Patrick Leonard), možná by "Ray Of Light" ani nevzniklo. Pak jí štěstěna ukázala na talentovaného Williama Orbita a všecko bylo jinak. První ochutnávkou z výsledku se stala kultivovaná "Frozen". Celek zněl sevřeně, nabídl nové perspektivy zvukového designu a návykovost taneční elektroniky. Jednotlivé melodické linky se náhle rodily coby exploze nápadů, v nichž zůstalo i nemálo prostoru pro akustické ornamenty.

V tomto ohledu nelze nemilovat hned úvodní "Drowned World / Substitute for Love" (včetně její živé verze z turné k neméně povedené desce "Confessions on a Dance Floor"). Album "Ray Of Light" se tak nečekaně stalo Madonniným tvůrčím vrcholem, a ačkoliv jej dodnes protáčím celkem často, nikdy se mi neohrálo, což je další nesmírně důležitá charakteristika - nijak vlastně nezestárlo.

Ta deska mi i v průběhu let zněla občas i při atypických příležitostech, vedle povedených singlů nabídla hned několik silných momentů, které paradoxně přehrávám nejčastěji. Třeba taková "Swim" svým zvukovým přesahem přesně definuje, čím pro svou dobu bylo "Ray Of Light" důležité. Neméně pak "Shanti/Ashtangi", kde Madge a William nadrzo propojili hinduistickou modlitbu (zpívanou v sanskrtu) s tvrdým techno beatem.

A na závěr tu mám pro sebe asi best ever track v diskografii této zpěvačky - "Sky Fits Heaven". Baví mě to jeho až trancové pojetí s drum'n'basovými breaky a nosnou melodickou rovinou, k níž patří téměř éterický text, jenž vzešel z fragmentů básně "What Fits?" Maxa Blagga. "Ray Of Light" je nepopiratelným hudebním milníkem, ať už Madonnu zbožňujete, nebo nenávidíte.

---

Jana Kloučková - Šťastná sedmička. Madonna překvapila příznivce i odpůrce
Vztah k interpretce: Fanouškem od roku 2006. S výraznými pauzami.

Madonna se v devadesátých letech přesunula k experimentům. Začalo to undergroundově znějící deskou "Erotica", pokračovalo niterným a kromě singlu "Human Nature" pro běžné posluchače nevyčnívajícím počinem "Bedtime Stories" a končilo uměleckým dílem "Ray Of Light".

Ačkoliv mám Paprsek světla dostatečně naposlouchaný, dodnes jsem k němu úplně nepronikla. Možná je to způsobeno náladou desky nebo její posluchačskou náročností. Přesto běžný člověk, byť jen trochu zainteresovaný do hudby, musí vnímat změť různých a zvláštních zvuků, které celou nahrávku provázejí. Výrazný rukopis producenta Williama Orbita zaručil, že zdejší kousky znějí i dnes stále tak moderně jako v době vydání.

Kromě toho Madonna před natáčením prošla i pěveckou průpravou k roli Evity Perónové, takže na "Ray Of Light" jí to také lépe zpívá. Ovšem i bez toho by si vystačila - svým projevem se vždy uměla posluchačů emočně dotknout.

Její nyní pětadvacetileté album obsahuje jedny z jejích nejlepších songů vůbec - vybírám trojici "Drowned World / Substitute For Love", "Frozen" a "Skin".

---

Katka Šebestová - Deset let míjení
Vztah k interpretce: Nestyda, která mě nezajímala. Do doby, než jsem k ní dospěla.

Výzvou, ať si to aspoň jednou pustíme, začala moje dlouhá cesta k Madonně. V místním rádiu jsem vyhrála album "Music" a byla vzteky bez sebe, že v soutěži o Britney jsem neuspěla. Jedním poslechem to mělo skončit navždy. O osm let později mi ale šéfová na brigádě točila právě "Ray Of Light" - byla obrovská fanynka. A já jsem poprvé zatoužila poznat tvorbu téhle zpěvačky a zbavit ji v mé mysli nálepky skandalistka.

Líbila se mi ta intimita písní protkaná do skoro šílených melodií a kombinací zvuků. Skladby křehké, ale i divoké. Madge opět všechny šokovala. Nikoliv ale tělem nebo vizuálem. Zaskočila mě svou odvahou, tím ledovým klidem, který ve mně burcoval vodotrysk emocí.

Ale i tahle deska má pro mě hluchá místa, ke kterým se moc nevracím. Opěvovaný eponymní hit má na mě té euforie až moc a raději dám přednost "Sky Fits Heaven", která v sobě má i přes taneční tóny něco skoro až magického a tajemného. Výraz královna popu je pro Madonnu už ustaveným slovním spojením, které nikdo nerozporuje. Na kontě má počiny, které opravdu měnily popové zvyklosti, ale v mých očích je právě "Ray Of Light" jejím vrcholem, který se neoposlouchal ani po čtvrt století.

Inovátorský přístup, schopnost šokovat novým zvukem a udávat trendy měla od těch dob jen jedna zpěvačka, ostatně vypustit do éteru šestiminutový opus a doufat, že se ho rádia chytnou, na to by dnes vsadila málokterá.

A který song ve mně zanechal největší stopu? Nebudu originální, je to "The Power Of Good-Bye".