Čechomor a Kandráčovci. Zní to jako skvělé spojení, které funguje - spousta energie, písně odzpívané s vervou a od srdce. Jak jste se vlastně dali dohromady?

Karel: V roce 2019 jsme je pozvali na náš vánoční koncert, a tak jsme se domluvili, že bychom pak v létě mohli vyrazit. Tyto koncerty měly být v roce 2020, ale skočil nám do toho covid, takže se přebookovaly. Příprava tím pádem byla delší.

Jak to pak vypadalo?

Karel: Večery jsme postavili tak, že jsme začali hrát spolu, pak nechali hrát Kandráčovce jejich set, pak jsme dali něco společně, poté přišel na řadu náš set a v závěru jsme měli čtyřicetiminutový frčák až do konce, kdy jsme dali dohromady jak starý písničky, tak nový písničky vzniklé pro tento projekt.

A ten frčák je album "Kandráčomor"...

Karel: Přesně tak.

Kdy a kde jste Kandráčovce vlastně zaregistrovali?

František: Zaregistroval jsem je, když jsem jel za sestrou na Slovensko, kde jsou velmi populární.

Co máte společného?

František: U kluků je vidět, že mají velké srdíčko. Ondrej Kandráč je velký majster, osobnost, dělá skladby velmi dobře. Opravdu srdeční záležitost, všichni jsme se náramně bavili. Pokora k písničkám a vzájemnému soustředění se na věc je znát na výsledku, kterým je živý koncert. Jsme s ním spokojeni a rádi jsme ho zaznamenali. Pro nás to bylo naplnění hudebním štěstím, což je pro nás to nejdůležitější, to pak můžeme dál předat.

Karel: Bylo to vzájemný. S Frantou jsme se rozhodli, že chceme věci spojovat. Všechno je kolem nás rozdělené, každý má jiný názor, proto jsme si říkali, že hudba, spojování s někým z druhého konce z bývalé republiky, Košic, to celé zcelí, a budeme dělat věci společně.

František: Je do důstojný pozůstatek naší pankáčské minulosti, že si to chceme dělat po svým a děláme věci, které zdánlivě nefungují. V mládí jsme nenáviděli bolševické dechovky, a přitom jsme měli rádi dechovky, které hrály na dědinách, tak Karel přišel s nápadem udělat desku s dechnou. S Kandráčovci je to nová kapitola a my strašně rádi otvíráme nové kapitoly. V tom je to kouzlo, že nevíme, co bude příště.

Takže ještě nevíte, s kým se vaše cesty spojí příště?

To už máme. Ale to další příště, to je otázka. Člověk žije budoucností. (Čerstvou informací, která v době pořízení rozhovoru byla ještě tajná, jsou připravovaná společná vystoupení s Lucií Bílou - pozn. red.)

Jak jste se podíleli na aranžích? Byly společným dílem?

Karel: Udělali jsme spoustu zkoušek, jak v Praze, tak v Bratislavě. Nové písničky jsme tvořili dohromady, aby to bylo jiný a dostalo to nový rozměr, a na ty starý kusy jsme se přidali k nim, a naopak. Ale pospojovali jsme věci, které jsme dřív nedělali, třeba dvě skladby dohromady. Snad jsou z toho slyšet radost a nadšení, a to jak naše, tak publika, protože jsme to natáčeli v zámeckých zahradách v Telči, na posledním koncertě. Celé jsme to měli laděné do česko-slovenských barev. Nakonec se povedlo, že o to měla zájem slovenská televize Joj, která to celé natočila a bude ho vysílat na Vánoce. Možná se to dostane do Česka, ale na to my nemáme vliv. Z malého projektu o pár zastávkách se to rozvinulo tak, že na ty všechny koncerty přišlo dvacet tisíc lidí.

Podle čeho jste vybírali místa? Přece jen se nejednalo o klasické prostory…

Karel: Vždy vybíráme zvláštní místa, aby to mělo genius loci. První koncert jsme měli v zámecké zahradě v Českém Krumlově, druhý v Dolní Lomné, třetí ve Starém Hrozenkově a poslední ve zmiňované Telči. Jsou to místa, která nám něco říkají, i lidi to najednou může spojit.

Příští rok tedy bude slovenská část tour?

