Folkových interpretů je mnoho, hudebních umělců, vyznávajících alternativu, rovněž. Sedmadvacetiletá rodačka z Polomky je ovšem mimořádná. Její debutové album je prodchnuto jedinečnou atmosférou čerpající z archaické doby, která v posluchači budí až mrazení. Kolekce je kombinací slovenských lidových písní i autorské tvorby inspirující se právě v dávnověku rodné země. Z "Pustvopolu" na vás vykoukne svět, který neznáte.

"Pustvopol" je děsivý, nádherný, magický, melancholický, strašidelný i hluboký jako oceán. Je neuvěřitelné, co mladá umělkyně Katarína Máliková dokázala vytvořit. Spíš než prvotinu nadějné interpretky připomíná "Pustvopol" album zkušené, protřelé hudebnice, která si již prošla mnoha multižánrovými uskupeními. Navíc se Katarína obklopila dalšími talentovanými instrumentalisty, kteří ji dopomohli k onomu jedinečnému zvuku. Ať je to Katarína Turčinová na fujaru a příčnou i zobcovou flétnu, Andrej Turčín a Žaneta Mariňaková na housle, Janko Tomek na kontrabas a baskytaru, Ondrej Druga na akordeon či Klaudia Kosmelová na klavír. Sama Máliková se ujala kromě skládání i zpěvu, klavíru, syntezátorů, perkusí i hry na píšťalu - skutečně obdivuhodná osobnost.

Téměř hodinová nahrávka není lehká na poslech, na druhou stranu skrývá toliko detailů, hudebních nápadů a zajímavých aranží, že její poslech jen tak neomrzí. Katarína svému debutu vetkla art-folkový háv, který ale není pro běžného posluchače neuposlouchatelný. Naopak se snažila neznít sebestředně a pseudointelektuálně. Její rukopis a aranžérské nápady jsou svěží, kouzelné a mají především logiku.

Pojetí lidové písně "Bulo bi nam bulo", pocházející z její rodné Polomky, je impozantní. Některé skladby mají až hororový nádech. Houslové party jsou odzbrojující a připomenou díla filmového skladatele Jamese Newtona Howarda. Že i lidové písně mohou mít náboj a říz, ukazuje hned další skladba v pořadí "Kolo nás" s úchvatnou dynamikou.

Ani autorské písně nikterak za těmi lidovými nezaostávají. Nejzdařilejší z nich je "Dvanásty január" s dramatickou atmosférou a éterickým finále, které krásně podtrhuje půvabný Katarínin hlas. Za zmínku stojí i baladický závěr "Ej, už som prešiov", ve kterém vokálně vypomohl Ondrej Druga. Výsledek je rovněž působivý.

Nahrávka vyšla sice již v listopadu minulého roku, přesto je její náplň natolik uhrančivá, že i zpětně je potřeba její význam připomenout. A ač autorka přepracovala velmi letité lidové písně, jejich pojetí je moderní a zároveň zachovávající původní, tradiční ráz. Katarína Máliková přišla s debutem, který bude jen těžko překonávat, a pokud se jí to přece jen v budoucnu povede, máme se rozhodně nač těšit.