Muse se na půdu festivalu Rock For People vrátili po třinácti letech. Už tehdy byli velkou kapelou, která posunula akci o další stupínek výš, a ačkoliv se jedná o tutéž skupinu, i letos její zařazení do line-upu popostrčilo hradeckou přehlídku blíž evropské špičce. Muse za tu dobu povyrostli. Stala se z nich ikona, kult. Mají ceny Grammy a nespočet dalších ocenění. Velkolepější zakončení letošního, i tak již atraktivního ročníku být snad ani nemohlo.

Na rozdíl od jiných hvězd - a nemuseli bychom jít daleko do historie RFP - je na tohle trio spoleh. Nikdy nezklamou. Jsou to profesionálové, mistři detailu a inovátoři. Každé jejich album je něco víc než jen hudební událostí a s tím je spojený i koncept turné. To aktuální k loňské řadovce "Will Of The People" už trojice započala minulý rok, ale svou dystopickou show představila v Česku až nyní.

Pro ty, kteří se dříve nevypravili na některý ze zahraničních festivalů, přichystali Muse celou řadu překvapivých momentů. Celou show lemovaly vizuálně propracované minifilmy. Ty diváky vtahovaly do dystopického světa, který sice působil futuristicky, ale ve skutečnosti byl odrazem reálného dění - válek, pandemií, vzestupu autoritářství.

Muzikanti naskočili na pódium v kovových maskách za zvuku titulní pecky "Will of the People", která je naživo fenomenální. Za zády jim hořela několikametrová počáteční písmena skladby, která se v rytmu písně měnila.

To byl ale jen začátek. Matt Bellamy před songem "You Make Me Feel Like It's Halloween" zahrál na klavír úryvek z Bachovy varhanní skladby "Toccata a fuga d moll", přítomné nadchl také svou hudební robotickou rukou. Během "Compliance", mimochodem další naživo skvěle fungující novinky, vystřelily dlouhé konfety do všech stran a zaplavily areál festivalu.

Ale ani to nebyl konec. Nejpůsobivější bylo odhalení monstrózní několikametrové hlavy s kovovou maskou, stejnou, jakou měli na hlavách členové bandu během úvodního songu. Ta se otáčela a pozorovala až do posledních sekund koncertu všechny přítomné. Samozřejmě za neutuchajícího aplausu.

Publikum je třeba ocenit za fungující odezvu, byť by mohla být ještě intenzivnější. Lidi správně vytleskávali do rytmu bez dalšího pobízení ve skladbě "Starlight" a sborově zpívali, ať už šlo o "Supermassive Black Hole", "Plug In Baby" nebo závěrečnou "Knights of Cydonia", která byla společně s ostrou rockovou "Kill or Be Killed" dvojicí přídavků.

Sympatická byla síla prezentace zmiňované poslední nahrávky, ze které nakonec trio představilo hned šest kusů, včetně výborné, kousavě provokativní "We Are Fucking Fucked". Muse své novince věří, přestože od kritiků se jim tentokrát nedostalo vždy jednostranně kladných reakcí.

Zatímco dosud se různými kanály opakovaně šuškalo, že skutečnými králi letošního ročníku byli Papa Roach (byť se názory samozřejmě různí), po představení nedělních hvězd asi nemůže být pochyb, komu tahle koruna náleží. Nemusíte být fanoušci této kapely, abyste ocenili propracovanost jejích show. Každý detail, pohyb, záběr, plamen, skok, video i efekt měly své místo, svůj smysl. Zábavní byli Muse nejen pro ty, kteří ocenili konceptuálnost vystoupení. Stačila ryzí radost z propracované hudby a překvapující show. Tihle Britové znovu ukázali, proč platí za nejlepší koncertní skupinu současnosti. Jsou totiž zkrátka lepší než všichni ostatní.