Jestli je "Zeit" skutečně tím rozlučkovým albem skupiny Rammstein, ukáže až... čas. Jestli je ale při tom všem humbuku, který jeho vydání způsobilo, i albem povedeným, může ukázat třeba naše makrorecenze. Přečtěte si, co na tuto desku říkají čtyři naši redaktoři. Budete mít o důvod víc vyrazit na nedělní koncert?
© Universal Music Rammstein po léta patří mezi kapely, které svou kontroverzí rozdělují společnost. Jedni je milují, druzí nenávidí, ale znají je všichni. Snad nebudeme příliš přehánět, když napíšeme, že každá jejich deska byla událostí. Platí to ale i o té letošní? Jiří V. Matýsek označil "Zeit"
v hlavní recenzi za jednu z nejočekávanějších nahrávek roku 2022 a ohodnotil ho vysokou známkou 9/10.
"Máme tu čest s promyšleným neprvoplánovým albem, které se nikde nedrolí a ani na něm nic nepřebývá, byť jistým náznakům sebevykrádání se úplně nevyhnulo," napsal a dodal:
"Troufnu si tvrdit, že 'Zeit' bude větší trvalka než kterákoliv deska vydaná po 'Reise, Reise'."
V naší makrorecenzi s ním ze sestavy třech redaktorů a jedné redaktorky souhlasí jen jeden, zbývající tři ale svá hodnocení také drží velmi vysoko - v průměru si tak němečtí provokatéři za svůj (definitivně?) poslední počin vysloužili čistou osmičku. Čtěte níže.
Patříte-li mezi skalní příznivce téhle sebranky, jistě už netrpělivě vyhlížíte tuto neděli (15. května), kdy Rammstein v naší metropoli odstartují turné k čerstvému albu.
A pokud vám "Zeit" náhodou ještě chybí doma, můžete si ho na CD, speciálním CD či 2LP koupit v shopu musicserveru. A klidně k tomu přihoďte třeba i nějakou starší desku.
Jaromír Koc: Rammstein se albem "Zeit" zase našli (9/10)Vztah ke kapele: Skalní fanda již několik dekád, občas ale až moc kritický.
Zatímco minulé
sirkové album bylo převážně vynucenou kolekcí šuplíkových záležitostí, novinka "Zeit" byla zcela neplánovaná. Na skupinu vlastně nikdo netlačil. Ani vydavatelství, ani fanoušci a kvůli nejisté budoucnosti vlastně necítili tlak ani jednotliví členové.
Lindemann si stihl na čas odskočit i ke svému sólovému projektu,
Richard Kruspe opět oživil svoji kapelu
Emigrate a zbytek formace se o trochu víc mohl věnovat i svému soukromému životu.
A u toho všeho vzniklo ve vší tichosti album "Zeit". Tahle deska nechce šokovat, nemá ani ambice nabídnout jiné Rammstein, než na jaké jsme zvyklí. Songy mají za úkol předat to, co Němečtí chtějí a potřebují sdělit, ale taky trochu pobavit. Ideálním příkladem jsou písně "Zick Zack" nebo "Dicke Titten", jejichž posláním je pouze vykouzlit na tváři úsměv. Naprostým protikladem a impulsem k zamyšlení je silný otvírák "Armee der Tristen", nadupané "Giftig" a "Angst", urputně vyznívající ploužák "Lügen" nebo titulní "Zeit", jejíž doprovodné video v některých okamžicích vyvolává až husinu.
Šestice hudebníků natočila mimořádně povedené a textově hluboké dílo, které bezesporu dáte na jeden zátah a po poslední písni "Adieu" máte nutkání si vše ještě jednou zopakovat a volume dát o trochu víc doprava. Nahrávce sice chybí na první poslech vyčnívající hit, ale celému konceptu to rozhodně neubližuje na kráse. Ba naopak - ještě přidává…
Hana Bukáčková: Až čas ukáže, jaký je "Zeit". Za mne sázka na jistotu (8/10)Vztah ke kapele: Miluju Rammstein, ty persony německého industrialu a propagátory ostrého jazyka a svérázného stylu.
Měla jsem tu čest být na předpremiérové poslechovce alba v předvečer jeho vydání v jednom z vybraných kinosálů po celé republice. A byl to nezvyklý zážitek - jít do kina poslechnout si desku. Zvuk byl super, sálem to dunělo a člověk byl jakoby víc vtažen do hudebního světa autorů. Písně doprovodily projekce včetně oficiálně vydaných klipů. Ty prakticky vždy bývají výpravné a příběhové, ale v tomto prostoru vyzněly ještě impozantněji. Premiéru si zde odbyl snímek k "Angst", který mě ze všech vizuálů z novinky bere asi nejvíc.
