Beata Hlavenková na albu "Žijutě" dýchá za život

"Žijutě" je v mnoha aspektech žánrově mnohem otevřenější nahrávkou, než na jaké jsme doposud u Beaty Hlavenkové byli navyknutí. Více pracuje se zvukovým designem a do popředí se dostala převážná většina autorských textů. Výsledek je krásným, komorním pohledem na svět okolo nás, a to v radosti i melancholii.

9/10

Beata Hlavenková - Žijutě

Vydáno: 29.10.2021
Celkový čas: 43:29

Skladby: Oka mih, Když padá sníh, Běžím, Komíhání, Pořád je to tak, Věta, Zahrada, 425 - Dobrý den, noci, Bosá, Sovám, Píšu ti

Vydavatel: Minority Records

Projekty Eternal Seekers a Baromantika (oba s Lenkou Dusilovou) v podstatě odrážejí žánrové cesty, kterými si Beata Hlavenková prošla a na kterých nabrala zkušenosti nejen s improvizací. Důležitým milníkem se pak stalo její minulé album "Sně", na němž se prvně představila jako sólová zpěvačka a nastínila, kam by se její následné kroky mohly vydat. Vsuvkou před letošní nahrávkou "Žijutě" se stala práce na soundtracku k filmu "Zátopek". První skladba z nové řadovky "Pořád je to tak" posléze poodhalila, jaká překvapení na desce můžeme očekávat.

Základem se stal zvukový design, na kterém Beata primárně spolupracovala s Patrickem Karpentskim, ve zmíněném pilotním singlu pak s Lukášem Duchovičem. Změna přístupu napomohla tomu, že pokud "Sně" v tomto ohledu hovořily jen v náznacích, na "Žijutě" je příklon k jiným žánrům mnohem patrnější. Zároveň se nedá tvrdit, že by novinka byla ryze popovou deskou, která opouští jazzové podhoubí. To bylo vždy základem tvůrčího universa Hlavenkové a zůstává jím nadále, jen na první poslech jsou písně mnohem přístupnější, byť je nelze jednoznačně stylově zaškatulkovat. Tato multižánrovost hlavní aktérce sluší, podporují ji navíc komorní texty. To vše dohromady vytváří pestrou krajinomalbu nálad a emocí.

Tmelicím elementem hudby je (jako vždy) nepřehlédnutelná hra na trubku Oskara Töröka. Vplouvá do melodií jako precizně zamířená střela, jež kompozici ozvláštní a projasní svou hravostí a důmyslností. Přibylo využití klávesových instrumentů či programmingu, a ačkoliv je "Žijutě" z většiny spíše poslechové dílo, nabízí i nějaké ty hybné prvky. Třeba rozechvěle roztančená "Bosá" (zpívaná ve slovenštině) se pohybuje v decentních odstínech latinských vlivů, snová "Zahrada" je zase vystavěná na výraznější kytarové hře a bubenickém umu Tomáše Neuwertha. Protipólem je krásný, částečně a cappella kus "Pořád je to tak", v němž se i lidský hlas stává nástrojem, jenž je prohnán efekty a stává se stavební jednotkou melodických ornamentů.

Na albu je i několik hostů. Thom Artway zpívá v "Pořád je to tak" i v následné "Větě", která se věnuje tématu současné komunikační (nejen té na sociálních sítích) a vztahové reality. Houslistka Gabriela Vermelho svým partem rozplétá naléhavost "Komíhání". Vojta Nýdl s basklarinetem a vokálem ozvláštnil jedinou zhudebnělou báseň "425 - Dobrý den, noci". Její autorkou je Emily Dickinson, v jejímž rodišti (Amherst ve státě Massachusetts) Beata nějakou dobu žila během svého pobytu v USA.

Ve většině případů jsou tedy texty nové, autorské, mnohdy psané Hlavenkové přímo na tělo. "Bosá" a hned úvodní preludium "Oka mih" pocházejí od Martina Vedeje, jehož verše se objevily již na předchozí řadovce ("Plávala"). Druhý zmíněný kus je pohledem na prožitý časový úsek a symbolickým pojítkem k dalším textům. Nutno říct, že tato lyrika skladbám sluší.

"Když padá sníh" je o pozdním podzimu, první sněhové vločky dává do souvislosti s průběhem lidského života. "Běžím" by klidně mohlo být ohlédnutím za "Zátopkem", všímá si toho, že všichni někam zbytečně spěcháme, a možná tak zbytečně přehlížíme potřebné skutečnosti a okamžiky. O "Komíhání" již řeč byla, ta funguje jako brána k již několikrát zmíněné "Pořád je to tak", ale primárně k závěrečné části kolekce.

