Na nápad inspirovat se ve vlastní tvorbě motivy ze slovenské tradiční hudby přišla Nina Berglová možná trochu paradoxně při svém pobytu v Itálii, kde studovala jazzový zpěv. Právě jazz a slovenský folklór jsou hlavní proudy, které se potkávají na jejím debutu "Inou Krajinou", vydaném na sklonku loňského roku u renomovaného slovenského vydavatelství Slnko Records. Dává to smysl - album má svým zaměřením blízko k výrazné akvizici tohoto labelu, ke čtyři roky staré nahrávce "Pustvopol" Kataríny Málikové.

Ve srovnání s jeho opulentností a žánrovou nenasystností se však "Inou Krajinou" přece jen drží více při zemi a v předchozím odstavci nastíněné mantinely nijak podstatně nepřekračuje. Do tohoto celkového pojetí díla nejspíše výrazně promluvil kontrabasista Štefan Bartuš, který je pod deskou spolu s Berglovou také podepsán. Bartuš je na slovenské jazzové scéně etablovanou osobností a debutující zpěvačka mu ve většině případů svěřila kompoziční a aranžérskou stránku věci. Ústřední dvojici ve studiu doplnili Bartušův syn Alan na klávesové nástroje, Dávid Hodek na bicí a v jednotlivých písních se objeví také hostující jazzmani včetně původem brazilského flétnisty a saxofonisty Joandera Cruze.

Album sice čerpá z folklórních idiomů jednotlivých oblastí Slovenska, většina skladeb je ale lidovkami pouze inspirována a jen ve dvou případech se jedná o jazzové úpravy konkrétních písní. Jsou jimi "Ej, jaki ši Maričko" a "O vtáčati", které svou zpěvností představují asi nejpřístupnější kousky desky. Například téměř titulní "Krajinou inou" pomrkává po jazzové historii, jedná se totiž o úpravu standardu "Softly, As In a Morning Sunrise".

Kolekce sice obsahuje pouze devět skladeb, jejich stopáž ale ve všech případech přesahuje pět minut. Nabízí tak dostatečný prostor pro instrumentální pasáže, postavené spíše na klidné evoluční práci s jednotlivými tématy a decentním využitím studiových možností než na závodech v rychlosti nebo hlasitosti a ohňostrojích efektů. Nahrávka obecně nežadoní o pozornost posluchače lacinými triky, je přitom zřejmé, že se v případě všech zúčastněných jedná o zkušené hudebníky.

To platí i pro Ninu Berglovou, která se i v náročnějších pasážích pohybuje s lehkostí. Výsledný počin potom tvoří spíše jednolitý celek, jakousi příjemnou projížďku časově i místně nejednoznačnou jinou krajinou, která přirozeně plyne a ze které vyčnívají spíše jednotlivé detaily nebo motivy.