Co tě motivovalo k tomu, abys začal zpívat česky?

Trochu mi začalo vadit, že ne všichni moji posluchači mi rozumějí. Za těch několik let, co koncertuji, jsem už stihl naši republiku párkrát objet. A všímám si toho, že zejména lidé od čtyřiceti let výše často neumějí tak dobře anglicky jako mladší generace. Z vystoupení si nějaké emoce odnášejí, protože je mnohdy vycítí z atmosféry písniček, ale slovní rovina jim tam chybí. Dalším důvodem, proč jsem se rozhodl dát teď češtině šanci, je ten, že jsem se v ní zlepšil. Dřív mi trhalo uši poslouchat svoje nahrávky v rodném jazyce, které jsem pořizoval čistě jen sám pro sebe. Teď už se za svůj hlas v češtině nestydím, proto mě také víc baví v ní zpívat.

Čím to je, že ses v ní zlepšil? Pomohly ti získat sebedůvěru i coververze písní Karla Kryla a Václava Neckáře, které jsi nahrál, popřípadě hostování v autorské skladbě Štěpána Urbana?

Určitě ano. Chtěl jsem se těmi předělávkami do zpívání v češtině trochu dostat. Chodil jsem se v té době učit jevištní mluvu, abych správně vyslovoval a zbavil se přízvuků - anglického i moravského. Pak jsem začal navštěvovat i hodiny zpěvu, kde jsem zpíval česky. Ovšem to, že jsem se zlepšil, mohu posoudit vlastně jen já sám, protože ty předešlé nahrávky nikdo neslyšel. (smích) Tehdy to znělo opravdu špatně, lehce zašišlaně, byly tam slyšet moravismy, měkká i. Jsem si ale vědom toho, že i dnes může být moje čeština pro některé fanoušky těžko stravitelná, připravil jsem jim možná malý šok.

Říkali ti také lidé kolem tebe, abys zpíval česky?

Mamka mi to říkala od začátku. (smích) Po koncertech za mnou chodí lidé, kteří mě nabádají k tomu, abych v češtině zpíval víc, ale i takoví, kteří mě od ní naopak odrazují. Člověk se nikdy nezavděčí všem - i s tímto vědomím do toho jdu.

Text ke tvému prvnímu česky zpívanému autorskému singlu "Nezapomenout" psal Ondřej Jurásek. Proč sis na něj netroufl ty sám?

Neřekl bych, že bych si netroufl, zkrátka jsem psal doposud pouze anglické texty a to je jiná disciplína. S naším jazykem je třeba zacházet citlivěji, proto jsem byl rád za pomoc někoho, kdo je s českým jazykem více sžitý. Když jsem zkoušel napsat česká slova sám a pak si písničku druhý den poslechl, zjistil jsem, že to zkrátka není ono. Ve skládání hudby a aranžování se už dnes cítím docela jistě, ale jako textař českých písní se chci ještě pořádně vypsat. Nerad bych vydal něco, o čem bych sám nebyl přesvědčen. Nechci sklouznout k nějaké plytkosti či lacinosti.

Inspirovali tě ke zpěvu v mateřštině také někteří domácí hudebníci tím, že ti ukázali, jak krásné mohou české texty být?

Ano. Byl to David Stypka.

Konzultovali jste spolu tvoje texty, když to jeho zdravotní stav ještě dovoloval?

Bohužel jsme to nestihli. Na můj poslední e-mail s demoverzemi už totiž nemohl odpovědět.

Podle tiskové zprávy je text "Nezapomenout" o "vzpomínce na osobu, se kterou jsme prožili kus života. Osobu, se kterou již dávno nejsme v kontaktu, už ji vlastně neznáme, ale občas letmo vzpomeneme na hezké chvíle, které jsme spolu zažili". Myslel jsi na někoho konkrétního?

Písnička není vyloženě o konkrétním člověku. Tou osobou může být kdokoliv, koho už nevídáme. Když text poprvé slyšel producent Honza Balcárek, hned ho napadlo, že může jít i o osobu, která už není mezi námi. I takto se ta slova dají chápat. A myslím, že je tak mnozí lidé chápat budou. Je to zkrátka letmá vzpomínka na to, co bylo hezké - ať už mezi kamarády nebo třeba milenci -, ale už je to nenávratně pryč.

Na co ty sám nechceš nikdy v životě zapomenout?

Asi to vyzní jako klišé, ale určitě právě na lidi, kteří už mezi námi nejsou. Protože čím déle to tak je, tím víc vidím tyto lidi trochu v mlze. Přál bych si, aby ta mlha byla co nejprůhlednější.

Ve videoklipu hraje i tvůj bratr Lukáš. Bylo těžké ho k účasti přesvědčit?

