Série vystoupení s bohatým doprovodným programem v Praze na konci června začínala, pro velký zájem však zpěvák hlavnímu městu přidal ještě druhý termín. Tentokrát se diváci sešli ve Velké Chuchli, přímo na zdejším vyhlášeném Dostihovém závodišti. Byly to nevšední a atraktivní kulisy pro zábavu na celé odpoledne a večer.

Kontaktní pojetí akce přesně vystihuje, po čem dnes fanoušci nejvíce baží. Kdo by se nechtěl se svým idolem setkat ve výjimečných situacích - třeba u společného vaření s Romanem Stašou nebo při improvizovaném hraní nazvaném jako Ztracený jukebox. Amatérští hudebníci mu dokonce mohli předvést svůj um ve fiktivním konkurzu do nové kapely. A kdo se Ztraceným neulovil fotku, kterou obratem vyvěsil na svůj instagram, ten jako by na místě ani nebyl.

Na Tour de Léto skutečně nešlo jen o hudbu samotnou, jak šumavský umělec už dopředu avizoval. Koncept potěšil hlavně rodiny s dětmi, které se v areálu mohly vyřádit dosyta.

Ještě předtím, než série vůbec odstartovala, ji někteří označovali za variaci na Kryštof kempy. Krajčo & spol. však nejsou zdaleka jediní, kteří šli svým příznivcům naproti a dopřáli jim ze sebe víc, než by bylo možné na běžných koncertech. Pokud je na místě k sobě obě akce připodobňovat, pak jen díky tomu, jak obrovským fenoménem se Kryštof i Ztracený na české mainstreamové scéně stali.

O těchto slovech svědčí i vysoká návštěvnost, která podle interpretova příspěvku na facebooku dosáhla tří tisíc lidí. Připomeňme, že šlo o přidanou zastávku - a navíc v době, kdy například pořadatelé tradičního festivalu Okoř zrušili letošní ročník se smutným konstatováním, že lidé se v časech pandemie za živou kulturou nehrnou.

O hudební náplň se postarala i Olga Lounová, která v roli hosta na poslední chvíli zastoupila Evu Burešovou, absentující ze zdravotních důvodů. Paradoxem je, že sama Burešová měla zaskakovat, a to za Terezu Maškovou, která vystupuje na ostatních štacích.

Devadesátiminutový set hlavní hvězdy ukázal, že účast měla smysl i pro ty, kteří po přidruženém programu netoužili, ale přišli hlavně za písničkami. Ztracený a jeho kapela už nemusejí znovu dokazovat, že jsou skvěle sehraní, že z nich tryská až nakažlivá radost z toho, co dělají, a také že si svoje publikum zvládnou snadno omotat kolem prstu. Platilo to i tentokrát. Čím blíž pódiu jste stáli, tím byla atmosféra večera intenzivnější.

Od show v O2 areně, konané v únoru loňského roku těsně před prvními covidovými uzavírkami, se repertoár tolik nezměnil. Přibyly jen singly "Vítr do plachet", natočený pro film o psím hrdinovi Gumpovi, a také nejnovější "Moje milá".

Právě aktuální hitovka jako by do jisté míry charakterizovala zpěvákovu novější tvorbu, v níž je místo jak pro opojnou nostalgii, tak pro lidovou nadsázku. "Tančíme životem se sklenkou v ruce, navždycky mladí, i když už po záruce…" neslo se areálem.

Ti, kdo milují poskakování a svižné tóny, se mohli těšit z koncertních tutovek, mezi něž patří "Sex s ex", "Tak se nezlob" nebo "Léto 95". Citlivější duše nebyly ochuzeny o balady "Ztrácíš", "Něco končí" či "Naše cesty", kterou - stejně jako v O2 areně - vystoupení vrcholilo. A když došlo na poctu nedávno zesnulému Františku Nedvědovi, dojemnou "Skládanku", přítomní ani nedutali.

Tour de Léto nelze hodnotit jako běžný koncert. Šlo o akci, která svým nadhudebním přesahem cílila i na ty, kteří by jinak nedorazili. Pochvalu si proto Marek Ztracený zaslouží nejen za své pěvecké a muzikantské dovednosti, ale i za to, že se v této nejisté době do tak všestranného a logisticky jistě náročného projektu se svými spolupracovníky vůbec pustil. Výsledný úspěch je kombinací tří faktorů - jeho současné mimořádné popularity, absolutní profesionality a sympaticky lidského přístupu ke svým posluchačům.