Dvojice Slza pokračuje po kladně přijatém albu "3" z roku 2020 v posouvání svých hranic. Na novém singlu "Padám", který vyšel v pátek 8. dubna, spolupracovali Petr Lexa a Lukáš Bundil se zpěvačkou Pam Rabbit, kterou objevili na TikToku. Říkají, že toto spojení jim do tvorby přineslo důležitý nový impuls.
Nový singl "Padám" označujete za určitý restart. Byl podle vás takový restart nevyhnutelný?
Petr: Pro mě určitě ano. Potřebu změny jsem cítil už nějakou dobu. Věci se začaly dávat do pohybu s naší třetí deskou, na které jsem se poprvé zapojil do procesu tvorby. Teď se to ale posunulo ještě dál. Měl jsem v jednu chvíli pocit, že už jsem se textově zacyklil a není moc kam jít dál, některé rozpracované songy proto skončily v šuplíku a už jsem je nevytáhl.
© Thomas Habr Co ti dodalo nový impuls?
Petr: Asi před rokem jsme se potkali s mladým producentem Enthicem, který obvykle pracuje s jinými žánry, a řekli si, že zkusíme trochu zaexperimentovat. Vzniklo pár nových písniček, včetně songu "Padám", který jsme se rozhodli dokončit a vydat. Věděli jsme, že do singlu chceme nějakého hosta, a při brouzdání na TikToku jsem náhodou narazil na
Pam Rabbit, která tam zpívala nějaký cover. Podle její dokonalé angličtiny a barvy hlasu jsem si myslel, že jde o zahraniční zpěvačku, z českých komentářů jsem ovšem pochopil, že Pam je Češka. A tak jsem ji oslovil, song se jí líbil a nahrála ho s námi. Pro mě byla spolupráce s ní velkým impulsem, pomohla mi totiž narušit zajeté koleje ve tvůrčím procesu - hlavně co se týče práce s češtinou.
S češtinou? V jakém smyslu?
Petr: Vždy jsem úzkostlivě dodržoval její formální správnost, tentokrát jsem si ale troufl dát tomu větší volnost. Věřím, že to pomohlo nejen obsahu textu, ale i celkové emoci písničky. S tím jde ruku v ruce i způsob, jakým člověk texty zpívá, takzvaná flow. I na té jsem zapracoval. Řekl bych tedy, že v případě singlu "Padám" jde o takový balíček změn, zejména o jiný pohled na to, jak ke tvorbě přistupovat.
Lukáš: Co se mě týče, nemám rád stereotyp. Jakmile něco trvá už delší dobu a nikam se to nehýbe, začínám cítit potřebu změny. Je to pro mě základ fungování. Jak už zmínil Petr, začalo to už se třetí deskou - nazvanou právě "3". První dvě jsme dělali v určitém režimu, tu třetí jsme připravovali s novými spolupracovníky, přizvali jsme spoluautory a producenty ze zahraničí. Tyto další nové impulsy na tu zásadní změnu navazují a prohlubují ji.
Novou etapu symbolizuje také obohacení vašeho šatníku, od černobílé jste přešli k barvám. Řekli byste, že už se koncept černé a bílé vyčerpal? Nebo jste zkrátka jen chtěli vaši prezentaci trochu rozsvítit?
Petr: Neřekl bych, že se ten koncept vyčerpal. Kdyby nepřišel s touto písničkou důvod ke změně, asi bychom se černé a bílé drželi dál. Ne snad proto, že bychom museli, spíše jsme to tak už v měli v hlavách nastavené. Když jsem přišel do obchodu s oblečením, viděl jsem tam jenom černé a bílé věci, ostatní jsem nevnímal. Bylo to přirozené, žili jsme tím, nebyla to jen nějaká umělecká image nebo prázdná póza. Kdybys ještě před nedávnem otevřel můj šatník, viděl bys, že byl opravdu jen černý a bílý - včetně oblečení na volný čas. V momentě, kdy jsem se otevřel barvám, mě najednou pestřejší oblékání začalo bavit. Teď jsem nadšený, když si na sebe vezmu něco barevného. Neznamená to ale, že najednou budeme neonoví nebo nějak křiklaví.
(smích)
Lukáš: Černobílé jsme se drželi od první desky, tedy asi sedm let. Pro mě to paradoxně byla největší svoboda, protože jsem měl v obchodech výběr zúžený, neztrácel jsem se v obrovském množství oblečení. Představa, že půjdu teď do obchodu, mě trochu děsí.
(smích)
© Thomas Habr Změnila se i vaše dlouhodobá vize, kam byste chtěli směřovat, nebo zůstala stejná?
Lukáš: Ta je od začátku stejná. Mění se jen cesty, po kterých k ní kráčíme.
Petr: Je to tak. Stále se snažíme čerpat ze současného popu, jít po emocích, zpívat v češtině. Základem zůstává pořád silná písnička.
