zahraniční desky: 40-31 | 30-21 | 20-11 | 10-1
domácí desky: 20-16 | 15-11 | 10-6 | 5-1

---

Po sečtení všech hlasů nám, podobně jako loni, zůstaly na hraničním dvacátém místě tři nahrávky se shodným počtem bodů, a tak jsme jim všem dali prostor i v našem žebříčku.

---

21.-19. Robert Křesťan a Druhá tráva - Díl druhý

Bluegrass rozhodně není můj oblíbený hudební žánr a zvuk banja mi někdy dokáže fakt hodně vadit. Jenže novější alba Roberta Křesťana a Druhé trávy se od čistého bluegrassu čím dál tím víc vzdalují a "Díl druhý" zašel v té žánrové neuchopitelnosti zatím nejdál. Parta skvělých muzikantů si hraje a je jim jedno, zda jejich muzika přesně zapadá do nějaké škatulky a jestli uspokojí ortodoxní fanoušky. Druhá tráva se na desce nedrží zkrátka ani ve stopáži a využívá dlouhé instrumentální, zvukové, ruchové a hlukové plochy. To vše v kombinaci s geniálními Křesťanovými texty - nevšedními a originálními (má načteno a ví, jak to použít). Tvrdím, že nejlepšími textaři v české populární hudbě jsou Jiří Suchý a Robert Křesťan. Howgh. (Pavel Parikrupa)

---

21.-19. Chinaski - Frihet

Chinaski se se svou dvanáctou řadovkou "Frihet" (norsky "Svoboda") posunuli. Textařsky, až na výjimku od Jiřího Suchého, třímá monopol Michal Malátný, hudebně ovšem přispěli i zabydlení nováčci. Možná proto do třináctky songů zavanul svěží vítr. Album tak nabízí pestrost (kabaretní "Konec jistého Rambouska", melancholická depka "Metylalkohol"), hravost ("Mám chuť zlobit", "Panáček s panenkou" + množství kláves), návrat do rockových let ("Hvězdné nebe"), ale umí i chytnout za srdce ("Dvě srdce vejpůl" a klavírní "Smůla"). Oproti předchozí, nevýrazné desce "11" vystrkuje růžky. Srší z ní energie, nebojí se rázných slov, občas i vulgarismů, to vše nenásilně, v rámci kontextu. Jako by si pánové chtěli s mladou krví připomenout divočejší začátky a ukázat, že nejsou jen fotříci, co zpopovatěli. (Hana Bukáčková)

---

21.-19. Tereza Balonová - Půlnoc

Tereza Balonová, jejíž "Neposloucháš" i po několika letech stále zní českým éterem, se s "Půlnocí" propracovala k fanoušky dlouho očekávanému debutu. Jedenáct písniček, jež na něj zařadila, vychází převážně z folkových základů, ovšem díky producentům, jimiž byli Martin Ledvina, Jan Balcárek, ODD a Johny Rainbow, v nich poměrně často koketuje také s popem a náznaky dalších žánrů včetně world music, pop rocku či electropopu. V tom se právě její prvotina odlišuje od debutů ostatních českých folkařek, které zůstaly více věrny žánru. A možná právě to jí vyneslo pozici v našem žebříčku a zároveň zvědavost, čím nás překvapí na své další řadovce. Ačkoli ne všechny recenze totiž sršely nadšením, shodují se v jedné věci: tato holka s kytarou (a looperem) má velký potenciál. (Tomáš Parkan)

---

---

18. Calin - POPSTAR

Pokud bychom měli vybrat nejvýraznějšího tuzemského rappera loňského roku, byl by to bezesporu Calin. Brněnský hudebník s moldavskými kořeny se po žánrově pestrém debutu "Svědomí" z roku 2020 konečně našel a hudebně vyrostl. Druhá řadová nahrávka "POPSTAR" pro něj byla pozvánkou na vrchol. S její poslechovostí předčil zavedená jména jako Viktor Sheen či Yzomandias. Od vydání také drtil české hitparády, ve kterých se drží dodnes. "POPSTAR" nabízí uhlazený moderní zvuk a svěží rap s velkými ambicemi. Na albu kromě staršího singlu "Praha/Vídeň", který i přes subtilní produkci perfektně šlape, nalezneme také taneční pecku "Hannah Montana", jež oživila devadesátkový hardstyle a zaslouženě se stala českým letním hitem. Nálepce "český The Weeknd" šel Calin naproti zase intimním songem "Nad ránem". Tenhle hudebník se v roce 2022 zkrátka stal skutečnou "popstar", minimálně na poli mainstreamového rapu, za který se nemusíme vůbec stydět. (Jaroslav Hrách)

---

17. Vypsaná fiXa - Kusy radosti

Desátá řadovka této klubové stálice z Pardubic začala vznikat ve složité době, kterou ještě navíc umocnil odchod basáka Mejna. Toho nahradil Kryštof Mašek, který prvně kapelu doplnil při koncertech a následně se s ní vydal do studia připravovat čerstvý materiál. Pod dohledem producenta Ondřeje Ježka vznikl povedený koktejl, který fiXu ukazuje jak v netradičních polohách ("Fortuna", "Chlap"), tak v těch syrovějších (Šína je singl"), které skalní fanoušci u posledních desek dost postrádaly. Hned úvodní "Vidrholec" například nechá vzpomenout na období kolem alba "Detaily". Naopak dalším speciálním melancholickým momentem je "Velká bílá zeď", která se staví po bok skladeb jako "Klid a mír a ticho", "Dohasnul" nebo "Malá noční hudba". Ty naživo jen tak nezaznějí, přesto patří mezi skryté klenoty již legendární formace. Vypsaná fiXa se i přes letité zkušenosti nebojí ponořit hlouběji, nehraje jen na jistotu. A to je výrazným plusem. (Ondřej Kocáb)

---

---

16. 7krát3 - II

7krát3 je sice ještě pořád jednadvacet, důvodů k tomu pouštět si hudbu stejnojmenného projektu ale bude snad ještě víc. A pořád přibývají další. Úvodem je třeba říci, že fyzioterapeut Štěpán Hebík je vynikající zpěvák, což je slyšet na desce a naštěstí i při živém vystoupení. Dále je i nové album důkazem, že i houpavá muzika se štítkem výroby v České republice může znít tak, jako by vznikala kdesi za oceánem. A v neposlední řadě je to Štěpánův kouzelný talent nedávat na ty věci filtr. Když totiž píše texty a napadne ho nějaká část, o níž by si jiný umělec mohl říct, že už je to za hranou, on udělá přesný opak. Tu potenciálně kontroverzní část ještě zvýrazní pastelkou a přetvoří ji v refrén. Proto se u jeho skladeb mnozí mohou místy stydlivě ošívat a třeba ani nechtějí, aby se vědělo o tom, koho že to vlastně poslouchají. Ale pak si zalezou do soukromí, pustí si to do sluchátek a strašně si ty songy užijou. Tak jako my. (Jan Trávníček)

---