Trochu záhadné seskupení Turin Brakes jsou především dvě jména. Olly Knights a Gale Paridjanian ovšem nejsou žádní DJové, ale novodobí folkaři, jejichž hudba protíná několik žánrů najednou. V některých částech si jejich druhou desku "Ether Song" klidně spletete s popíkem, ale díky vokálům prvně jmenovaného zpěváka se většinou nenecháte vyvést z míry a příznivci pokračovatelů britské nezávislé scény si přijdou na své.

Hudební kultura je v tvorbě této dvojky jasně patrná a nelze pochybovat o kvalitě obsaženého materiálu. Dvanáctce skladeb udělalo největší reklamu umístění jednotlivých singlů v britské prodejní hitparádě, kde se nahrávkám "Long Distance", "Pain Killer" nebo "Average Man" dařilo více, než jen dobře. Pokud jste některý ze zmiňovaných slyšeli, máte už teď celkem jasno, v jaké atmosféře se nový následovník dva roky starého debutu "The Optimist" nese. Jemná elektronika jako doplněk původně zřejmě čistě folkových záměrů vytváří z celku velmi zajímavý a příjemný hudební styl, pro nějž by příznivci škatulek teprve museli něco vymyslet.

V případě této kolekce nemá význam vyzdvihovat některou z písní na úkor jiné. Tíživá ale zároveň osvobozující melancholie promlouvá k posluchačům zcela po svém a důležité je tak zejména jedno slovo z předchozí věty. "Ether Song" jsou více písničky než skladby či nahrávky. Dají se jako písničky poslouchat, i když vám do ouška asi nenaskáčou tolik, jako líbivé popěvky mnoha jiných uměleckých těles. Přes to všechno přinášejí Turin Brakes do někdy trochu zatuchlých vod poprockové tvorby sympatickou alternativu.