Nejprve pár organizačních věcí na vysvětlenou. Do Budapešti jsme přiletěli přímo z belgického Bruselu, kde 9. srpna zahráli Coldplay s London Grammar (reportáž bude brzy k přečtení na musicserveru), a jelikož jsme za poslední tři dny naspali dohromady jen pět hodin, rozhodli jsme se vzít úvodní den maďarského festivalu volněji, než jste z našeho zpravodajství ze Szigetu z posledních šesti ročníků zvyklí - kromě Dua Lipy jsme se první den těšili hlavně do postele.

A stejně tak je třeba říct, že organizační zmatky v press centru pokračují i v roce 2022, a tak se akreditovaní fotografové z celé Evropy opět nedostanou k focení z pitu u největších hvězd na hlavní Main stage dedicated to Dan, ani v druhém nejdůležitějším červenobílém stanu A38, který letos nese jméno Freedome presented by Mastercard. Uvidíme, zda se situace u hlavních scén, jejichž názvy budeme pro potřebu článku zkracovat, zlepší v následujících dnech. Podle copyrightu u fotek a dle jejich množství a vzdálenosti od pódia poznáte, jaký je stav.

Stav Szigetu samotného je ale v letošním roce stejný jako u řady jiných evropských přehlídek. Hlavní heslo je jasné - šetříme. Poznat to jde už u vstupu, kde na ikonickém mostě K-Híd vedoucím přes Dunaj už nenaleznete ani logo, ani výzdobu, která v předchozích letech tak dobře sloužila jako reklama na festival. Proměnilo se také složení sponzorů (například na místě, které patřívalo Bacardí prostranství, je dnes plocha vyzdobená barvami Coca-Coly a hned vedle ruského kola je putovní stánek Disney Plus, který byl i na polském Open’er festivalu).

Vůbec nejbolestivější je ale viditelné šetření v line-upu. Netřeba se na toto téma rozepisovat, pravidelní čtenáři jsou si dobře vědomí všech důvodů z reportů z jiných letošních festivalů a situace je stejná, ne-li horší i v srpnu, kdy na evropské turné nevyráží skoro nikdo. Například oblíbený rakouský festival FM4 Frequency, ale i berlínská Lollapalooza, které oba začnou po Szigetu, letos na mezinárodní headlinery prakticky rezignovaly a soupisky horko těžko lepí převážně z domácích umělců. A protože ve festivalovém světě je všechno extrémně provázané, tak i v Maďarsku měli letos co dělat, aby ten program nějak poskládali. Ostatně i akce samotná se smrskla na šest dní a ke stánkům se kvůli nedostatku kvalifikovaného personálu vrátily fronty, jaké z dřívějška nepamatujeme.

Hlavní headlinery měli organizátoři naštěstí z většiny domluvené už před pandemií, ale když se podíváte na program na obou hlavních scénách v jiné časy, nejspíše sami uznáte, že programově znamenité ročníky byly ty předchozí. Jména, která by v předchozích letech hrála v nelichotivé časy na bočních scénách, jsou náhle zařazena mezi hlavní lákadla, ale nelžeme si tady do kapsy - jestli nás někdy čeká návrat k normálu, málokdo z nich si podobně prestižní místo a slot na Szigetu zopakuje.

Podepsalo se to nějak na návštěvnosti? Ale kdeže! První a třetí den, kdy hrají Dua Lipa a Justin Bieber, hlásily vyprodáno už před festivalem, a i když třeba kytarovější dny s Tame Impala & spol. budou mít asi pod pódiem volněji, pořád se bavíme o jednom z nejlákavějších festivalů v Evropě a hlad hudebních fanoušků po nových zážitcích je po pauze obrovský.

Prvním vystupujícím na hlavní scéně byla Remi Wolf, šestadvacetiletá dcera rusko-perských a sicilských rodičů narozená v Kalifornii. Dle mladistvého vzhledu a hlasu byste jí ale hádali minimálně o deset míň. Někdejší účastnice americké verze SuperStar už za svůj život stihla reprezentovat v alpském lyžování na olympiádě pro mládež i projít si protialkoholovým léčením, její kombinace popu, soulu a funku byla právě díky jejímu dětsky znějícímu hlasu ale naživo nejpodobnější Jackson 5. Milé vystoupení, klidně ať zase někdy přijede.

Ve stanu od Mastercard byly mezitím k vidění hlavně izraelské vlajky. Pódium totiž patřilo tamní rodačce vystupující pod jménem Noga Erez. Její kombinace elektroniky, hiphopu a popu by mohla bavit fanoušky Billie Eilish, jejíž hudbu místy připomínala, všechno to teenagerské drama už má ale dávno za sebou, takže to přirovnání na jednu nohu kulhá.