Karel: Přesně tak, míst bude pět, ale to je projekt, který je hotový, tak se teď spíš těšíme na Vánoce, že budeme hrát vánoční koncerty.

Tak s vámi jsou svátky spojené, máte tři vánoční desky...

František: Máme svátečních desek víc, a tak je u nás každý vánoční program jiný, vždy se to něčím ozvláštnilo. Vezmeme kvarteto, hrajeme na jiných místech, v užší sestavě. Jedno ze zajímavých ozvláštnění bylo třeba s Ewičkou Farnou v Národním.

O Františkovi je známo, že nemá rád tradice. To je s Vánocemi trochu v rozporu, ne? Děláte něco jen proto, že se to po vás chce? Že si to společnost žádá?

František: Ani ne, nemám rád rozruch kolem své osoby a ono to s tím souvisí. Necejtím z toho takovou upřímnost jako z normálního konání. Vždy to bylo to tak, že to vyházelo z nás dvou. Je to neuchopitelná věc. Prostě nás to baví. Teď jsme třeba sáhli po písních, které jsme dlouho nehráli, a žasnul jsem nad tím, jak to bylo skvělý. Nemáme potřebu nic dokazovat. Děláme si radost, a to lidi poznají. Čím víc se k materiálu, s kterým pracujeme, chováme s úctou, tím víc to funguje.

Proč se vlastně natáčelo právě v Telči?

Karel: Nepřemýšleli jsme vůbec nad tím, že to natočíme, protože si nahráváme každý koncert, máme na to techniku, a je to spíš z archivního důvodu a abychom se poučili z některých věcí. Toto vzniklo za pochodu. Po druhém vystoupení jsme si řekli, že bychom to chtěli natočit. A když jsme to točili, tak jsme si řekli, že ty písničky vydáme na audiozáznamu.

Hecovali jste se s Kandráčovci vzájemně? Přece jenom vycházíte ze stejné hudby, máte podobný naturel, stejné hudební nástroje...

František: Všichni už jsou velcí kluci. Čím větší kluk, tím větší pokora, tím si více nahrávají. Jakákoliv klukovina, co se udělala na pódiu, fungovala a vznikly z toho věci, které jinak nevymyslíte.

Jako třetí do party se připojil ještě Voxel. Vzpomenete si, kdy jste ho prvně zaregistrovali a jak se vaše cesty protly?

František: V minulosti jsme s ním udělali píseň, jezdili jsme koncerty, je to náš kamarád. Narazil jsem na něj omylem, spletl jsem si ho s Pokáčem, ale Vašek je lepší.

Na skoro všech zastávkách s vámi zpíval společnou píseň "Kámen a kříž". Jen zrovna v Telči nebyl a jeho party odzpíval právě Karel. Spěchal na jinou štaci, nebo co se stalo?

Karel: Jelikož nebyl v programu televize, tak řekli, že by se jim to nehodilo do toho, co chtějí sestříhat, takže to bylo kvůli tomu.

Martina Pártlová, která s vámi taky často zpívá, se před nedávnem vrátila zpět po mateřské. Jak se jí daří tyto dvě role zkombinovat?

František: Martina je lokomotiva, je v pohodě a vše zvládá.

Proč máte ženské zpěvačky, ať už to předtím byla Lenka Dusilová nebo teď právě Martina, jen jako stálé hosty a ne jako členky kapely?

František: Takto to líp vypadá. My nejsme kapela, co by potřebovala zpěvačku, ale v lidové hudbě je hodně témat, písniček, kde je trochu bizarní, když je zpívají chlapi.

Všimla jsem si, že u vás došlo k personální obměně - nově máte v sestavě Jana Koláře (hráče na hoboj, akordeon, klávesy, zpěváka, skladatele a aranžéra). Co stojí za touto změnou?

František: Je to náš dávný kamarád, byl na výsluní s ETC, Michalem Prokopem. A protože to je jeden z nejlepších hráčů, rozhodli jsme se s Karlem, že si s ním konečně zahrajeme. A udělali jsme dobře. Honza je úžasný nejen jako hráč, ale i jako kluk.

Před časem jste vydali zpěvník do škol s QR kódy, ilustrátora jste přitom vybírali vy sami. To se jen tak někomu nepoštěstí. Odkud přišla iniciativa? S jakým ohlasem jste se potkali?

