Matúš Bluem si krátkometrážní formát oblíbil, "Kolorika EP" tak pokračuje v zaběhlé dramaturgii. V první polovině jsou tak tracky poskládány dle autorovy intuice, v druhé části pak na řadu přicházejí jejich remixové podoby. Analogrunner svým přístupem často reflektuje své dětství a vydává se do nekonečných her se zvuky a starými syntenzátory. Na "Kolorice" tomu není jinak. Poprvé do svého hudebního světa vpustil i své děti. Ty svými říkačkami přibližují posluchači svůj pohled na svět. Zejména titulní track či následující "Eat Me" tak vyznívají jako omalovánky vybarvené nejoblíbenějšími barvami pastelek. Nechybí ani častý host Bluemových nahrávek - zpěvačka Possimiste, která svým vokálem zahalila "Mr. Magpie" do islandských nálad a křehkých doteků přírody. Naopak "Shapeshifter" je vystavěna na kontrastech - výraznou basovou linku doplňují klavírní miniatury a moogovské plochy. Zpěv Marie Milewské pak do této mozaiky přidává další dílky.

Stejně jako na minulém kompletu i zde následují remixy. Ear Drum Kru rozryl "Eat Me" acidovými ruchy, beaty a vnuknutou zvukovou syrovostí, projekt Tma přebarvil "Mr. Magpie" temnějšími odstíny. Naopak Pazooka na své verzi "Shapeshifter" ctí hravost a dětské nadšení bez zábran, jde tak o rozvernou tečku "Koloriky". Předešlé, bezejmenné dějství přinášelo spíše snové sekvence, "Kolorika EP" sází na pohledy na realitu dětskou optikou. Analogrunner ale zároveň stále zůstává věrný svým principům, v nichž uplatňuje hru s hudebními detaily. "Kolorika EP" je díky své pestrosti důkazem toho, že elektronická muzika rozhodně není vždy chladná a neosobní.