Nebylo, stačil k tomu jeden telefonát. (smích) Brácha není rozhodně takový, že by se chtěl někde předvádět, ale moji tvorbu od začátku podporuje a zajímá ho, takže myslím, že i pro něj šlo o příjemnou zkušenost. Nic podobného nikdy nezažil. V komparzu hraje také moje žena a zapojil jsem i svého dobrého kamaráda a fotografa Dana Salače, který ztvárnil pankáče. Bylo hezké moci obsadit lidi, kteří mě obklopují a na kterých mi záleží.

Budeš tvořit už jen české písničky, nebo se souběžně s nimi rodí i ty anglicky zpívané?

V angličtině teď vznikají spíše nápěvy, které mě spontánně napadají, protože tvořit s anglickými slovy je pro mě stále přirozené. Chci se ale opravdu soustředit na české texty. Mám momentálně rozpracovaných zhruba sedm skladeb. Hudebně jsou už docela daleko, ale na textech potřebuji ještě více zapracovat. Svoje třetí album bych rád vydal příští rok na podzim.

Na albu se tedy objeví jen české texty?

Ano, to je můj aktuální plán. Nemůžu ale vyloučit, že se ten plán změní, původně jsem totiž chtěl i třetí desku natočit s anglickými texty a měla vyjít už minulý rok. (smích)

A kam chceš směřovat žánrově? Budou novinky popové jako singl "Nezapomenout", více folkové, nebo třeba v ještě úplně jiném stylu?

"Nezapomenout" je na moje poměry hodně popová skladba, mám ale v zásobě i klidnější a melancholičtější songy. Do těch se mohu víc ponořit a tak trochu si v nich plout. Ale stejně tak mám rád i rychlejší písničky, které mě moc baví hrát naživo - "I Have No Inspiration" nebo "Can’t Wait" zkrátka na koncertech fungují parádně.

Zpíváš už naživo některé z čerstvých kousků?

Singl "Nezapomenout" jsem zrovna před pár dny akusticky představil na koncertě v Kouřimi, pro mě krásném. Při dalších vystoupeních už ho plánuji hrát s kapelou takzvaně v plné palbě.

Jak diváci na češtinu reagovali?

Myslím, že dobře. Naživo už česky zpívám delší dobu, někdy zařazuji právě předělávku "Anděla" od pana Karla Kryla. A asi rok hraji song "Co je to láska" od Petra Nováka. Mám takový pocit, že když člověk začne zpívat česky, jako by se obměnilo publikum, jako by přišli jiní lidé. Atmosféra vystoupení se tím skutečně změní. Zároveň ale budou v setlistu samozřejmě i dál převažovat písničky v angličtině. Ještě nějakou dobu potrvá, než to bude alespoň půl na půl.

Jaké vlastně bylo tvoje koncertní léto po dlouhé covidové pauze?

Léto bylo moc fajn. Vzhledem k tomu, že tento rok se ještě nekonaly velké festivaly, měl jsem spíše menší vystoupení s intimní atmosférou. Třeba do zmiňované Kouřimi se vracím už asi pět let. Stejně tak se vždy těším do Uherského Hradiště, kde je atmosféra pokaždé boží. Sám jsem zvědavý, jak bude vypadat koncertní podzim, stále cítím kolem sebe určitou nejistotu, jestli se bude moci hrát, nebo ne.

Co jsi v období lockdownů dělal?

Na začátku jsem si založil nahrávací studio, takový svůj kamrlík, kde aranžuji vlastní songy a produkuji tam hudbu i pro jiné interprety. Po první uzavírce jsem se loni v létě stihl oženit, takže jsem spoustu času trávil přípravami svatby. Když se na podzim zase vše zavřelo, šel jsem na nějaký čas pracovat do nehudební branže. A v květnu už zase začaly koncerty.

Prozradíš, co v tvém případě byla ona nehudební branže?

Rozvážel jsem jídlo. To jsem dělal dva měsíce a další dva jsem pomáhal u tchána na stavbě. Ne že bych neměl co jíst, ale spíš jsem potřeboval na chvíli opustit byt. Když je člověk pořád jen zavřený doma, těžko přijde nějaká inspirace. Byl jsem rád, že jsem si mohl trochu vyčistit hlavu.

Když jsi rozvážel jídlo, poznal tě někdo ze zákazníků?

Nejspíš ne, měl jsem roušku a necítím se být zas tak slavný, aby mě každý poznával. Je to stejné, jako když jdu po ulici, také mě ani nenapadne, že by mě někdo měl poznat. Přitom se mi už párkrát stalo, že si kolemjdoucí šeptali: "To je Thom Artway…" Kdyby ale to jídlo rozvážel třeba Ed Sheeran, to by asi lidi koukali. (smích)

S kým teď pracuješ ve svém zmiňovaném studiu?

Zrovna produkuji desku jednomu šikovnému muzikantovi z Moravy. Budou to nejen moravské lidové písně v modernějším hávu.