Tu tvoří dvojice songů, které jdou až na dřeň lidských emocí. "Sovám" je lehce uhrančivý téměř šanson s až démonským recitativem Oty Klempíře, který ctí pomalé tempo písně a vyžívá se v její gradaci. "Píšu ti" je dojemné rozloučení s Davidem Stypkou. Skladba vznikla již dříve a byla původně zamýšlena do snímku "Dukla 61". Její poselství nabralo mnohem intenzivnější odkaz po zpěvákově náhlém odchodu. Je to velmi smutná rozlučka s nejbližšími, která bere dech.

Je radost sledovat, kam se Beata Hlavenková ve své tvorbě posouvá. Jak s lehkostí nahlíží nejenom na hudební svět, vstřebává nové poznatky, zkušenosti, které posléze zapracovává s pečlivostí zacílenou na zvukový detail. "Žijutě" je nejpřístupnějším počinem z její diskografie, zároveň si přesto uchovává charakteristickou multižánrovost, kterou posluchač musí postupně nasát a nechat prožít. Nechte se lapit.

P. S.: Autorka své nejnovější dílo pokřtí nakonec až ve středu 2. února 2022 v pražském Divadle Archa za doprovodu své Kapely Snů a dalších hostů.

• Tohle je naprostý odpad !!! (pravý Karel, 01.11.2021 07:05) Reagovat

  Je neskutečné co všechno se považuje za kvalitní hudbu a přitom to nestojí ani za zlámanou grešli. Vždyť ta ženská neumí vůbec vydat kloudný tón a její písně se táhnou jako týden před výplatou (v mém případě před důchodem). Pokud bych měl citovat klasika, tak bych musel říct, že se mi chce zvracet !!!
  
  

  • Re: Tohle je naprostý odpad !!! (Radek, 01.11.2021 09:27) Reagovat

    Chhápu, je těžké si přiznat, že váš hudební rozhled končí na konci vašeho nosu.
    
    

    • Re: Tohle je naprostý odpad !!! (David, 01.11.2021 12:16) Reagovat

      Myslím si, že pravý Karel je na vnímání hudby totálně levý... a hluchý. Naštěstí se v poslední době zřekl vulgárních výrazů.
      
      

      • Re: Tohle je naprostý odpad !!! (Radek, 01.11.2021 12:47) Reagovat

        Netuším vůbec o koho jde – ale velmi mě to pobavilo – recenze byla uveřejněna o půlnoci – on to pak jistě pečlivě 7 hodin poslouchal, aby 7.05 hod. vypustil ten "fundovaný" názor :-) Skutečnost byla ale nejspíš taková, že si to v 7.00 hod. pustil/proskipoval, zjistil, že recenzent chválí něco, co se ani trošku nepodobá jeho oblíbené kapele z druhé půlky minulého století a tak to ohejtoval – smutné.
        
        

