Akčně kriminální thriller-fikce o československé heavymetalové scéně. Konfliktní, kontroverzní a politicky nekorektní už za bolševika. Natož dnes! Koupíte na Sparkshopu.

---

Spodek musí dupat a rockovat, kurva!

Tuctový fan to neví či neřeší, ale muž za střelnicí je, bez ohledu na žánr, klíčovou postavou. On je tím pilotem, jehož akrobatická dovednost rozhodne, zda tryskový jumbo-jet jménem kapela nabere bleskový a strmý start, nebo jestli zaplápolá jak třepetající se papírový dráček. Kvalitní bicmen rovná se mašinfíra! Musí spoluhráče vybičovat, hnát je neustále vpřed až na kraj pódia, a ještě dál. Dát jim každým úderem pocit naprosté herní jistoty a pohody. Svojí i jejich. Když hrábne kytarista mimo tón, nevšimne si toho venku kolikrát nikdo. Hrábne-li mimo dobu (při dobře zvučených monitorech a držení se rytmiky, která ho do taktu vlastně nutí, to snad ani nelze), zkušený muzikant zaimprovizuje, a opět to ví jen kapela. Jakmile ovšem ujede škopkař, rozhodí sandál celému tělesu. Vše se zkrátka odvíjí od vládce kotlů, a na velkých, obtížněji nazvučitelných stagích, to platí dvojnásob.

Přitom nerozhoduje, kolik drummer hraje kvantitativně. Hlavně že hra je precizní a nepostrádá tlak. Celé to musí šlapat a swingovat, dupat a rockovat! Představte si Phila Rudda z AC/DC, u něhož by se řeklo, že nehraje nic. Jak se to vezme. Ano, furt jen bum-prásk, bum-prásk, čača-bum-prásk, ale s přesností metronomu. Poslechněte si v "Let There Be Rock“ ve sloce ty pasáže, kde pod vokálem šlapou jen kotle s basou. Hned víte o čem je řeč! A nebudeme daleko od pravdy s tvrzením, že když metronomu dojdou baterie, novozélandský čaroděj bude se stoickým klidem a cigárkem v koutku dál sázet nekompromisně úder za úderem. Bum prásk, bum prásk, rytmus drž a netrajdej!

Ještě markantněji dokázal minimalistickým pojetím hraní ohromit Tommy Ramone. Co maďarský drummer, pravým jménem Tamás Erdélyi, na starých deskách Ramones předvádí, je geniálně jednoduché a tím jednoduše geniální.

Mít krytá záda takovými démony je pro každou smečku jackpot ve sportce! Ne jako v případě nejmenovaného Dána, jenž dodnes má problémy s timingem... Samozřejmě, ne každý kdo si jednou prdnul do bubenické stoličky se jmenuje John Bonham, Keith Moon, Ian Paice, potažmo zmiňovaní Phil Rudd či Tamás Erdélyi. Přesto je v rockovém cirkusu role bubeníkova rolí dirigenta orchestru. A ne šaška pro vyplnění programové přestávky.

350 napínavých stran, co přečteš na jeden zátah!
Zainvestuj škváru do správnýho škváru!
Už v prodeji - sluníčkáři, třeste se!
Nedáš z ruky, dokud naráz nepřečteš!