Sobotní program festivalu Metronome Prague započal o něco později, než bylo původně plánováno. Nemálo návštěvníku s příchodem do areálu taktéž příliš nepospíchalo, neb si byli vědomi, že páteční bouřlivé běsnění s vydatnými dešti zanechá na výstavišti dost stop. Škoda, že se organizátoři oproti minulým letům nesnažili s tím cokoliv udělat, kdo se tak vybavil holínkami, udělal jen dobře.

Ještě větší problém byla nefunkční Park stage, celkem dlouho nebylo jasné, co se tady vlastně bude dít. Primárně to odnesl Andy Čermák, který tak svou sólovku "Secret December" představil v jiném časovém slotu, na jiné scéně a proti souběžným vystoupením. Nakonec se i tuto stage podařilo rozjet, sice bez projekčních bočních ploch, ale ostatní program už jel podle harmonogramu. Odpoledne tak zahajovala až Lenny, sice (jak se v závěru přiznala) bojovala s nachlazením a byla pod antibiotiky, na jejím setu to ale nebylo vůbec znát. Samozřejmě nechybělo "Lithium" nebo "Hell.o" a celé to mělo příjemný spád.

Naopak jinou cestou z lesa se vydali Prago Union. Ti se svým hlavním průvodcem Katem pozvali návštěvníky na jakousi procházku parkem napříč svou celou historií a na skok si odskočili do blízké budoucnosti s chystanou deskou "Přijdu hned", jak zní zatím její pracovní název. Frontman i reagoval na festivalové dění a doplňoval původní texty o odpozorované aktuality. Mělo to skvělé a rozvolněné flow, vtip a nezaměnitelný trademark. Naživo tato parta funguje jako skvěle seštelovaný stroj, podzim tak slibuje nejedno překvapení.

O necelé dvě hodiny později jim DJ Wich & Maniak mohli leda suše závidět, jejich set byl spíše chaotickým sledem tracků. Mezitím se do své nejenom zasněné elektroniky pustil Floex, jenž za již tradičního doprovodu svého robotického přítele Josefa, bubeníka Kuby a Sáry z Never Sol vytvořil rozhýbanou párty, kdesi na prosluněné Ibize. Nechyběly "Mecholup" nebo dramatická "Scars". Tomáš Dvořák se však vydal i do klubovějších vod, to když vytáhl svůj remixový blok, který skvěle šlapal i na nedávném koncertu ve smíchovském MeetFactory.

To už se ale na hlavní stagei chystali Balthazar, vyzbrojení loňskou deskou "Sand". Jejich hodinka nabídla slušnou porci indie popu, tu s více elektronickým podkladem (připomínajícím australské Cut Copy, v jejichž stínu stále z pohledu pisatele jsou), tu s akustickými ornamenty pro trombón a housle. Zhruba v polovině jejich setu na chvilku zcela spadl řetěz a z této belgické pětice jakoby začala vyzařovat spíš vnitřní ponorka než radost ze živého hraní. Skladby "Bunker" a "Losers" však tuto reputaci zachraňovaly. Jedna z fanouškovských reakcí však vyzněla až příliš pravdivě: muzikantům to se sladěným dress codem víc slušelo, než hrálo (chvílemi to splývalo do jednolité hudební vlny).

Jedním z vrcholů večera mělo být spojení Mig 21 a Orchestru Národního divadla, jenže nestalo se tak. Tyto spolupráce nabízejí mnohá úskalí a to, co se před lety povedlo třeba Tata Bojs, se tentokráte bohužel neopakovalo. Symfonici se sice snažili, ale aranže šly tak nějak na jistotu, žádné boření mantinelů, něco navíc, celé to působilo, že orchestr je jen pouhým doplňkem Macháčkova bandu. Potenciál zůstal nevyužit a byl to jeden z těch slabších speciálů, které Fontana stage za ty roky pamatuje.

Živoucí legenda Underworld je naštěstí stále při síle a opět dovezla impozantní set. Rick Smith a Karl Hyde se sice víceméně ohlíželi do minulosti, včetně archivní sbírky "Drift Series 1", ale mělo to neskutečnou energii a perfektní scénář. Přivezli si totiž propracovaný sound design a světelnou show se skvělými světly a minimalistickými projekcemi (rozostřené záběry na hlavní dvojici, fragmenty textů a podobně), vše to však dohromady do sebe zapadalo.

Stačila úvodní "Juanita" ve verzi aktualizované pro letošní rok a celý dav se dal do pohybu, který se nezastavil až do konce. Rick držel otěže celého konceptu pevně ve svých rukou a Karl mu sekundoval nejen svými vokály, ale i až hypnotickým (nejen pohybovým) projevem. Byla radost sledovat, že ani po tolika letech tyhle dva nic neomrzelo, neztratili nadšení a tvůrčí elán, který je posouvá stále dál. Svým způsobem tak otevírají novou kapitolu svého fungování, jež by mohla přinést buď novou desku, nebo pokračování oné "Drift" série.

"Two Months Off" celý tento spektákl rozvibroval. Zvukový aparát jel na plný výkon, nic však nebylo zkresleno nebo zahaleno do jedné velké zvukové koule, naopak byl slyšet vesměs každý ruchový fígl, naprogramovaná smyčka nebo detail, které Smith s dechberoucí přesností sázel jeden za druhým. Jeho parťák Hyde zas pracoval se svým hlasem a strhával dav.

Potěšilo třeba zařazení znamenité "Scribble" z desky "Barking". Nově objevené "Border Country" nebo ironická "S.T.A.R." se v této spíše hitové přehlídce neztratily a jen potvrdily, jak s přibývajícími lety Underworld pečlivě pracují se svým archivem, sbírkou samplů a až inženýrskou precizností. Díky tomu dokazují, že elektronická hudba nemusí být jen ploše chladná a syrová, ale i plná emocí. Underworld zkrátka za svou kariéru vytvořili zcela vlastní universum.

Závěr pak patřil nesmazatelnému záseku "Born Slippy", bez kterého se žádná jejich show prostě neobejde. Byla to kumulovaná euforie, prales rukou a finále, které opět (stejně jako před lety na Colours Of Ostrava) bralo dech. Smith a Hyde nezklamali a postarali se o vrchol festivalu vedle znamenitého Nicka Cavea a jeho The Bad Seeds, kteří vystoupili o pár dnů dříve. Oba sety přinesly solidní porci energie, nejrůznějších emocí a skvělé komunikace s publikem. Nick i Karl k tomu sice každý používají odlišné prostředky, ale konečný účinek je v obou případech stejný a předkládaný s velkou pokorou, grácií. K těmto dvěma velkým momentům si každý návštěvník určitě doplní další.

Metronome Prague 2022 je tedy za námi. Bude stát za to sledovat, kam se tento městský festival posune a jaký vliv na něj do budoucna bude mít covidová proluka, jež pozměnila mnohé. Pozitivně lze určitě vnímat platební systém bez náramků (stačila karta, mobil nebo chytré hodinky), nebylo tak potřeba řešit dopředu nějaké nabíjení a podobné pseudo výmysly. Samotný areál prochází velkou rekonstrukcí, a do budoucna by tak mohl nabídnout nečekané možnosti. A letošní ročník lze vnímat jako přestupní stanici do těch příštích. Ten následující se uskuteční v termínu od 22. do 24. června 2023 a první tisícovka vstupenek na něj již má své vlastníky.