Blood Red Shoes nikdy nepatřili mezi kdovíjak převratné kapely. Skoro by se dalo říci, že snad ani nikdy neměli pořádné ambice. Stejně jako jejich souputníci z The Subways prorazili na počátku tisíciletí, kdy se jim podařilo napsat průlomový hit, který od té doby stejně jako jejich o jednoho člena bohatší kolegové už nepřekonali.

Měli své kvality a svůj standard, který bez problému dodali, ale nic navíc. Na festivalech hrávali odpoledne nebo v podvečer, nějaké lasery nebo konfety je nikdy nezajímaly. A podobně jako autoři "Rock'n'Roll Queen" sice měli jasně dané, kdo je hlavním zpěvákem, respektive zpěvačkou, ale to neznamenalo, že by se ten zbytek nezapojil a tu a tam nehrál občas v nějaké písničce prim.

K nám je nejčastěji vozil David Urban z D Smack U Promotion a buď obsadili Lucerna Music Bar či Roxy nebo si je do svého line-upu zakomponoval Rock For People. Dosud to ale snad nikdy nevypadalo, že by se na jejich pozici mělo něco měnit. Přesun do Fora Karlín? Zvětšení velikosti fontu na plakátu hradecké hudební přehlídky? To nikdy nehrozilo. Pokud tedy nepočítáme rok 2019, kdy ve Foru Karlín sice hráli, ale jen jako předskokani slavnějších Pixies.

Nebyly tam ty ambice. A to ani hudebně, kde se oběma formacím tu a tam podařilo nahrát povedený singl s krátkodobou trvanlivostí, ani marketingově. Kdybychom to měli říct hodně tvrdě, tak jako by se prostě už jen čekalo na to, až si někdo z nich založí rodinu, usadí se a kapela se rozpadne. Ostatně je to už nějakou dobu, co každý z nich žije na jiném světadílu, a to, že si frontwoman nedávno začala testovat půdu pro sólovou dráhu, taky nebude náhoda.

A k tomu marketingu - ono co si budeme povídat, The Subways jsou dnes o chlup známější i díky tomu, že se za ženský půvab své basačky nikdy nestyděli. A pokud myšlenku rozvedeme ještě dál, tak aranžérsky bohatší, popovější Paramore by se nikdy nestali headlinery festivalů, kdyby souměrné rysy tváře Hayley Williams byly skryty pod vlasy podobně jako se pod nimi schovává spíše introvertnější Laury Mary Carter z Blood Red Shoes. Ostatně když před lety vznikal rozhovor s kapelou pro musicserver, byl to právě výmluvnější basák Steven Ansell, který byl pro interview k dispozici, a když podobná nabídka přišla o pár let později, nebylo tomu jinak.

Že se tedy na obalu aktuální studiovky "Ghosts On Tape" nachází právě spíše zakřiknutá zpěvačka, je trochu překvapení. Na druhou stranu jí oči stále zakrývají rozměrné sluneční brýle. Do duše si zkrátka nenechá nahlédnout kdekoho. A když už, tak jen prostřednictvím písniček. Ačkoliv ani to už na novince neplatí, inspirací totiž nebyl život samotný, nýbrž myšlenky sériových vrahů a poslouchání podcastů o vraždách během lockdownu.

Nic to ale nemění na tom, že skladby jsou na šesté studiovce dua z Brightonu až překvapivě mdlé. Není to poprvé, ústup od punk-rockových rozbušek a syrového garážového rocku byl patrný už na předchozí řadovce "Get Tragic", tentokrát se ale zdá, že se formace vědomě rozhodla ubrat na tempu a výstupy z její dílny jsou o poznání vláčnější. Temné kytarové stěny, chladné synťáky, odosobněný zpěv. Promo materiály by určitě použily frázi, že duo dospělo. Vhodnější výraz by však mohl být, že spíše zestárlo.

Ano, zní to tvrdě, ale je to přesně to, co se vám hlavou požene, když tahle deska dohraje. Že na ní nejsou hity. Že tam o poznání víc zpívá tahoun Steve Ansell. A že se kapela snaží místo silných refrénů dělat komplikovanější, a tudíž umělecky hodnotnějších hudbu. Problém je v tom, že na to nemá.

Blood Red Shoes nejsou Muse, a i když se to rýmuje, neznamená to, že ta věta nefunguje. Marně tady hledáte záchytné body. Můstky naděje. Checkpointy, u kterých si vydechnete, vzpomenete na staré dobré časy a poplácáte sebe i je po zádech, že to bude zase dobrý a nová éra bude úspěšná. Nebude. I letos, konkrétně 5. srpna, hraje dvojice ve starém známém Music Baru. Akorát to není Lucerna, ale dokonce ještě menší Futurum. A pokud se nerozpadne, nejspíš bude hrát v podobných prostorech i v budoucnu.

Ale nebojte se, dostanete to své. Bude to zase jednou dobrý koncert. Vždycky to tak je. Zaskáčete si, zazpíváte si s nimi "It’s Getting Bored By The Sea" nebo "I Wish I Was Someone Better", zatímco u čerstvých kousků možná budete koukat, co nového na facebooku. Ale asi je to ok. Každý nemůže být superstar. A někdo to třeba ani nechce. Stačí mu, co má, a prostě žije z dávné slávy. Z podstaty. Tak jako Blood Red Shoes v roce 2022.