Kvůli pandemii jste byl nucen dvakrát odložit turné ke svému projektu D.Y.K. Jak jste čas, který jste chtěl původně věnovat koncertování, trávil?

Přepnul jsem se do módu herec a natočil dva filmy - "Zprávu o záchraně mrtvého" s Václavem Kadrnkou a potom "Il Boemo" s Petrem Václavem. Takže jsem se nenudil. A během toho jsem ještě jezdil hodně do přírody a připravoval odložené koncerty. Znovu se motivoval, že stále má smysl, v téhle době, kulturovat, i když máme tak nekulturní vrcholné představitele našeho státu.

Snášel jste období takzvaných lockdownů dobře? Dokázal jste si na něm najít pro sebe něco dobrého?

Víte, já myslím, že ano. Už na začátku jsem si zcela racionálně zakázal věnovat tomu víc energie, než je zdrávo. Je pravda, že jsem měl tu výhodu, že jsem stále měl na rohlík nejen pro sebe, ale i pro celou rodinu. Ale i tak vás samozřejmě některé informace dostihnou, tak jsem si pořídil tlačítkový telefon bez internetu, aby mě dostihly co nejméně. A život byl opravdu lepší. Myslím, že z téhle situace se dá vytřískat hodně pozitivního, ale musíte si to připustit.

Turné "D.Y.K." nakonec proběhne na přelomu července a srpna. Nepřijedou však američtí hudebníci, kteří se na stejnojmenném albu podíleli. Je to kvůli v současnosti problematickému cestování, nebo už mají zkrátka nasmlouvané jiné projekty?

Je to od obého trochu, navíc doba je nejistá a přivézt je sem, už jen kvůli náročnosti finanční, je teď obrovský luxus. Budu rád, když si to někdy zahraju s klukama a holkama z USA, se kterými jsme i nahrávali, ale my máme teď nazkoušeno s českou verzí kapely D.Y.K. A hraje to jak sviňa, takže bych momentálně ani nic měnit nechtěl. Teď už jen, abychom tu naši radost mohli někde předat.

Jak a kde jste za tyto špičkové muzikanty hledal náhradu? A koho jste nakonec do skupiny obsadil?

Velkou zásluhu na tom má Ondra Pivec, který jako jediný Američan v kapele určitě bude. Ten mi pomáhal a dával různé tipy. Věděl jsem, že součástí musí být každopádně saxofonista Michal Žáček, se kterým vlastně záměr vytvořit si vlastní kapelu vznikl už někdy před patnácti lety. Ten tam také je. Dechová sekce tedy vzešla z B-Side Bandu: Michal Žáček, Josef Buchta, Petr Hnětkovský a Lukáš Koudelka. Rytmika je zabijácká: Jiří Kalousek na kytaru, Marek Cába na basu a Filip Ernst na bicí. A klávesové nástroje obstarají Honza Andr a Ondra Pivec. A pak ještě trio zpěváků od pána boha: Marta Kloučková, Annamária D'Almeida a Kuba Vaňas. To se vám to pak hraje, když máte vedle sebe tyhle muzikanty!

Bude zmíněný Ondřej Pivec na koncertech výhradně v roli hudebníka, nebo se podílel i na celkovém konceptu show?

S Ondřejem diskutujeme opravdu velkou většinu věcí, od playlistu přes hudební připomínky po barvu trenek bubeníka. Ale na celkovou vizuální koncepci show jsem přece jen přizval Rosťu Nováka, Pavlu Kamannovou a Kristýnu Záveskou. My s Ondřejem obstaráme spíše tu hudební složku.

Oproti původnímu plánu se turné nakonec odehraje kompletně venku. Změnila se alespoň částečně také zamýšlená podoba koncertů, nebo zůstala zcela stejná?

Zůstala stejná. Akorát co se týče světel, musíte přemýšlet i tak, že na začátku koncertu bude spíše šero než velká tma. Ale to je, myslím, ten nejmenší problém.

Jaké pocity ve vás tento návrat na pódia doprovázejí - řekl byste, že jste nervózní, v očekávání, nedočkavý?

Upřímně jsem nejdříve nervózní byl, přece jen jsme spolu nikdy nehráli a je to něco naprosto nového. Ale nervozita opadla v okamžiku, kdy jsme měli první společnou zkoušku. Pak už následoval jen pocit naprostého štěstí, natěšení a radosti. A teď už se i nemůžu dočkat, to je pravda.