        • Re: (Karel, 01.11.2021 18:38) Reagovat

          Případ jednoho Karla.
          Před cca dvěma lety jsem začal psát komentáře na Musicserver. A protože se jmenuji křestním jménem Karel, zvolil jsem si i stejný nick, tedy Karel. Říkal jsem si, proč ne. Vždyť o nic nejde. Upřímně, jsem velmi rád že jsem nezvolil jako nick celé mé jméno, i když jsem o tom také uvažoval. Co mě trošku odradilo bylo to, že nick nejde nijak registrovat, ale což, říkal jsem si. Vždyť jde jen o hudbu. Ale jak čas letěl, začaly se vyskytovat příspěvky, které byly opravdu ze stránky věcné či ze strany hudebního vkusu pisatele příšerné. Přemýšlel jsem co s tím, a došel jsem k názoru, že takovým jedincům nemá smysl psát nějaké sáhodlouhé vysvětlení, protože na ně stejně reagují agresivně a posměšně, ale je třeba jim sdělit smutnou pravdu pregnantně a jednoduše, aby i oni pochopili. Tak jsem občas zvolil jednoduchý komentář typu "jsi naprostý debil" a podobně. Myslím, že to celkem fungovalo, než se objevil sám velký Editor, pan David Věžník, pověřený zřejmě panem šéfredaktorem či majitelem serveru a začal moje komentář důsledně mazat. Pokoušel jsem se mu to vysvětlit, jak to myslím, proč to tak píšu ale nechápal a nedbal a mazal dál. Dokonce začal vyhrožovat, že komentáře zcela zruší. No budiž, jistě to je v jeho pravomoci. Je pravda, že majitel WEBu si může nastavit svoje pravidla, případně v je nastavit v zastoupení panem Editorem. Smířil jsem se tedy s tím, že budu mazán, nic jiného mi nezbývalo. Co ovšem následovalo by mě na hudebním serveru nikdy nenapadlo. Kdosi začal důsledně zneužívat můj nick "Karel" a plodit obsahově příšerné příspěvky, které měly jediný cíl, zcela mě zesměšnit. Stěžoval jsem si tedy panu Editorovi ale ten mě odbyl s tím, že takových nicků tu může být klidně vícero a že hlavní je, že ten falešný pisatel nepíše vulgárně. Když jsem se tomuto naprosto amorálnímu přístupu podivil, odbylo se to bez jakékoliv reakce. Zvolil jsem tedy jiný nick, "right Charles". Netrvalo ani 24 hodin a i tento nick byl zneužit stejným způsobem, jako ten původní. A pan editor, přes moji žádost o mazání takových příspěvků opět nevyhověl a naopak zpochybnil moje tvrzení, že tyto příspěvky mají jediný cíl, zesměšnit mě. Reagoval jsem tedy tak, že jsem naprosto přestal psát jakékoliv komentáře. To se dá snadno panem Editorem ověřit, protože já píšu jen z jediné IP adresy. To bylo cca před 4 týdny. Přesto je na serveru stále záplava komentářů s nicky Karel, pravý Karel, right Charles, původní Karel, Karolko, a možná ještě dalšími, které mě trvale zesměšňují. Tohle je po 4 týdnech můj první, a také poslední komentář. Nevím jestli je za tím jeden či více lidí, nevím, jestli to nezařídil pan Editor aby se mě zbavil, v každém případě cíle bylo dosaženo, definitivně tu končím. A vám, falešní Karlové vzkazuji jediné, jste amorální hnus a pamatujte, že na každou svini se vaří voda.
          Váš Karel
          
          
          

8/10

Video: Slipknot předvádějí nový "Arsenal". Bez Sida Wilsona, zato s novými maskami Bez jakéhokoli varování vystřelila maskovaná úderka z Des Moines do světa nový singl. Po poněkud turbulentním období, kdy byl z řad Slipknot odejit DJ Sid Wilson, jde o docela silné prohlášení a zároveň i obligátní představení... čtěte zde

Vydáno: 10.09.2026 14:00 v sekci Audio / Video | Video

Dva měsíce po skončení Mistrovství světa objevili čeští rádioví dramaturgové fotbalový hit "Dai Dai" Shakiry a Burna Boye Při pohledu do tuzemského rádiového žebříčku se občas zdá, že si z nás dramaturgové dělají legraci. Fotbalová hymna letošního Mistrovství světa "Dai Dai" od Shakiry a Burna Boye kralovala v létě hitparádám, včetně toho... čtěte zde

Vydáno: 10.09.2026 08:00 v sekci Novinky | České hitparády

Nové desky 35/2026 - od Ellie Goulding přes ADÉLU po LP První zářijový týden si v hudebních novinkách zabraly dámy. Hvězdné Ellie Goulding a LP doplnila Slovenka ADÉLA, která se prosazuje po celém světě, britská Paris Paloma, Australanka Natalie Imbruglia nebo dvě Američanky Rebecca... čtěte zde

Vydáno: 09.09.2026 14:00 v sekci Novinky | Nové desky

7/10

Recenze: The Garden pořádají na albu "Bootleg" další punkovou seanci Bratři Wyatt a Fletcher Shearsovi se po čtyřech letech vracejí s albem "Bootleg", které znovu rozebírá punk, post-punk, elektroniku i noise na součástky a vkládá do nich něco svého. Tentokrát však dali svému chaosu syrovější a... čtěte zde

Vydáno: 09.09.2026 08:00 v sekci Recenze

8/10

Hudba v TV: Oasis v "Don't Look Back In Anger" poodhalí zákulisí. Všechno ale neřeknou Dokumentární film mapující návrat Oasis na scénu umí nadchnout, rozesmát i dojmout. Ty nejdůležitější otázky však nechává bez odpovědi. Jako reklama na chystané další turné však funguje velmi dobře a fanoušci v něm najdou... čtěte zde

Vydáno: 08.09.2026 10:00 v sekci Recenze | Hudba v TV