Písničkářský samorost Vlastimil Třešňák není z těch, kteří by nutně museli co dva roky vydávat nová alba. Jeho dnes už klasické nahrávky "Zeměměřič" a "Koh-i-noor" vyšly obě v exilu, v roce 1995, po dvanácti letech od druhé jmenované, vydal "Koláž" s romskou kapelou a pak se na deset let odmlčel. Následovalo vzedmutí tvůrčí aktivity s trojicí řadovek s rockovou skupinou z let 2005 až 2010.

Od té doby se příležitostně ke studiové práci vrací se svým Temporary Quintetem, který mu dává prostor dělat si s vlastní hudbou, co se mu jen zlíbí, a překračovat žánrové krabičky i představy o písničkářství jako takovém.

To platí i pro nejnovější kolekci "Kiks", jež vychází téměř dekádu po zatím poslední "Alter Ego". Aktuální sestavu doprovodného bandu tvoří Josef Štěpánek, Jan Steinsdörfer, Jan Štolba, Martin Lehký a Miloš Dvořáček, tedy výrazní a tvůrčí muzikanti, kteří mají výrazný podíl na tom, že je Třešňákův čerstvý počin proměnlivý a stylově neuchopitelný. Máme tu svižné titulní blues, rockový "Arbajt" (textově pomrkávající na song "Dělník" ze "Zeměměřiče"), temně atmosférickou skladbu stojící mimo styly "Maestro Diabolo", písničkářinu "Aladin" i reggae "Bohudík a bohužel".

Svorníkem všeho jsou, jak jinak, autorovy texty. Nutno konstatovat, že Třešňák je stále stejně pádný a tvrdý jako vždycky. Stále si uchovává svou charakteristickou drzost, ironický škleb, humor i nadhled. Ve svém věku by mohl moralizovat, on však spíše bodá do některých nehezkých lidských vlastností a stavu společnosti (hluboce pravdivá a k aktuální situaci velmi pádná "Nomen Est Omen") a tvrdě odhaluje často za milou maskou skrytou skutečnou tvář.

Umí ale být i melancholický ("Sv. Amnesie") a rýpnout zvládne i sám do sebe ("Básník Smůla"), jinde se zas pouští do intertextuálního dialogu s básníky a literaturou ("Valpuržina noc") nebo surrealistického proudu obrazů a symbolů.

Třešňákův originální pěvecký projev, který se pohybuje mezi zpěvem, deklamací a hereckou etudou, má v sobě nesmírné charisma i syrovost. Album vzniklo během tří dnů a to se na něm v pozitivním slova smyslu podepsalo. Podařilo se do něj otisknout jakousi neotesanou brutalitu, která k nesmlouvavým, byť stále velice poetickým veršům tohoto muzikanta výborně sedí.

"Kiks" je jako kabaret. Snový kabaret, v němž se mění podoba jednotlivých výstupů. Je tu ironie, hravost, divadelní přehrávání, ale i prostor pro vážnost a bodnutí do problémů. Vlastimil Třešňák má to privilegium, že se ke společnosti a světu vyjadřovat může. Jeho slova nejsou jen kritickými básničkami a nemění se v prázdnou křeč. Jeho nová deska má sílu a ví, co chce říct.