Jonna Lee se s "Be Here Soon" nadechla a rozhodla se vyprávět svůj příběh hezky od počátku a bez zbytečných příkras. Vzdává poctu svým inspiracím a kořenům, elektronika tak zůstala spíše v ústraní. Výsledkem je komorní a civilní nahrávka, jež si rozhodně zaslouží pozornost.
Jonna Lee, tak jako mnozí další, využila covidovou proluku k tomu, aby se nějakým způsobem zastavila, zamyslela nad svou kariérou a rodinným životem a popřemýšlela, kam se vlastně posunout dále. Všechny její projekty, ať už
iamamiwhoami nebo
ionnalee, vždy nesly i výraznou vizuální podobu, promyšlené nápady (a možná i ve svém důsledku komplikované koncepty pro realizaci), které vytvářely toto vzájemně propojené univerzum její tvorby.
Důležitým milníkem se posléze stalo vydání retrospektivní kolekce
"KRONOLOGI", ta se totiž nepřímo stala pojítkem k nové kapitole. "Be Here Soon" tak nestaví na přehnané komplikovanosti, a platí zde tedy ono
"Někdy méně je více". Ubrala na tempu písní a překvapí svou komorností a návratem k akustickým počátkům.
Tradičně je zde blízký spolupracovník Claes Björklun a je příjemné vědět, že naplno pochopil, o co Jonně v tomto případě šlo a na jaké rozcestí ve svých myšlenkách doputovala. Shodou okolností se taktéž celkem nedávno stal otcem, rodačce ze švédského Linköpingu se dítě narodilo pouhých devět dní před vydáním její čtvrté řadovky pod iniciálami
iamamiwhoami. Po dlouhých osmi letech se tak vrací bez elektroniky, důmyslných klávesových ploch a táhlých melodických struktur. Elektronika zůstala jen na pozadí coby lehký hybatel dění. Prim hrají akustické kytary, klavírní linie a dechy (často tak uslyšíte saxofon nebo křehké ornamenty pro sólo flétnu).
Taktéž se změnila témata textů, ty se mnohem více posunuly do osobní roviny. Zpěvačka se zde vyrovnává se svým bojem s obsedantně kompulzivní poruchou i s tím, jak do toho všeho vplulo očekávání prvního potomka a následné mateřství na plný úvazek kontra její osobitý tvůrčí proces. Vedle těchto témat se zde objevují i návraty do dětství, vzpomínky na bezstarostnost nebo nástrahy denních/nočních můr a různých zlověstných stínů.
V doprovodných videích roli těchto pocitů představuje postava vlka, který se zde zjevuje nečekaně a vy nikdy dopředu nevíte, jaké jsou jeho úmysly. Některé výjevy však (asi záměrně) mají až pohádkové
balení a symboliku, pokud budete sledovat pozorně, neunikne vám ani zjevení lišky, jež nenápadně a ochranářsky pozoruje dění.
Někomu možná nepůjde pod nos to, že "Be Here Soon" nejde cestou výrazných, hitových synthpopových skladeb, na něž jsme zvyklí. Novinka více ctí konceptuální stránku celku. Hned úvodní "Don't Wait for Me" je melancholické intermezzo, jež na úvod může klamat. Dřívější popově orientované tracky s výraznějšími beaty jsou ukotveny více v rovině folku či folkotroniky a lehce pokukují po variacích soft rocku.
Milým hostem je švédský legendární muzikant Lars Winnerbäck, který zpívá druhé hlasy ve znamenité "Canyon". Celá nahrávka se nese primárně v baladickém a poklidném módu - ten jen na krátkou chvilku výrazněji bortí píseň "Changes", v níž Jonna svým způsobem odkrývá pravdu.
Dramatická "Flying or Falling" je předehrou k vypilovanému finále, které startuje křehká, na klavíru vystavěná kompozice "A Thousand Years". Protipólem k ní je "Thunder Lightning", ta v rozverném soft rytmu přenáší zvukový přemet pro celou dechovou sekci a parafrázuje po svém strach ze sledu hromů a blesků coby změn ve vlastním životě. Dvojice "Call My Name" a "Walking on Air" trochu připomíná ukolébavky. "Call My Name" si pohrává s vícehlasy, echem a klidně by (po několika málo úpravách) mohla zapadnout do zpěvníku
Clannad v časech, kdy součástí této skupiny byla i
Enya, nebo do tvorby
Talk Talk v dobách "Laughing Stock".
Jonna Lee charakterizuje desku "Be Here Soon" jako popis svého aktuálního rozpoložení, nejen v hudební rovině. Ohlíží se k počátkům své kariéry, kdy často skládala na kytaru a její songy ovlivňovalo písničkářství. V tomto duchu se nese i toto album, na němž obrazotvorně popisuje nově nastolené skutečnosti v soukromém životě. Na druhou stranu jakoby iamamiwhoami dozrála, dospěla a zahájila novou etapu svého tvůrčího snažení. Když se důkladně zaposloucháte, záhy se vám potvrdí skutečnost, že se nejedná o manýru náhle znít za každou cenu jinak, ale naopak o logický krok, k němuž autorka musela urazit nemalý kus cesty. Natočila dílo, jež zraje do krásy a s každým poslechem odhaluje nové a nové detaily.