Máte obavy z toho, že tak dlouhá pauza může poznamenat váš výkon? Jak jste se během té doby udržoval v kondici?

To je dobrá otázka, ale jak říkám, já vlastně pořád něco dělal, takže zas až takovou pauzu jsem neměl. Navíc teď čerstvě hraju i na Letní scéně Divadla Ungelt se svojí ženou Táňou představení "Slepice na zádech", takže i kontakt s divákem si udržuju. Tudíž obavy nemám - ale jen proto, že si za prvé zpívám pořád, za druhé se občas snažím cvičit a za třetí se snažím dělat to, co dělám, jak nejlíp můžu. Jak z toho potom můžu mít obavy?

Od vydání alba "D.Y.K.", za které jste mimo jiné získal nominaci na Cenu Anděl, uplynou na podzim už dva roky. Jak ho dnes s odstupem času vnímáte? Podařilo se vám na něm naplnit všechny své umělecké touhy?

Musím teď zpětně říct, že stoprocentně ano. Ale taky už třeba dokážu říct, že se moje umělecké touhy posunuly někam dál. Inu, hudba je bezedná. Takhle o ní přemýšlím a takhle se ji snažím dělat. Vlastně pořád toužím něco udělat jinak, protože vím, že to jde. Otázka je, jestli si s tím dáte tu práci a dopřejete si mít na to čas.

Ohlížení zpět bylo během uplynulého roku a půl tématem pro velkou spoustu z nás. Jste člověk, který se rád ohlíží, nebo se spíše díváte do budoucnosti?

Já přemýšlím o tom, co mě čeká v příští minutě, nebo co se stalo před dvěma sekundami, to ostatní už jsem buď zapomněl, protože moje paměť je vrtkavá, nebo prostě nechci řešit, neboť čas není, neexistuje. To je jen nějaká veličina, kterou máme a kterou jsme si vytvořili, abychom mohli říct: "Setkáme se ve tři pod koněm." Ale jinak se spíš učím chovat jako stromy, ty asi taky nepřemýšlejí, jestli ten vítr foukal před deseti lety víc nebo míň. Budoucnost a minulost je stále jen přítomností, akorát naše mysl ji vnímá jako něco, co už proběhlo. Ale to už říkal Einstein, to ne já. Já to jen podobně vnímám, ale sám se v tom nevyznám. Prostě dělám, co mě baví. Tudíž se někdy ohlížím, někdy dívám, ale spíše do přítomnosti, kde je všechno obsaženo.

Připravujete již nový materiál? Nebo stále plně žijete érou alba "D.Y.K.", která co do živé prezentace vlastně teprve začíná?

Musím se přiznat, že mi nová tvorba zatím ještě moc nejde. To je, jako byste před porodem chtěli počít další dítě. Takže já si jen tak schraňuju nápady, a až porodíme "D.Y.K.", pustím se do jejich zpracovávání. Ale i na to se těším, protože je pravda, že "D.Y.K." je už poněkud časově odlehlejší záležitost.

Loni v březnu vyšel váš duet s Janou Kirschner "Na okamih". Zanechalo ve vás spojení s charismatickou zpěvačkou hlubší stopu? A chystáte se na spolupráci s ní navázat například nějakým společným živým vystoupením?

Předně musím říct, že jakákoliv spolupráce s Janou Kirschner je obohacující, protože ona je obohacující a inspirativní zpěvačka i žena. Takže já rád kdykoliv, ale jelikož je to osoba hluboká a vzdělaná, nechci být v módu kreativně bezobsažném, ale počkám si, až do mě zase něco přiteče. A pak myslím, že bude ten správný čas tvořit. I s madame Kirschner.

Na závěr prozraďte, co chystáte s B-Side Bandem, popřípadě zda se na vás mohou fanoušci v blízké době těšit i v nějakých dalších projektech.

Jednak to bude právě tour "D.Y.K." od 28. července do 5. srpna, pak filmy "Zpráva o záchraně mrtvého" a "Il Boemo". Dále natáčím seriál "Pan profesor". A jen co tohle všechno vyšoupnu z hlavy, začnu intenzivně a rád chystat turné s B-Side Bandem, protože, věřte nebo ne, ač z Brna, chybí mi ta parta neuvěřitelně.