Lukáš: Řečeno takto ve zkratce to může vyznít tak, že to je nějaký nalajnovaný koncept, jakási obchodní strategie, ale my to tak zkrátka cítíme. Je to v nás usazené a nehodláme to měnit.
Singl "Padám" pojednává o stavech, ve kterých se skutečnost liší od toho, co se člověku odehrává v hlavě. Dá se říct, že je tedy i o paranoidních pocitech?
Petr: Nepopsal bych to jako paranoiu. Jsou to spíše temné vnitřní stránky, se kterými člověk bojuje, a když si myslí, že je překonal, zas a znovu do nich padá. Ostatním i sám sobě přitom nalhává, že už je z toho venku. Nechtěli jsme nijak konkretizovat, o jaké skutečnosti se jedná, ať si to každý přebere po svém. Může jít o nějakou závislost, například o drogy nebo alkohol, ale i o toxický vztah nebo psychické problémy. Já sám jsem nikdy nezažil nic tak závažného, ale tu emoci znám a jen jsem se snažil ji zachytit.
Lukáš: Sklony k takovým stavům má v sobě podle mě úplně každý člověk, jedná se o jakýsi celoživotní lidský úděl. Jde jen o to, zda přijde nějaký spouštěč, nebo ne. Zažíváme to i v naprosto běžných situacích, které se dějí dnes a denně - například když jedeš v autě po dálnici a začne tě předjíždět nějaký šílený řidič. Hledání způsobu, jak být s takovými situacemi v souladu, je podle mě téma na celý život - někomu se to daří zvládnout více, někomu méně.
Také loňský singl "Bouře" byl o pochmurných psychických stavech. Rýsuje se snad téma čtvrtého alba?
Petr: Je pravda, že jsem temnější, než jsem býval. To jde ruku v ruce se změnou přístupu. Když se člověk otevře, zjistí, že nemusí zpívat o tom, o čem zpíval doteď. Vždy se nabízí téma lásky, to je ale velice široký pojem. Lásky se totiž dotýká prakticky vše, dá se o ní ale zpívat z různých úhlů pohledu. Do těžších témat jsem se dřív nepouštěl, možná mi přišla na
Slzu příliš ponurá. Když jsem ale začal texty psát sám, uvědomil jsem si, že o těchto stavech a pocitech chci psát, že o tom mám co říct a je mi to přirozené. Pam, která s námi song natočila, má svoji tvorbu celkově hodně postavenou na temnotě a smutku, i proto se spolupráce s ní nabízela.
Lukáši, ty jsi také temnější než dřív?
Lukáš: Jsem temný celý život stejně.
(smích) Naopak se snažím do temnoty vždy zasadit pozitivní aspekty.
Slza
Dvojice Slza vznikla už na jaře 2013, na rozdíl od mnohých jiných kapel ale nezačala hned s objížděním klubů. Rok a půl se intenzivně a v tichosti věnovala práci ve studiu a na podzim 2014 zažila pronikavý úspěch s debutovým singlem "Lhůta záruční". O rok později vydané první album "Katarze" se stalo třikrát platinové a podobně dobře se prodávala a poslouchala také druhá studiovka "Holomráz" z roku 2017. Skupina se rychle zabydlela na českých festivalech a v roce 2018 poprvé absolvovala vlastní turné po velkých sálech, které navštívilo kolem dvaceti tisíc fanoušků. Při přípravě třetího alba se Petr Lexa a kytarista Lukáš Bundil, kteří mají ve sbírce například ceny Objev roku a Hvězda internetu z Českého slavíka nebo několikanásobný triumf v Hudebních cenách Evropy 2, rozhodli změnit způsob práce. Nahrávali se zahraničními producenty ve studiích v Berlíně a Londýně, místo osvědčeného Xindla X psal texty poprvé sám Lexa a následně je právě s Ondřejem Ládkem konzultoval. Deska "3" vyšla v dubnu 2020 a po ní následovaly další úspěšné singly jako "Bouře" nebo "Červánky" s Monikou Bagárovou.
Na jméno hostující Pam Rabbit už jsme opakovaně narazili. Sluší se říci, že se podílela nejen pěvecky, ale i autorsky, dále vám pomáhala s konceptem videoklipu a také s postprodukcí. Našli jste v ní spřízněnou uměleckou duši?
Petr: Stoprocentně. Sedli jsme si nejen pracovně, ale i lidsky. Někdy se u hostovaček interpreti ani nepotkají, jen si vzájemně pošlou nahrávky. Jsem moc rád, že s Pam to tak nebylo. Když jsem jí poslal první demoverzi, ihned souhlasila s tím, že se sejdeme osobně. Sešli jsme se ve studiu, kde jsme docela rychle dokončili hudbu a vzápětí i text. Byla to otázka hodinky nebo dvou. Navíc jsem věděl, že si vždy režírovala všechny klipy sama, že má kamarády kameramany. A tak jsme si řekli, že půjdeme touto cestou. Sami jsme si napsali scénář, obstarali režii, vrhli se i na postprodukci. Samotné nás překvapilo, jak náročné to bylo - ukousli jsme si docela velké spousto. Na tento rozhovor jsme si odskočili ze střižny, kde video právě dokončujeme. S Pam je to tedy velká a komplexní spolupráce, která nás moc baví.
