David Pomahač už dávno není jen jedna polovina dua Kieslowski, ale i výrazný sólový umělec. Jeho debutu přibyl v půlce dubna sourozenec "Neviditelný". Pomahač na něm spolupracoval s Martinem Hůlou aka Martinem Tvrdým. Nejen desce, ale i procesu přípravy se podíváme pod pokličku v našem rozhovoru.
© Tomas Carl Allen Hned na úvod asi začnu zhurta, protože mi to nedá se nezeptat. Je kapitola Kieslowski uzavřena? Ptám se proto, že ty máš venku druhou sólovku a chystáš další spolupráce, Marie Bláhovcová připravuje svůj debut…Uslyší ještě fanoušci vaše songy naživo?
Řekl bych, že ta kapitola uzavřená je. Nemám křišťálovou kouli, ale rozhodně to není na pořadu dne. Já písničky od Kieslowski na svých vystoupeních hraju, protože je mám rád, napsal jsem je a líbí se mi s nimi pořád žít a pracovat, i když netvoří páteř mých koncertů.
Tvoje aktuální řadovka dostala název "Neviditelný". Přijdeš si tak chvílemi?
Jo, přijdu. Často jsem neviditelný sám pro sebe, především. Ale tohle je spíš ve smyslu, že jsou písničky o (téměř) neviditelných věcech, situacích a chvílích.
David Pomahač
David Pomahač je zpěvák, skladatel, multiinstrumentalista a zakladatel známého urban-folkového dua Kieslowski. V půlce dubna vydal na CD, vinylu a digitálně u vydavatelství Minority Records své druhé sólové album "Neviditelný". Spoluautorem hudby a producentem desky v jedné osobě je Martin Hůla aka Martin Tvrdý, znějí zde housle Jenovéfy Bokové a violoncello Marie Dorazilové (Krása Quartet). Vydání kolekce doprovodil videoklip k písni "Klaun" režiséra Davida Mencla s herečkami Klárou Issovou a Sarah Haváčovou v hlavních rolích.
Titul je možné dát do souvislosti s názvem debutu "Do tmy je daleko" - přijde mi to jako dobrá hra se slovy: tma vs. (ne)vidět, i když to asi nebylo vůbec prvoplánové.
Možná je to pro mě neviditelná souvislost a časem se mi to spojí… Snažím se najít pojítko až zpětně na základě této otázky… Rozhodně tam přímá spojitost není. Asi bych něco našel, ale nevím, jestli bych se nedostal spíš do fáze, že něco najít chci. Jsem ale rád, když lidí vidí víc než já. Učím se z toho.
Prohlásil jsi, že nejlepší věci v životě jsou neviditelné. Kdyby sis měl vybrat mezi těmi viditelnými, co by to bylo?
Věci asi žádný. Bez lidí, který mám kolem sebe, by to nešlo. Ale nerad bych byl taky bez svejch kytar…
"Neviditelný" vyšel na vinylu, ten se však nelisoval jako ten předchozí v Česku, ale v Německu. Pozná posluchač rozdíl?
Tohle je otázka spíš na vydavatele, ale já myslím, že jo a podstatně. Jde o kvalitu zpracování, výroby a celého toho procesu. Kvalitě, kterou vinyl má, bychom se u nás nepřiblížili.
Po mnoha letech jsi změnil vydavatelství. Jak k tomu došlo?
Pravda je, že jsem byl předběžně domluven, že album vyjde u Indies Scope. I přesto, že si Milana Páleše, který Indies vede, vážím a mám ho nesmírně rád, rozhodnutí udělat právě tuhle nahrávku s Minority Records bych neměnil. Když přišel Dan Dudarec s nabídkou, dlouho jsem všechno zvažoval. Nakonec jsme se společně s Martinem Hůlou rozhodli pro Minority právě proto, že nám, kromě jiného, garantovali vyšší kvalitu, kterou jsme pro tuhle nahrávku oba chtěli.
To není jediná změna. Opustil jsi producenta Tomáše Havlena, který ti pomáhal s debutem. Spolupráce s Martinem Hůlou aka Tvrdým byla ohlášena již před roky, oba jste však značně vytíženi. Jak jste zvládali koncentraci na desku?