Karel: Spolupracujeme už patnáct let s Kooperativou, která je náš generální partner. Vloni slavila třicetiny. Proto je tam třicet písní a celé to zpunktovali její zástupci. Na ilustrované věci udělali výběrko. My jsme řekli, co by se nám zhruba líbilo. Jeden zpěvník už máme od roku 2003, toto je druhý. Jsme rádi, že jsme se mohli spojit s tímto sponzorem, mohl to zaplatit a je to takto hezký. Dneska se všechny věci dělají odbytě, toto je krásná knížka. Opravdu pět tisíc výtisků šlo do škol, od mateřských až po střední. Jsme rádi, že se to dostalo tam, kde to má být. Součástí toho jsou stránky, klavírní výtah nebo si tam můžete zazpívat s naší kapelou. Je tam spousta věcí interaktivních, děti s tím můžou pracovat jak ve škole, tak doma, kde chtějí.

Vy jste velmi aktivní. Krom hudby se věnujete i charitě. Například třináct let pomáháte Pomocným tlapkám nejen finančně, ale i s osvětou. Aktuálně máte na svědomí kampaň "#naladsenacestu". O co se jedná?

Karel: Je to platforma vize 0.

František: Která vede k nulové nehodovosti na silnicích formou prevencí, která je lidem příjemná.

Karel: Téma je nám blízký, protože sami hodně cestujeme, a když s tímto tématem přišli - "Tak naladíme a jedem!" - složili jsme k tomu písničku. Děláme k tomu krátká videa ve stylu - než vyjedeš, zacvič si jógu, než vyjedeš, nech všechny problémy na chodníku, nebo když se ti něco stane na silnici, tak nepřemýšlej, kdo je jaký hovado, ale pochval se, že jsme to zvládli a jedeme dál. Dokonce jsme si v Sosnové vyzkoušeli i okruh, kde jezdíte rychle.

To ale není jediná pomoc. Taky jste byli součástí speciálního streamu, do kterého jste si přizvali bývalého člena a ukrajinského kamaráda, kontrabasistu Tarase Voloschuka, který s vámi kdysi hrával. Oč šlo?

Karel: Dne 12. března jsme udělali přenos právě s Kandráčovci, oni hráli v Košicích a my v Praze, přitom jsme hráli dohromady. Bylo to poprvé.

František: První na světě. Před námi to nikdo neudělal.

Karel: Propojili nás, jako bychom byli naproti sobě. Podařilo se nám vybrat 13 milionů, které jsme poslali na Ukrajinu.

Příští rok budete mít 35 let - chystáte něco speciálního? Prý připravujete novou řadovku, která se má navracet ke dřívějšímu, akustickému zvuku. V jakém je teď stadiu?

Karel: Chceme něco natočit, v plánu máme speciální koncerty, chystáme překvapení, kdy chceme věci zase spojovat.

Na předchozím albu "Radosti života" jste se rozhodli zabrousit do poezie - vybrali jste si například Františka Gellnera. Čím vás tak učaroval?

František: Zabýváme se lidovou poezií, a tak jsme jednou narazili na jinou literaturu, než jaká je v normálních zpěvnících - "Středověké písně cechu žákovského". Ať už použijete odzkoušenou světovou poezii, můžete ji použít jinak. A to je výzva. Bereme náměty, které souvisejí s lidovou poezií. Materiál máme připravený, právě vybíráme.

Karel: Uvidíme, kam nás to zavede. Minulá deska vznikla, když začal covid, nahráli jsme, co nás napadlo, proto se tam dostal i Gellner. Pak jsme to tak různě doplňovali.

František: Naše samolibé úsměvy značí, že máme z čeho vařit.

Když jsme u těch výročí, Franta nedávno oslavil 65. Když jsme se viděli posledně, bylo to v čase předchozího významného jubilea, tehdy sobě a fanouškům k šedesátinám nadělil sólovku "Franta 2017". Otázka se vybízí - druhou náhodou nechystáte?

Karel: On má ještě pět let čas, chce to dělat v celých a ne v půlkách.

František: Mám to jinak, čekám, až se mu mě zželí a uvidí, že mám písničky, které jsou jiného typu. Když jsem měl šedesát, tak to byl jeho nápad. Dal mi studio, dělal mi producenta s tím, že si můžu natočit, co chci, a já lenoch jsem toho využil.