Islanďané Sigur Rós, doufejme, ještě někdy navštíví naši zemi. Naposledy tak učinili před dvěma lety při příležitosti vydání alba "Ágćtis Byrjun", nyní by mohli využít příležitosti a ke své nové, v pořadí třetí desce "()", vyrazit na jih znovu... Zde je alespoň její recenze.
O nevyzpytatelnosti a proměnlivosti krajů "ledu a ohně", krajů, jejichž atmosféru převádějí do tónů a hlasů islandští
Sigur Rós, bylo už v českém éteru napsáno a řečeno mnoho. Po vydání svého druhého alba
"Ágćtis Byrjun" navštívili dokonce pražský Palác Akropolis a kdo tenkrát navštívil, dodnes vzpomíná. Čtyři mladíci v pletených čapkách se od svých jižněji usazených kolegů, kteří by mohli spadat do škatule "patetického post-rocku", liší. Jsou přirození, jejich hudba do světa expanduje tak nějak samovolně, nadto jsou neuvěřitelně přesvědčiví. Jedním z důkazů nechť je i jejich třetí deska s názvem nabízejícím nejednu interpretaci - "()".
Pokud grafická úprava minulé nahrávky mohla někomu připadat příliš abstraktní a informačně sporá, pak by se takovému člověku pro důkaz toho, že lze jít ještě dál, mělo dostat do ruky "závorkové" album. Kromě samolepky s čárovým kódem a nezbytnou sumou faktů potřebnou k obchodu (mimochodem nálepka obsahuje i doporučení, aby se hned po zakoupení sundala), neobsahuje toto průhledně průsvitné koncepčně dokonalé dílo jediné slovo. Booklet o čtyřech dvoustranách je přesto pestrý a proměnlivý, stejně tak jako krajina se střídavě zamrzajícím, rozmrzajícím a vroucím povrchem, ze které
Sigur Rós pocházejí.
Taková je i hudba samotná. Chvílemi až dráždivě pomalá, polehounku odtávající, jindy naopak sopečně vášnivá. Ke zlomům v tempech, rytmech a náladách přitom nedochází náhle, ale s důkladnou přípravou. Ve schopnosti nespěchat a užít si navozenou atmosféru až po okraj připomínají
Sigur Rós starší desky
Pink Floyd (co třeba taková třiadvacetiminutovka "Echoes" z alba "Meddle" /1971/?), v jakési nezávislosti na tom, bude-li to někomu připadat zdlouhavé nebo ne, nakonec částečně i barvou hlasu, jsou v lecčems podobní
King Crimson, srovnání s
Radiohead se asi vyhnout nelze (zde opět s důrazem na evidentní nekomerčnost
Sigur Rós).
V závorkách jakoby byly věci zdánlivě postradatelné, přesto pro kontext všeho okolního tolik důležité a s okolím související. To, co
Sigur Rós z tak trochu "uzávorkovaného kontinentu" do svého posledního alba vepsali, říká takřka vše o jejich domovu a dostává se i dál. Tam někde v pozadí za horami, ledy, lávou a kamenem je cítit síla celého kolektivního nevědomí, něco, co všichni cítí a je jim blízké, přesto to neumějí vyslovit. V tom jsou
Sigur Rós vzácní.
CD k recenzi poskytla distribuční společnost
CDirect.
Album:
Sigur Rós - ()
Hodnocení: 9/10
Celkový čas: 71:49
Skladby: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8