Doposud jsem každé album, i Kieslowski, dělal s jiným producentem. Nemyslím si, že tím někoho opouštím. Tomáš Havlen je skvělej, mám ho moc rád, moc mi pomohl a udělali jsme spolu krásnou desku. S Martinem jsme začali spolupracovat už v roce 2019, tedy ještě před "Do tmy je daleko", a měl z toho být původně projekt Tvrdý/Pomahač. To se ale kvůli mnoha věcem nestalo a muselo to všechno počkat. Nakonec jsme se k práci vrátili a dokončili jsme všechno jako moji druhou sólovku. Povedlo se to hlavně díky Petru Kloučkovi, který je náš společný kamarád a zvučí moje koncerty. On všechno domíchal a připravil k vydání. Bez něj bychom to nikdy dodělat nezvládli.
© Tomas Carl Allen O Martinovi jsi prohlásil, že je geniální. V čem je podle tebe ta jeho genialita?
On je neskutečně aktivní, pracovitý a kreativní. Rozumí všem aspektům tvorby i nahrávání a nebojí se experimentovat. Všechno ho zajímá a všechno chce vyzkoušet. Je neuvěřitelně citlivý a mně je s ním dobře.
Právě z vaší improvizace vznikla deska. Při povídání a hraní jste hledali divné zvuky. Povedlo se? Které jsou ty nejdivnější?
Jejda, tam je divnejch zvuků spousta, ale už zpětně nedokážu u většiny určit, kde se vzaly. Pro tohle album je ten tok improvizace zásadní. Prostě jsme nechali věci plynout. A teprve pak v nich nacházeli formu. Byly v tom velká svoboda a klid.
Méně pracuješ s kytarovými ornamenty a signalizuješ nový přístup k textaci. Je to jen mezistupeň k něčemu dalšímu?
To nevím. O další cestě a způsobu vyjádření v budoucnu ještě moc nepřemýšlím. Ale tuším, že je potřeba ještě chvíli zůstat v elektronickým rybníku. Ale těžko říct, co bude.
Sleduješ i další Hůlovy projekty? Hudbu pro divadelní inscenace, filmy, grafiku, …?
Ano, já právě obdivuju, co všechno Martin umí a jak kvalitní věci na všech polích působnosti přináší světu. On je opravdu zcela výjimečná osobnost.
Bonusem k albu je navíc dubová verze. To není úplně standard... Kde se nápad vzal, o co přesně jde a jak se k této edici dostat?
Tuhle akci vymyslel Martin, což se při jeho vytíženosti zdálo jako sice skvělej, ale těžko realizovatelnej nápad. Ale povedlo se ho nakonec dokončit a jsme s ním dost spokojení.
K dubové verzi se dostane každej, kdo si koupí speciální, stovkou kusů limitovanou edici LP na webu Minority Records nebo na koncertech. Je v ní speciální download code a ještě moje originální polaroidová fotografie s osobním vzkazem.
Inspirací k textům prý byly příběhy lidí kolem tebe i dystopická a sci-fi literatura. Nezdá se ti, že právě v jistém sci-fi poslední dva roky žijeme?
Reálnej svět je největší sci-fi. To se vůbec nedá pobírat. Přijde mi, že ta tak trochu braková Wellsova estetika k tomu pasuje víc než to sci-fi, který známe z velkofilmů a bestsellerů.
Jak jsi naznačil, verše jsou inspirovány především útržky a větami z románů H. G. Wellse. Proč právě jeho? A které výňatky s tebou rezonovaly tak, až se otiskly do příběhů jednotlivých songů?
Welles je kouzelnej tím, jak banálně, z mého pohledu, všechno popisuje. Je to někdy k nevydržení to všechno učíst, ale díky popisnosti jsem tam našel spoustu tak zajímavejch vět, že jsem tomu trochu propadl. Četl jsem knihy na přeskáčku, a nevím už, kde přesně co bylo, ale zásadní byla hned úvodní část knihy "Lidé jak Bozi", která odstartovala skladbu "Dovolená".
Proč jsi nechtěl, aby album bylo více o tobě? Bylo to tím, že už ses na debutu trochu odkopal?
Ne. Mě to tak v danou chvíli bavilo a chtěl jsem si zkusit na to jít jinak, jinou metodou. Nevadí mi bejt odkopanej, je to můj způsob komunikace. Myslím si, že pokud o mně někdo chce něco zjistit, je lepší si pustit moje písničky než se mě na něco ptát.
