Zatímco fanoušci sdružení All Saints pláčou a melancholicky vzpomínají na největší hity rozdělené čtveřice, výraznější polovina kapely, sestry Nicole a Natalie Appleton, vsadila na vlastní kartu. Debutové album s dvanáctkou pečlivě a dlohodobě připravovaných skladeb dostalo název "Everything's Eventual".

Možná jste zaznamenali první singl "Fantasy", ale ten druhý - "Don't Worry" - znáte z českého éteru určitě a ne náhodou - je to rádiovka jako vyšitá a rozhlasoví dramaturgové po ní sáhli jako po vděčném materiálu, který sice nevyniká genialitou, ale při každém poslechu v něm lze objevit něco nového. Podobné pocity mohou koneckonců charakterizovat i celé album. Pravdou však také zůstává, že řada písní může být pro našince lehce nestravitelná. Nikoliv proto, že by se v nich používaly neobvyklé postupy a trendy, ale angloamerické publikum vnímá hudba stále trochu jinak. Takže - pokud jste zhýčkaní třeba skladbou "Pure Shores" z repertoáru původních All Saints, asi na vás na tomhle albu žádné perly Williama Orbita nedýchnou. Na "Everything's Eventual" se totiž podíleli uplně jiní lidé, ale na škodu to rozhodně nebylo.

Autorský příspěvek v květnu třicetileté Natalie Appleton je oproti mladší sestře mnohem výraznější. Většina textů totiž pochází právě z jejího pera. Obě dámy však mohou ohromovat nejenom svými dovednostmi, ale i typicky ženskými zbraněmi. Vzhled je u nich velkou předností a ve spojení s poměrně zajímavým repetoárem to ladí poměrně sympaticky. Jak už jsem zmínil na začátku, je to už od úvodní "Fantasy" běh na delší trať. Všechno je však pečlivě připraveno, skladby jako "Hallelujah", titulní "Everything's Eventual", "All Grown Up", "Waiting For Your love", "Anyone" a spousta dalších mají našlápnuto správným směrem. Ve skladbě "M.W.A." už je to trocha r'n'b, ale správným způsobem ušlehaným, takže vám z toho rozhodně nehrozí srdeční kolaps. Jen těžko lze vybrat jednu jedinou píseň, na níž se dá ukázat a říct, že právě to je ta nej. Pokud hledáte tu nejsvižnější, nabízí se "Supernaturally" - nečekejte ovšem žádné zběsilé tempo. Kolekce se vzácně prolíná zejména ve volnějších polohách.

Spojení elektroniky s lehkou kytarovou podporou se ukazuje pro novou tvář sester Appletonových tím nejlepším řešením. Pakliže jsem zmínil, že se nedá označit nejlepší místo alba, platí to i naopak. Jen těžko bychom mohli vybrat výraznější slabinu, vadit vám asi nebudou ani melancholické pózy. Shrnuto a podtrženo - máme před sebou kvalitní album, jehož úkolem je možná jen proklestit cestu ke slávě obou sester s výhledem do budoucna. To všechno bychom tedy mohli zakončit vyjádřením, že novou etapu rozjely Appleton po správných kolejích.