Dva dny po konci rakouského monstr-festivalu Nova Rock, kterému jsme věnovali čtyři rozsáhlé reporty, jsme se s kolegou Honzou Trávníčkem přesunuli na jeden z největších tuzemských festivalů Rock for People. Shodli jsme se, že je pro nás nejen srdeční záležitostí, ale také, že letošní line-up nás neskutečně láká. Pořadatelé dokázali přivést neokoukaná jména rezonující světovou scénou napříč žánry. Návštěvníci si mohou vychutnat ostré metalové kytary, blues, hip hop, pop, samozřejmě rock i přehlídku domácích jmen. Vrcholem každého dne budou hlavní hvězdy, které jsou letos velice lákavé, ať už jsou to kytaroví šílenci Biffy Clyro, rytmikou posedlí Royal Blood nebo pop-punkoví velikáni Fall Out Boy. Vyvrcholením celého ročníku pak budou punk-rockoví matadoři Green Day. Tak hurá do toho!

Honza: Ahoj Ondro, tak pro velký úspěch si to dva dny po Nova Rocku zase zopakujeme na Rock for People, co? Já myslím, že nejsem jediný, kdo se těší na letošní ročník víc jak na Vánoce. Rovnou začnu tím, že mě mrzí odpadnutí velké části už oznámených kapel, ale chápu, že letošní festivalové léto je v mnoha směrech neobvyklé a nepředvídatelné, takže to organizátorům nemám za zlé. Určitě jsou ti první, koho mrzí, že ta nebo ona kapela nakonec nepřijede. Čí absence tě mrzí nejvíc?

Za sebe tam mám hlavně Daughtry, The Pretty Reckless a Fickle Friends. Nejenže to jsou všechno naživo vynikající kapely, ale i jejich aktuální studiovky patří mezi to nejlepší z jejich diskografie. Takže to zamrzí. Na druhou stranu se ale nemůžu dočkat všech ostatních. Rock for People má letos pro mě osobně nejlepší line-up ve své historii a strašně moc mu i sobě přeju, aby všechno dopadlo, jak má. Zvlášť po těch hubených letech. Myslím, že celý tým potřebuje pořádnou vzpruhu a teď k ní má našlápnuto jako nikdy dřív.

Ondra: Já doufám, že sis za ty dva dny pauzy pořádně odpočinul, protože line-up je skutečně našlapaný. Kapely startují už kolem poledne a ty poslední hrají ještě dlouho po půlnoci. Navíc tu máme hned čtyři plnohodnotné hudební stage plus několik dalších, včetně jedné přednáškové se zajímavými tématy o ekologii, politice nebo aktuálních společenských tématech. Člověk by se musel rozčtvrtil, aby vše slyšel a viděl. Mé největší koně naštěstí nezrušili, ale The Pretty Reckless mě rovněž hodně mrzí. Snad jindy. S tím pořadatelé bohužel nic neudělají. A co říkáš na první dnešní kapely?

H: Z domácích luhů a hájů bych z dua The Complication a Skywalker zvolil jako zábavnější druhé jmenované, více jsem byl ale zvědav na zahraniční produkci. Moc bych si přál, abych mohl letos jenom chválit, ale to, co předvádí zvukař ve stanu Evropy 2, je naprosto tristní. I před covidem bývalo šapitó zvukově problematické, ale už teď můžu říct, že fanoušci Creeper i Hot Milk měli kvůli tomu z koncertů houby. Potěšilo mě však, že na druhé v pořadí již bylo docela plno, takže kdo v té kouli hluku rozeznal i nějaké melodie, bude mít možná díky extrémnímu nasazení formace chuť na jejich samostatný koncert někdy v budoucnu. Slyšel jsi to jinak?

O: Bohužel nemůžu jinak než souhlasit. Zvuk u Hot Milk na Evropa 2 stagi byl otřesný. Kapela s ním bojovala srdnatě svým nasazením, kdy od prvního momentu dravě vběhla na pódium a hned svým nadšením nakazila houfně přichystané publikum. Jenže zvukově v kondici nebyli ani mladíci As Everything Unfolds hrající v dalším šapitó ČT Art stage. Kapela sice funguje od roku 2013, ale na pódiu působila trochu zakřiknutě, až bojácně. Zpěvačka se každopádně snažila a zejména v growlových pasážích budil její zpěv respekt. Ale chce to lepší práci s publikem a poutavější pódiovou prezentaci.

