První práce na nástupci šesté řadovky "Strange Little Birds" započaly již v roce 2018. Ty posléze přerušily oslavy dvacátého výročí úspěšného druhého alba "Version 2.0". O rok později se bubeník formace Butch Vig nechal slyšet, že připravovaný počin bude velmi elektronický a Garbage se na něm inspirují klasiky jako Roxy Music i Talking Heads.

Zapomněl jen dodat, že nás nečeká žádný radostný poslech. Původně madisonská parta, která svůj běh hudební scénou započala už v roce 1993, totiž na "No Gods No Masters" servíruje ponurý materiál, plný dusivé elektroniky a temných textů o úpadku současného světa.

Se zvukem skupině vypomohl zkušený multižánrový producent Billy Bush, který s ní v minulosti už spolupracoval. Naposledy na zmiňované předchozí desce "Strange Little Birds". A odvedl skvělou práci. Právě zvuk je na novince technicky precizní, hluboký, kytarový a zároveň chladně elektronický.

Zatímco po hudební stránce se Garbage ohlížejí spíš dozadu k osmdesátkám a devadesátkám, texty jsou veskrze aktuální, s notně kritickým tónem. Upozorňují na kapitalistické praktiky, rasismus, sexismus nebo třeba na chorobnou nenávist k ženám. Shirley Manson za tepavých rytmů působí jako přísná, krutá kazatelka, se kterou rozhodně nechcete jít do křížku.

Aranže jsou vystaveny na sytých elektronických zvucích (včetně úvodní kulisy s hracími automaty), které tvoří vysokou hradbu a koridor pro výsostně nakažlivý kytarový rock. Tahle moderně nemoderní kombinace tady funguje a překvapí svou výraznou atmosférou a autentičností. Takhle má znít nahrávka, která má jasný směr a sdělení.

Vedle zmíněných inspirací z úst Butche Viga je album plné vlivů Nine Inch Nails a chladné poetiky Trenta Reznora. Skladbou "Godhead" se zase proháníme na polích industriálního punku, stejně jako v singlovce "The Creeps", jejíž první tóny jako by vypadly z adrenalinového rukopisu domácích šílenců Zputnik. Hororový feeling přináší revenge song "A Woman Destroyed", v němž muži nevyznívají zrovna jako kladní hrdinové. Ostatně své si o nich Shirley řekla už v úvodní "The Men Who Rule the World".

Z výše uvedeného se může zdát, že zkušení matadoři zcela opustili své původní alt-rockové a grungeové kořeny, ale přes všechny zvukové a stylové odbočky jsou to pořád jasně rozpoznatelní Garbage. Modernější, ale i zahledění do minulosti a zároveň rozčilení ze současnosti. "No Gods No Masters" je deska s ksichtem, názorem a napsaná ve vrcholné autorské formě. Jedna z nejlepších, co tahle skupina kdy natočila.