Milky Chance na Szigetu hráli už potřetí, a jak se sami vyjádřili, mají to tam velmi rádi. Chrčivý vokál a šišlavou výslovnost Clemense Rebheina jsme v minulých letech měli možnost zažít na festivalech mnohokrát, z nějakého důvodu se jim zas a znovu daří dostávat se do line-upů těch nejprestižnějších hudebních přehlídek, jenže poslouchat se to pořád moc nedá. Zkuste si do jejich starších písniček, které stojí víc na reggae, zpívat místo jejich textů jenom "umca umca". Funguje to, a trochu škodolibě se tak můžete zasmát na jejich účet. Aktuální maďarské vystoupení už ale mělo více novějšího materiálu, kde se koketuje s elektronikou, a hlavně se duo po dlouhé době osamostatnilo a svůj nový singl "Colorado" vydalo na vlastním labelu. Tak uvidíme, zda se mu tam bude dařit víc, nad popularitou evidentního one-hit wonderu ale i nadále zůstává rozum stát.

Hned poté následovala první z letošních ikonických párty, nicméně mávání vějířů s obrázky ze seriálů dostupných na Disney Plus se asi do festivalového best of nezapíše. Většina lidí mávat přestala, ještě než festivalová hymna "Easy As One Two Three" od Irie Maffia došla do poloviny. Fotky z toho ale asi budou pěkné.

Rüfüs Du Sol nejsou Islanďané, jak by se mohlo podle názvu zdát, nýbrž Australané, kteří se jako trio dali dohromady už v roce 2010 a k současnému názvu se museli dopracovat proto, že jednodušší varianty byly už zaregistrované. A potěšující je, že se nejedná o DJe, jak by jejich taneční elektronická hudba s prvky housu mohla napovídat, nýbrž o živou kapelu. Hudba jim tak vzniká na koncertě pod rukama přirozeně a snadno rozpoznatelný vokál Tyronea Lindquista je rovněž naživo.

Když se frontman vydal ze svého stupínku nad zpočátku nefungujícími projekčními plochami od svých podobně vysoko postavených kolegů dolů na pódium, bylo zřejmé, že na něm ještě není úplně doma. Není to performer v tom pravém slova smyslu a jeho civilnost byla skoro až nepatřičná. Jenže na tom vůbec nezáleží, stejně jako nezáleží na tom, že fráze se jim v textech opakují do zblbnutí, protože hudebně je to pořád velmi zajímavé. Decentní, vkusná, jemně taneční euforie, které k dokonalosti chyběla jen tma. I tak ale velká radost z toho, že jsme mohli singly "Alive", "On My Knees" nebo "I Don’t Wanna Leave" ze skvělého loňského alba "Surrender" slyšet v Budapešti naživo. A starší kousek "Treat You Better" je snad jejich nejpovedenější song vůbec.

Už je to nějaký pátek, co se Dua Lipa vydala ve stopách Justina Biebera a stejně jako on doufala v průlom díky zpívání coverů na YouTube. Tehdy asi netušila, že se na Sziget po čtyřech letech podívá už jako čerstvě oceněná držitelka titulu čestné velvyslankyně Kosova, který jí udělila tamní prezidentka. A právě odtamtud na Sziget přijela, protože tam jako hrdá rodačka vystupovala o pět dní dříve na Sunny Hill festivalu, jehož je spolu se svým otcem organizátorkou. Podle vystupujících z dosavadních tří ročníků mimochodem snadno poznáte, koho z branže považuje za své kamarády.

Nebyly to ale ani tak předělávky, X-Factor nebo snad koketování s modelingem. Lipa se proslavila zejména díky své obdivuhodné pracovitosti. Jen pročítáním všech jejích aktivit na wikipedii můžete strávit půl dne a je naprosto evidentní, že její workoholismus ji dostal mezi největší hvězdy současnosti. Byla, je a nejspíš i nějakou dobu ještě bude prostě všude. A komu se ji podaří urvat pro duet, má milionové přehrání díky asi nejžhavějšímu jménu na scéně zaručené.

Její aktuální turné k veleúspěšné druhé studiovce "Future Nostalgia" ale kupodivu na hvězdných spolupracích nestaví. Když máte na svém kontě tolik hitů, co hrdá feministka bojující za rovnoprávnost žen i LGBTQ+ komunity, je jasné, že se vám do setlistu všechny nevejdou. Ale zatímco jiní by se snažili sestavit program tak, aby zněl doslova hit za hitem, zpěvačka na to šla jinak. A oproti minulému turné, které zavítalo v roce 2018 jak na Sziget, tak na berlínskou Lollapaloozu a v obou případech velmi zabodovalo, se tentokrát zhusta překopávalo, co šlo. Z neuvěřitelných osmi singlů z debutu zazněly jen "New Rules" doplněné tancem s deštníky a "Be The One". Z početných spoluprací se dostalo jen na tři. A všechno ostatní už patřilo právě druhé studiovce.

