Husté jé, jé, jé z Nového Yorku

Na světě denně vznikají desítky kapel a stovky písniček, i když se říká, že všechno už bylo zkomponováno a ty nové skladby jsou jen variacemi už minulých. V podstatě nic nového nepřináší ani trio Yeah Yeah Yeahs z New Yorku, jež se v posledních měsících stalo velmi populárním ve Státech i v Británii. Při prvním setkání s názvem kapely jsem byl přesvědčen, že se jedná o kytarovou partičku z Londýna či Manchesteru, ale není tomu tak. Název klamal tělem, neboť Yeah Yeah Yeahs je docela drsná americká banda, co hraje garážový punkrock. Tedy převážně, protože pár zpestření se přeci jen najde.

První poslech alba "Fever To Tell" se mi jaksi slil dohromady, ale s každým dalším (a pozornějším) náslechem jsem se začal mít více na pozoru. Po úvodním vzpamatování z neučesaného zvuku jsem projevu kapely přišel na chuť. Trojice bez basy Brian Chase (bicí), Nick Zinner (kytary, bicí mašinky) a děvče Karen O (zpěv) produkuje krátké přímočaré vypalovačky prosté muzikantských exhibic, jen skladby "No No No" (ta má v kontextu desky neslýchaných pět minut) a pomalá závěrečná "Modern Romance" obsahují větší instrumentální plochy a více experimentování. Hudební doprovod je jinak na "Fever To Tell" úsporný, ale rámusu nadělá habaděj.

Dovolím si čtenáři navrhnout přirovnání, díky němuž si může utvořit představu o tvorbě Yeah Yeah Yeahs. Zkuste si v duchu zkřížit The Strokes (ale trošku tvrdší) a Skunk Anansie (zpěv dle vzoru Skin si můžeme vychutnat zejména ve skladbě "Man"). Karen O může připomenout i zblázněnější verzi Gwen Stefani z No Doubt (viz ska "Pin"), ovšem překvapivě věrně i Chrissie Hynde ("Maps" a "Y Control" určitě vypadly z nějaké zapomenuté složky Pretenders). První půlka alba je drsnější a přímočařejší, na posluchače se muzika valí nekompromisně a bez slitování pod heslem "Vítejte v hlučné garáži!"

Ano, rock and roll žije, Yeah Yeah Yeahs to dokázali - jen houšť a větší kapky. Možná právě dnes večer někde v New Yorku, Londýně či Ostravě vznikne v malé zaprášené zkušebně nová skupina, co si vezme to nejlepší z odkazu minulosti, přidá svou drzost a odvážně to nahustí posluchačům do kebulí. Nezmění zeměkouli, ale aspoň si užije trochu legrace a na kluky z kapely poletí holky. A jestli budou mít v čele takovou frontwoman jako Karen O, pak se světe třes!