Tou se mohli pyšnit Trash Boat. Jejich pop-punk řezal a kousal, a i když slunce dosahovalo své největší síly, zvládli početné publikum slušně vyhecovat. Trochu si zafuckovali směrem k ruskému Voldemortovi, přičemž reakce domácího publika byla mnohem hlasitější než na pár dní starém Nova Rocku v Rakousku během koncertu In Flames. Klasikou festivalových pódií jsou pro mě Skindred. Reggae metal zafungoval i na Rock for People a rozpohyboval dav do nakažlivých rytmů. Fanoušci kromě klasik slyšeli po letech studiového mlčení i jednu úplnou novinku - "Smile Please". Byl ses na ně podívat?

H: Byl jsem na všem a se vším, co říkáš, stoprocentně souhlasím. Ještě bych ale rád vyzdvihl návštěvnost. Je skvělé vidět, kolik lidí se díky většímu počtu návštěvníků přišlo podívat třeba na Wolf Alice. A jen doufám, že toho pořadatelé maximálně využijí a pozvou tyto kapely i na samostatné koncerty do Prahy, jak to jen půjde. To bychom se pak například v případě Ellie Rowsell a její party nemuseli bát o zaplnění drobného Paláce Akropolis jako posledně. Jaký k nim máš vlastně vztah a jak se ti koncert líbil? Taky jsi jim propadl už u debutu díky skvělé recenzi od naší kolegyně Simony Knotkové jako tehdy já?

O: Je vidět, že Rock For People má náročné publikum, které chodí i na kapely mimo hlavní proud. Já se místo na Wolf Alice byl nejprve podívat na rockové trio z Manchesteru The Hara, které nebylo špatné, ale něco mu k zapamatovatelnosti chybělo. Proto jsem se přemístil právě na Wolf Alice, o kterých jsem rovněž poprvé slyšel z recenze naší kolegyně. Já jim sice nepropadl, ale jejich tvorbu respektuji a naživo dnes ukázali, že jsou výbornými hudebníky. Jejich set mě bavil a příště budu muset zajít i na jejich samostatný koncert.

Ještě než jsem na ně zavítal, zkusil jsem mimohudební aktivitu na Conference stage, kde přednášel profesor z VŠCHT o oběhovém hospodářství. Úsměvné bylo, že diskuzi moderoval Radek Škarohlíd z Hentai Corporation, který je absolventem a zaměstnancem této univerzity. Zamířily tvé další kroky k hlavním hvězdám dne Biffy Clyro, na které Wolf Alice kolegiálně lákali?

H: Rozhodně. Předtím jsem ještě chvíli strávil u Idles, ale ti jsou stejně zajímaví spíš pro své vylomeniny na stagei, než pro hudbu samotnou. A podobné dojmy jsem měl i ze Slowthaie, který přišel po headlinerech. Víc než rap samotný mi z toho koncertu utkvělo, že se svlékl až do trenek. A že na konci pustil Aquu.

Co se týká věhlasných Skotů Biffy Clyro, vypsal jsem se v samostatné reportáži, takže ti tady jen nechám prostor pro euforické výkřiky, protože jsem si jistý, že nic jiného k tomu říct nejde. Ještě bych ale dodal, že nad ránem se desítky návštěvníků sešly v aktivistické části areálu kolem Gem Tower, kde tajnou show předvedli Bootie Baker, což je folkové trio disponující okouzlujícím vokálem a skladbami připomínající Mighty Oaks. Takže nabídli krásně vyklidněný závěr prvního a už teď velmi povedeného dne.

O: Já jsem místo Idles vyzkoušel nový projekt bývalého zpěváka Eskimo Callboy (nyní Electric Callboy) Sebastiana "Sushi" Bieslera GHØSTKID. Ten se oddělil od zbylé party, o které jsme psali v reportu z nedávného festivalu Nova Rock. Zatímco původní parta najela na nový crazy styl, GHØSTKID působí temně a ponuře. Ve svém setu, opět přizabitém mizerným zvukem na ČT Art stagi, přehráli takřka celý debut a úplně ignorovali písně od původní formace. Fanoušci ale šíleli a Sushimu zobali doslova z ruky.

Na adresu Biffy Clyro tradičně nelze říct nic špatného. Oni jsou naživo prostě famózní. Osobně mě sice zarazil rozvláčnější začátek, ale od mé oblíbené písně "Black Chandelier" si mě zase získali. Pak už to byla jenom nespoutaná jízda. Jsem zvědavý, cos o nich napsal v samostatném reportu.

Rappera Slowthaie jsem si nechal uniknout a těšil se na chváleného domácího undergroundového krále Redzeda. Jeho set ale museli organizátoři z technických důvodů zrušit a bude přesunut na jiný den a čas. Zatím jsem s ním neměl tu čest a rád bych zjistil, co je na chvalozpěvech k jeho tvorbě pravdy.

Další den nás opět čeká náročný program, kdy svůj um představí třeba talentovaní Boston Manor, domácí The Drain, oblíbení Skillet nebo hlavní hvězdy dne Royal Blood.