Výtka to ale není, naopak je skvělé, že v Maďarsku zazněl její nejlepší song, který dosud jako singl nevydala, tedy šťavnatá letní hymna "Cool", která je pro prostředí Szigetu jako dělaná. A když její živé předvedení doplnili ještě dva tanečníci na kolečkových bruslích, byla to dokonalá esence léta a pozitivity. Stejně tak jsme se dočkali i většiny ze skladby "Boys Will Be Boys", k jejíž možná nečekané hloubce si pročtěte naši recenzi.

Především se ale hodně přepracovala i samotná show. V prvé řadě je potřeba připomenout, že Dua Lipa je jedna z mála světoznámých popových zpěvaček, která se za svůj hlas nemusí stydět. Její mezzosoprán nepotřebuje half-playbacky ani jiná šidítka. A ona sama dobře ví, na co stačí, a do větších exhibic, než byl poslední refrén "We’re Good", kde jí za zády sekundoval rudý humr známý z videoklipu, se nepouštěla.

Kromě doprovodné kapely a vokalistů si vystačila už jen s početným ansámblem tanečníků. A i díky tomu bylo vidět, o kolik je její současné turné vymakanější než to předchozí. Málokdy se vidí tak propracovaná choreografie, jakou předváděla právě držitelka pěti Brit Awards a její kolegové. Na scéně se běžně pohybovalo okolo deseti lidí a v každém songu zpěvačka přesně následovala to, co si během dlouhých tréninků a předchozích třiasedmdesáti štací aktuálního turné dobře nacvičila. Modelkovská chůze, pohazování vlasy, natáčení se do sexy póz tak, aby vyniklo především její vysportované pozadí. Být sexy a provokativní, ale zároveň nebýt vulgární. To jejím mottem zůstává.

Už tak dobře rozjetý koncert ještě podpořila tím, že si vzpomněla na to, jak jí před čtyřmi lety právě Sziget dal jako první možnost vystupovat jako headlinerovi a tím její kariéru zase posunul o level dál. Vzpomínka evidentně řadu diváků potěšila, a i proto bylo na následujícím singlu "Be The One", ale i u "One Kiss" vidět ještě euforičtější přijetí než u předchozích písní. Šestadvacetiletá interpretka má před sebou v následujících dnech volno, tak budeme doufat, že se s Calvinem Harrisem nějak domluví a při jeho koncertě na Szigetu si společně dají jak někdejší číslo jedna britské hitparády, tak i aktuální společnou spolupráci "Potion". Šance na unikátní zážitek je sice malá, ale ne nereálná.

Až do konce setu, který kupodivu nebyl oproti předchozím vystoupení nijak zkrácen, se jelo takřka bez přestání. Zvuk snad nemohl být lepší a hudební fanoušci si mohli vyzobat různé úryvky skladeb od jiných interpretů, nejvíc byla slyšet "Hollaback Girl" do Gwen Stefani, která sloužila jako předěl právě mezi "Boys Will Be Boys" a "One Kiss". Dobrý byl i vtípek s vypnutím hudby u "Electricity" nebo tanec se židlí v "Hallucinate". Vizuálně to sice bylo chudší a zvlášť při porovnání s den starými zážitky z Coldplay to jejich někdejší předskokanka nepřeháněla s pozlátkem. Pár nafukovacích balonů v "Levitating", salva konfet ve finální "Don’t Start Now" a hotovo šmitec.

Ona ale ty serepetičky nepotřebuje. Dokáže zaujmout už jen tím, že dobře zpívá a místo show prostě jen tu a tam ukáže, že umí být i koketa, a ve správném momentu zamrká očima do kamer nebo na fanoušky. Přesto ale nadále zůstává sympatická, lidská a přirozená. Resumé? U minulého turné šlo o příjemné překvapení a posílání dobrých dojmů z vystoupení talentované zpěvačky dál. Současné turné ukazuje, že na pódium přišla skutečná hvězda. A konečně se také podařilo zlomit prokletí, kdy nejzářivější lákadlo na plakátě v tom nejprestižnějším slotu na začátku Szigetu po dlouhé době nezklamalo. Zvláště po tom fiasku z Polska) je tak skvělé oznámit, že velká očekávání byla vyměněna za velké zadostiučinění.

Program prvního dne pokračoval ještě s Masked Wolf, Channel Trees, Tourist nebo Ninou Kraviz, naše výprava už se ale vzdálila sbírat síly na další den. V něm se v Budapešti představí například Kings Of Leon, Alice Merton nebo Bastille.