Garbage posluchačům představili své osmé album "Let All That We Imagine Be The Light", na kterém vyvažují bolest a krásu. Deska je manifestem temného soucitu a tichého vzdoru, kde se Shirley Manson a její partička noří do těch nejhlubších emocí. Na skladby plné vzteku tentokrát zapomeňte.
9/10
Garbage - Let All That We Imagine Be The Light
Vydáno: 30.5.2025
Celkový čas: 45:21
Skladby: There’s No Future In Optimism, Chinese Fire Horse, Hold, Have We Met (The Void), Sisyphus, Radical, Love To Give, Get Out My Face AKA Bad Kitty, R U Happy Now, The Day That I Met God.
Vydavatel: BMG
Garbage debutovali v roce 1995 svou eponymní nahrávkou a od té doby ušli pořádně velký kus cesty. To, co začínalo jako alternativně rockový projekt, se brzy proměnilo v něco mnohem většího. Díky introspektivním textům kapela vždy dokázala vyčnívat a posouvat se dál. A díky vzdoru a odhodlání se neztratila ve změti alternativních jmen, mezi která patří třeba
The Afghan Whigs, Luscious Jackson,
Veruca Salt nebo
Jack Off Jill.
Pojďme ale do současnosti. Album "Let All That We Imagine Be The Light" navazuje na
hlasitou řadovku
"No Gods No Masters", která se točila kolem rasismu, sexismu a misogynie. Kapela na ní znovu ukázala, že hudba má sílu otevírat zásadní společenská témata, a v podobném duchu pokračuje i na novince. Tentokrát staví na syntezátorech, samplingu a temnějších strukturách. Místy připomíná triphopové
Portishead, jindy zase
The Cure nebo
Nine Inch Nails - nejvýrazněji ve skladbě "Hold".
Nudit se ale rozhodně nebudete. Duke Erikson a Steve Marker znovu předvádějí kytarovou hravost a nebojí se experimentů s efekty. Singl
"There’s No Future In Optimism" jede jako noční vlak pod neonovým nebem, zatímco "Chinese Fire Horse" působí odlehčeněji. A zatímco ikonická
Shirley Manson dřív působila dojmem, že si s ní raději nemáme zahrávat, tentokrát působí otevřeněji - sarkasmus ustoupil upřímnosti.
Deska vznikala v letech 2022-2024 - tedy v období, které pro ni rozhodně nebylo snadné. Podstoupila několik chirurgických zákroků, zápasila s tvůrčí krizí a navíc jí zemřel milovaný pejsek Veela. Všechny tyhle emoce vložila do nové hudby a pokusila se v chaosu najít smysl.
Skladba "Have We Met (The Void)" se točí kolem témat prázdnoty a smrti, podobně jako křehká a éterická "Sisyphus". Závěrečná "The Day That I Met God" je nejdelší z celé kolekce a začíná nenápadně - jako by zpěvačka procházela trnitou zahradou a s každým krokem odhalovala svou duši, aby se nakonec se vším smířila. Snad právě proto ta metafora.
Zoufalství, sentimentalita a bolest -
Garbage tentokrát vsadili na lidskost. "Let All That We Imagine Be The Light" zní místy jako soundtrack k napjatému thrilleru. Skupina už možná není tak hlasitá jako na začátku, ale to vůbec nevadí. Výsledkem je nejintimnější deska jejich kariéry - a možná i jedna z nejsilnějších.