A co historky vyslechnuté? Coby majitel kavárny máš asi dost materiálu...
To mám, v kavárně se toho děje někdy až moc. Ale když dělám kafe, nesoustředím se tak, abych něco zachytil. Musím mít klid a čas pro pozorování a zpracování vjemů.
© Tomas Carl Allen Jsi také tvůrcem podcastu "Na kafe s Davidem Pomahačem". Jakou kávu máš rád?
Mám rád kávy s výraznou ovocnou chutí, světle a jemně pražený ze severskejch pražíren. Třeba Frukt a Kaffa Roastery z Finska, Koppi ze Švédska. Mám ale rád samozřejmě i lokální pražírny. Je jich u nás spousta skvělejch.
A s kým bys šel na kafe, kdyby sis mohl zvolit jakoukoliv osobnost?
Ok, dobře, budeme snít -
PJ Harvey.
Nedávno jsi hrál na Red Bird festivalu. O této značce a těchto kytarářích je dost slyšet. Máš tedy doma redbirdku? Co další nástrojové kousky?
Ještě nemám, ale je v procesu výroby. A bude špičková a unikátní po všech stránkách - od dřeva přes zpracování až ke vzhledu. Těším se jak malej. Mám svý kytary rád. Mám jich málo, vždycky o jednu míň, než je potřeba, ale už bych žádnou neprodal. Před časem jsem si koupil lapsteel kytaru Resonet Arioso z 50. let, čerstvě po servisu a je to nádhera. Úplně novej svět.
Kdysi jsi začal také se Slow Sessions, tedy koncerty, ze kterých vznikaly povedené živáky. Budeš pokračovat?
Slow Sessions byl skvělej projekt a byl bych moc rád, kdyby pokračoval, ale nemám v současný době vůbec kapacitu to organizovat. Kdyby se našel někdo, kdo by se o to staral, bylo by to skvělé.
Vystupuješ se synem Jáchymem. Talent je znát velký - hraje na několik nástrojů. Jsou to geny, vedení, lidušky? Co nám o Jáchymovi prozradíš?
Na klavír hraje od pěti let a je to slyšet. Nebyl ale vzdělávanej na klasickou hudbu, ale spíš moderněji nebo jak to říct. Je bezvadnej, citlivej a zábavnej.
Na desce znějí také smyčce, konkrétně violoncello Marie Dorazilové a housle Jenovéfy Bokové. Podle čeho jsi hosty volil?
Nic takovýho nebylo primárně v plánu, ale při finalizování jsme si s Martinem říkali, že v písních
"Klaun" a "Dlouhý" by zvuk smyčců byl hezkej a potřebnej. Přemejšleli jsme, jestli je naprogramujeme, nechtěli jsme nic klasickýho, ale spíš party inspirovaný avantgardou. A já si pak říkal:
Počkat, já někoho znám, kdo to zvládne. Napsal jsem holkám, přišly, zahrály a bylo. Všechno na první dobrou. Jsou neuvěřitelně skvělý tyhle dvě!
K desce jsou venku už dva videoklipy - k songům "Dovolená" a "Klaun". Oba mají zcela rozdílnou vizuální stránku. Jak vznikaly?
K "Dovolený" jsem přemluvil Heike Mayhoferovou, o který vím, že si kreslí a animuje jen pro sebe, téměř tajně. Věnuje se naprosto odlišným věcem, než je umění, a na veřejnost nikdy tyhle svoje věci nebere.
A video od Davida Mencla, kterej dělal už několik klipů pro Kieslowski, je vizuálně silný se zvláštní atmosférou a estetikou, na kterou má David ohromnej cit. Jsem rád, že jsme se po letech zase sešli.
Když jsme u té vizuální stránky, limitovaná edice vinylů skrývá také polaroidy a instax fotky. Můžeš prozradit jejich námět?
Na polaroid fotím už spoustu let - banální, deníkový věci - a přišlo mi, že bude hezký se o ty fotky podělit a přidat na každou osobní vzkaz, takovou radu do života…
Nahrávka zaujme i obalem. Jakou metodou je vytvořený?
Obal dělal Martin Hůla, podle mě tak, aby byl nejvíc
Neviditelnej. Já mu do toho nemluvil, nebylo proč. Všechno vystihl přesně tak, jak to má bejt. Dá se v tom leccos objevit, takže nebudu nic prozrazovat.