A deska jako taková? Jako pěst na
ucho je v "Dicke Titten" úvodní dechovka, která ve mně evokuje veselí na Oktoberfestu. Na síle přidávají i chorály. Ze singlů mě baví ještě "Zick Zack", jehož vizuální zpracování je dle mého naopak odporné, zbytečně šokující, ač dává najevo, co jsou lidi ochotni udělat pro krásu a oddálení stáří. Tím se tak trochu naťukává i pointa alba naznačená už jeho názvem - "Zeit" = čas. Na témata jako život a existence Němci nahlížejí z různých úhlů pohledu včetně závěrečné "Adieu".
Proto se nabízí otázka, zda je to definitivně tečka za věhlasnou, téměř třicetiletou kariérou. Nikdo nemládne, ani tihle pánové elixír mládí nevynalezli.
Rammstein na sebe umějí strhnout pozornost už svým bytím. I když oproti předchozí studiovce nepřicházejí s ničím novým, stále mě baví. Čerstvé dílo je sázka na jistotu, fanoušci by asi neskousli výraznějších změn. Jako celek působí lidštějším dojmem, ale rozhodně nenudí.
Jan Trávníček: Rammstein se albem "Zeit" pravděpodobně loučí (8/10)Vztah ke kapele: V jejich tvorbě jsem si vždy spíše vyzobával hity, a i když ji sleduju od "Mutter", jsou kapely, které mě hudebně berou více. Když se mě ale někdo zeptá, jaký byl nejlepší koncert, který jsem v životě viděl, vždy odpovídám, že co do vizuální show se u mě o první příčku dělí Rammstein s Coldplay.
To osmičkové hodnocení je trochu ošidné. Záleží totiž, jakou optikou se na čerstvý počin budeme dívat. Chceme jej srovnávat s předchozími řadovkami z devadesátých a nultých let, které bychom dnes hodnotili většinou od osmičky nahoru? Pak bychom museli hodnotit novinku přísněji. "Zeit" není přelomová deska, nemá nesmrtelné hity a na slávu staršího materiálu jen těžko naváže. Z tohoto úhlu pohledu bychom se tedy mohli bavit o šestce, možná sedmičce.
Když se ale na dost možná poslední dílo skupiny podíváme bez pokukování do historie a hodnotíme pouze to, jaké je samo o sobě, kvality mu upřít nelze. Je to soudržná deska, jež se drží zavedených pravidel industriálního metalu a i zde od nich tu a tam odskočí. Vždy je to ale ku prospěchu věci. I zde nalezneme pozoruhodné vizuály k singlům, v tomto Rammstein zůstávají precizní. A vzhledem k tomu, že to album vyšlo nečekaně a je tak trochu
navíc, shledávám největší podobnost s deskou "Rosenrot", která svým způsobem také byla takovým bonusovým diskem k "Reise, Reise", stejně jako je "Zeit" bonusem k
sirce. Je melancholičtější a kompaktní. Za jeho nejvydařenější skladby osobně považuju "Schwarz" s úžasným klavírním motivem a také "Lügen" s překvapivým využitím auto-tune efektu, který bych u německých stálic nečekal. Rovněž je to jedna z mála desek od
Rammstein, kterou si po jejím skončení máte chuť hned pustit znovu.
Na to, jak dlouho je skupina na scéně a čím vším nás v průběhu let šokovala, je obdivuhodné, že to dokáže zas a znovu. I když už v dnešní, otupělé společnosti asi dech vyrazí málokomu. Pro to si budete muset dojít na koncert.
Ondřej Hricko: Umírnění Rammstein bez překvapení (7/10)Vztah ke kapele: Skuteční velikáni, kteří zřejmě už řekli vše.
Jejich loučící skladba na konci alba "Zeit" napovídá, že by opravdu mohlo jít o rozloučení a poslední tečku za výraznou stopou, kterou Rammstein na hudební scéně zanechali. Spění ke konci
pomohl i samotný frontman
Till Lindemann, který před lety založil vlastní projekt, ve kterém míru provokace a šokování posunul o další kus dál a své domovské formaci tím trochu vyšvihnul podstatnou zbraň z ruky.
"Zeit" to evidentně respektuje a je skutečně tím nejméně provokativním dílem v diskografii kapely. Navíc je znát určitá hudební pohodlnost či nezájem hudebníků posouvat svůj zvuk ještě někam dál. Novinka tak nabídne jen opakované postupy, navíc bez jasného hitu. Silně naopak vyznívá balada "Meine Tränen", další ze silných disciplín německých veteránů. Na nějakou hysterii, která provázela vydání předchozích nahrávek, to tentokrát nevypadá. Pořád jde ale o řemeslně dobře odvedenou práci a slušný materiál pro nadcházející turné.