Lukáš: V popu je vlastně nevyhnutelné obklopovat se mladšími lidmi. Časem totiž zjistíš, že roky plynou a vše jde hrozně rychle kupředu. Pokud kolem sebe nemáš lidi, kteří to dokážou zachytit, žiješ pak v nějakém vlastním světě, který ale nemusí korespondovat s tím, co se nejen v hudbě momentálně děje. S takovými písničkami pak těžko můžeš zaujmout někoho nového, protože posluchači už jsou někde jinde.
© Thomas Habr Podílí se Pam i na vašich dalších písních?
Petr: Ano. Když jsem zjistil, že nám jde společné tvoření tak skvěle, vytáhl jsem ze šuplíku nějaká starší dema. Nahrávali jsme je s producentem Oliverem Sommem, který s námi dělal na třetí desce a i teď s ním dál spolupracujeme. Myslel jsem si, že už ty nahrávky nikdy nevytáhnu. Pam mi ale dala takový impuls, že jsem je vzal, zajel s nimi k ní domů a za chvíli byl hotový text další písničky. Najednou šlo všechno snadno a rychle. Tolik mě to inspirovalo, že jsem pak doma sednul zase k jiné písničce a dodělal hudbu i text. Zjistil jsem, že s novým tvůrčím přístupem jsou mi ty songy najednou tak nějak bližší. Tvoření mě zase začalo bavit.
Na podzim jsme vydali singl "Červánky", také s hostující zpěvačkou - Monikou Bagárovou. Chcete teď jít více cestou spoluprací s dalšími umělci?
Lukáš: Uvidíme, nemáme v tomto směru žádný pevný plán. Vždycky jde o konkrétní písničku, ze které se snažíme vymáčknout to nejsilnější, co se dá. Možná je to jen náhoda, že se sešly dva singly po sobě, kterým spolupráce prospěla.
Od května vás čeká série koncertů. Bude páteří programu ještě předloňské album "3", které jste kvůli covidu nemohli odprezentovat na klasickém turné?
Lukáš: Měli jsme smůlu, album jsme totiž vydali zrovna v době, kdy pandemie začala. Turné jsme několikrát přesouvali, až jsme ho museli úplně zrušit. V playlistu nadcházejících koncertů, na které se moc těšíme, tedy pochopitelně bude spousta písniček z alba. Zároveň ale potřebujeme jít dál, nemohli jsme čekat dva roky, až se situace uklidní, a nevydávat do té doby nic nového. "Padám" je tedy už třetí nový singl, se kterým jsme po desce přišli. Také tyto aktuální písničky pochopitelně zaznějí.
© Thomas Habr Na YouTube máte svůj pořad, do kterého si zvete hosty z řad kolegů. Hrajete a zpíváte s nimi jejich oblíbené písničky. Jakou skladbu byste si vybrali vy sami, kdybyste byli do obdobného pořadu pozváni?
Lukáš: Vybíralo by se mi hodně těžko, mám rád spoustu žánrů. Možná bych zvolil něco z rocku, na kterém jsem vyrostl, na další hromádce bych měl
Beatles a na další něco ultrapopového. Během lockdownu běžela na sociálních sítích výzva, kde lidé představovali svých deset nejoblíbenějších desek, a i s tím bych měl problém. O to těžší by pro mě bylo sáhnout jen po jediné písničce.
Petr: Kdykoliv se mě někdo zeptá, jaký je můj nejoblíbenější song, řeknu pokaždé "With Or Without You" od
U2. Ale abych byl upřímný, nevím, zda bych ji vybral i do pořadu takového typu. Všímal jsem si toho i u našich hostů - ne vždy volili píseň ze svého mládí, někdy přicházeli se současnými hity. Možná bych také zahrál něco aktuálního. Když mě totiž chytne nějaká novinka, hned si hledám akordy a jdu si ji zazpívat. Covery mě baví, často si je sám pro sebe zpívám a nahrávám. Záleželo by tedy na okamžiku, kdy by taková pozvánka přišla, pokaždé bych asi vybral něco jiného.
A co kdyby tě někdo oslovil zrovna v tuto chvílí?
Petr: Teď bych asi zazpíval písničku "West Coast" od
OneRepublic. Je to poslední song, který jsem si doma pro sebe nahrál.
Zmínili jste, že aktuální "Padám" je už třetí nový singl po desce "3". Kdy zhruba počítáte s vydáním dalšího alba?
Lukáš: Čtvrté album teď pro nás není téma, jdeme cestou singlů. Dokážu si představit, že by deska mohla být někdy příští rok, žádný plán ale zatím opravdu nemáme.