V roce 1995 doznívala obrovská vlna grunge. Kurt Cobain byl po smrti, Soundgarden před sebou měli na dlouhou dobu poslední desku. Alice In Chains sice ještě vydají legendární "MTV Unplugged" ale pak se také odmlčí. Mudhoney čeká poslední album u velké firmy. A posluchači se odklánějí k britpopu, vycházejí desky Oasis, Pulp, Blur, ale objevuje se také Alanis Morissette nebo skupina Radiohead. A do toho debutuje podivné trio s úchylným jménem The Presidents Of The USA.

Chris Ballew a Dave Dederer se potkali během studií v Seattlu. Začínali jako duo bez bubeníka a pro hudební doprovod jim stačily jen dva nástroje s celkem pěti strunami. Ballew měl svou basitar (kytara se dvěma basovými strunami) a Dederer guitbass (kytara se třemi kytarovými strunami). Následně k sobě přibrali bubeníka Jasona Finna a Prezidenti byli na světě.

Už instrumentační obsazení odkazuje k tomu, že šlo o alternativce, kteří ale měli talent napsat chytlavé hity. A tak si debutového eponymního alba, vydaného nejdřív u malého labelu PopLlama Records, brzy všimli ve velké firmě Columbia Records. A to pomohlo dostat formaci do rádií a hitparád a televize, a to dokonce i v Česku. Ostatně minimálně na skladbu "Peaches" zřejmě narazili i ti, kteří v devadesátkách ještě k poslechu hudby nedorostli.

The Presidents Of The USA ale byli víc než kapelou, která napsala nejslavnější broskvovou píseň o tom, jak si Ballew dodává odvahu k návštěvě své milé, bydlící v domě, před nímž stojí broskvoň. Debut přinesl i další skvělé singly "Lump", "Dune Buggy" a "Kitty". Ten první zmíněný je nejzábavnější, ač jsem jeho text nikdy nepochopil. Ale není se čemu divit - vznikl prý během bláznivých snů, jež se Ballewovi zdály během alergické reakce na antibiotika, jimiž si léčil zápal plic.

Byli ujetí a nebrali se příliš vážně. Tohle v kombinaci s chytlavými a údernými písněmi fungovalo velmi dobře. Prezidenti nebyli rockovými ikonami, nešířili kolem sebe žádný kult, byli zcela normální a své chyby, které běžné rockové hvězdy úzkostlivě skrývají a tají, oni naopak odkrývali a přiznávali.

A to, že to fungovalo u posluchačů i kritiků, dokazují více než tři miliony prodaných desek anebo nominace na Grammy v kategorii Best Alternative Music Performance. Cenu ale nakonec dostala Nirvana za desku "MTV Unplugged In New York", což už v té době bylo rekviem jak za Cobaina, tak za celý žánr grunge, čímž se zas dostáváme na samý začátek tohoto článku.

The Presidents Of The USA svým debutem slibně a rychle rozjeli svou kariéru. Bohužel jeho slávu už nikdy nepřekonali, i když ani další desky nebyly vůbec špatné - někdo si možná vzpomene na singl "Mach 5" z dvojky. Pravdou ale je, že se kapele nedařilo nikam posouvat, a tak jsou její následující alba zaměnitelná a vlastně jen (ač vůbec ne špatnou) variací tohoto uvolněného a odlehčeného a zábavného debutu.