V Třebíči se tak v průběhu dvou dní ukázal výkvět domácí folkové a country scény. V pátek program odstartovali domácí Plechová Blecha a Tony Joch, my jsme však dorazili až na první legendu - Poutníky. Ti v současné době hrají jak novější, tak staré písně typu "Až uslyším hvízdání", "Panenka" nebo "Napsal jsem jméno svý na zdi". Skutečně došlo i na kultovní "Panenku", kterou prý má ve svém repertoáru i duo Eva a Vašek.

S následujícími Trapery mají Poutníci spojené jedno zásadní jméno - Roberta Křesťana. A přiznám se, že jejich set mě zaujal o trochu víc. Kvůli fantastickým vokálům, zkušenostem, které byly slyšet z každého zahraného akordu. "Pět prázdnejch sluncí", "Dostal jsem facku od silnice" či "Jesse Youngera" si už bohužel s nimi nemohl zahrát Petr Surý, který nedávno zemřel. Závěr obstaral hymnus "Pojďme se napít".

Posledním vystupujícím prvního dne se stal Kamelot. Zatímco Trapeři slaví padesát let existence, Kamelot o deset míň s tím rozdílem, že si na rozdíl od předchůdců neudělal uměleckou přestávku.

Svůj set Horký & spol. odstartovali svižnými staršími písněmi i novinkami z alba "Spasitel". Lidem se zachtělo tančit, takže se zvedli ze židlí a kapela musela operativně trošku pozměnit setlist, který obsahoval trvalky typu "Pozor, tunel!" či "Honolulu". Pomalejší songy "Slib" a především geniální "Čas rozchodů" (vidět vedle sebe uplakané lidi byl důkaz, že tahle skladba opravdu sahá přímo do srdce) přišly na řadu až v přídavcích s trvalkou "Zachraňte koně". Lehkým překvapením však byla kratší doba trvání vystoupení, které bylo oproti časům na plakátu o zhruba půlhodinu kratší.

Sobota byla ve znamení úmorného vedra, my jsme tak zaznamenali až koncert legendárních Nezmarů. Jihočeská formace představila pestrý průřez svojí tvorbou, mimo evergreeny "Bodláky ve vlasech", "Musíš jít dál" nebo "Růže" zahrála i z repertoárů bratří Ryvolů. Zpěvačka Šárka Benetková pak předvedla svou verzi muzikálového hitu "Co na tom je tak zlého" od Báry Basikové. V přídavcích dostalo svůj prostor taky ještě o něco početnější publikum (odhadem 1 500 lidí), než bylo v pátek.

Ale hřebem festivalu bylo vystoupení Jaroslava Samsona Lenka. Díky Pokáčovi dnes víme, že stačí jeden člověk s kytarou, aby bavil tisícihlavé davy, a Samson v tomto není nijak pozadu. Začal hrát už dřív, než byl oficiální začátek, protože vystupoval sám, pouze za doprovodu své specifické osmistrunné cestovní kytary. Má za sebou účinkování ve spoustě projektů, kapelách Máci, Hop Trop či hraní s Vlastou Redlem a Slávkem Janouškem, napsal kolem pěti stovek písní, a jak se chopil mikrofonu, byla ho Podzámecká niva úplně plná.

Vzpomněl na tvorbu pro děti a Večerníčky Václava Chaloupka, pro které tvořil muziku, zahrál i ze zcela nového limitovaného vinylu "Srdcem". Většinu vystoupení se člověk smál, ale svůj prostor dostaly i vážnější témata, třeba ve skladbě "Pohoda".

Jaroslav Samson Lenk tak zakončil první ročník nového festivalu, pohodové akce, které přálo počasí, žádný ze stánkařů si nepřijel namastit kapsu nelidskými cenami, kdo chtěl, seděl a poslouchal tóny romantických songů v nádherném prostředí pod překrásně nasvícenými prostorami baziliky sv. Prokopa. Jiní mohli klidně tančit, organizace fungovala velmi dobře a trpělivost pořadatelů v době covidové se prostě vyplatila. Tak snad se zase za rok bude možnost při druhém ročníku této akce jít pobavit.