Oznámení, že se u Michala Pavlíčka, jednoho ze členů triumvirátu velikánů tuzemské kytary (těmi dalšími jsou Luboš Andršt a dnes bohužel už nežijící Radim Hladík) něco chystá, je vždy přijato s velkým nadšením. A očekávání provází napětí. Jedni čekají na novou desku Stromboli, případně Pražského výběru, druzí by zase rádi dostali něco z jeho nevysychající studnice nápadů, postavené na fusion sessions s Čombebandem. Nový počin "Pošli to tam!" přináší uspokojení pro všechny tábory posluchačů. Je to jakýsi výlet od klidných zasněných krajin přes hory po následnou jízdu dolů po dravé řece do údolí.

Na první poslech může nahrávka, kvůli zmíněným proměnám nálad a míchaní věcí instrumentálních se zpívanými, působit mírně roztříštěným dojmem. Ale po opakovaném protáčení disku mají jednotlivé tracky tendenci se více semknout. Tím pojítkem je mistrovská kytara, jejíž zvuk na sebe Pavlíček skládá v několika nádherně čitelných vrstvách. Z těch vystupují sóla, místy plačící, zasněná, dravá, místy šílící, ale vždy obsahující jasný rukopis tohoto muzikanta. Ten (na rozdíl od většiny mistrů šestistrunných nástrojů) zbytečně neexhibuje. Při zpívaných písních se velmi účelně přizpůsobuje celku, a když vyšívá v instrumentálních kusech, je to pokaždé v únosné a poslouchatelné míře.

Jasnou definicí všech šestnácti novinkových písní (nebo, chcete-li, kompozic) jsou jasné a fungující melodie. Úvod obstarává až sabbathovsky valící se riff "Dunění", a ač z tohoto kusu čiší temné nálady, připomíná rockové podhoubí, kde často vznikala a dosud vznikají netušená a pozoruhodná díla. Z jakéhosi sklepení se vydáváme ven, a to rovnou nad oblaka. "Anděl" je typickou autorovou zasněnou věcí, která by mohla běžet jako podklad k dokumentárním filmům. Stačí zavřít oči a obraz se dostaví sám. Podobně je to i u jednoho z vrcholů alba u skladby "Modrý pták". Takto podobně se střídají nálady po celou dobu. Jednou jsou klidné a zasněné, podruhé dravější. Vždy však s jasně daným konceptem a citem pro kompozici

Nelze opomenout zpívané věci, které možná zpočátku mohou rušit, ve skutečnosti ale celek odlehčují. Song "Časy jsou zlý", který vokálem doprovodila Milly Honsová, Pavlíčkům nový hudební objev, je řádná hardrocková jízda. Druhou písní s hlasem této zpěvačky je "Ztracenej čas". Ta pro svoji náladu může připomínat právě Stromboli. Úlet "Babalu" Moniky Načevy vyvolá úsměv na rtech - vzdáleně může připomenout výběrovské období.

Nelze nezmínit ani stejnojmennou píseň z filmu "Odcházení", kterou s Načevou zpívá Vlastimil Třešňák. I proto na obalu z dílny Stefana Milkova najdeme přiznaný jasný odkaz v podobě červeného srdce. A vzpomíná se i na období alba "Sociální síť" v podobě spolupráce s Richardem Müllerem ("Jen ten kdo zabloudí, najde cestu"). A takto podrobně se lze rozepsat o každé z jednotlivých položek kolekce. Lze zaslechnout jak ambient, tak burácení, včetně středověké nálady.

K tomu, aby byl poslech dokonalý, musí být na nahrávce přítomná i druhá věc, a to skvělý zvuk. A toho se na "Pošli to tam!" dosáhnout rozhodně podařilo. Je hutný, ale zároveň čitelný. Jsou zde velmi dobře rozeznatelné veškeré nástroje. Všudypřítomné prolínající se kytary kontrastují s baskytarou Martina "Maťa" Ivana. Zároveň lze obdivovat hru Miloše Meiera, která je sice mírně upozaděná, ale vždy ve prospěch celku. Nelze nezmínit ani atmosféry kouzlené klávesami Michala Nejtka. Celé toto seskupení šlape jako dobře namazaný stroj.

Jak bylo napsáno v úvodu, každý si tady přijde na své. Deska ve své podstatě nemá slabého místa. Co na tom, že ony perly navlečené na šňůře jsou každá jiné velikosti a jiné barvy, když do kupy tvoří úžasný a skvostný šperk.

Pokud vůbec lze hodnotit Pavlíčkovu sólovou tvorbu, pak jedině v superlativech. A toto album si superlativ zaslouží. Tak propracované dílo se v našich luzích a hájích často neslyší. V muzikantském žargonu se říká "Pošli to tam!", aby to daný muzikant zahrál/zmáčkl v daný okamžik s vervou svojí vlastní. Jak to nejlépe umí. V tomto případě stálo čekání za to. Michal Pavlíček to tam opravdu poslal s odhodláním sobě vlastním. K pomyslné desítce schází jen maličko, ale ve srovnání s ostatní tuzemskou tvorbou je možno pomýšlet na metu nejvyšší .