Ani ne hodinu cesty od Prahy se uprostřed pískovcových skalních útvarů Kokořínska nachází nenápadná víska Šemanovice. V té stojí restaurace Nostalgická myš a to je jakýsi zdejší kulturní středobod. Konají se tu koncerty a výstavy v rámci Šemanovického kulturní léta a od června do září sem můžete zajít ještě třeba na post-hudbu, Lenku Dusilovou, Katarzii nebo Muchu.

V sobotu se tu ale pořádaly hned dva koncerty a jedna vernisáž, což byl dobrý důvod sem vyrazit a po dlouhém covidovém hudebním půstu si zase jednou užít skutečné reálné vystoupení. Bez počítače a bez internetu. Prostě postaru.

Šemanovice, to není jen příjemná Nostalgická myš. Kousek od budovy restaurace stojí kostel sv. Jana Nepomuckého. A právě zde hrál Oldřich Janota spolu s houslistkou a zpěvačkou Romanou Šilhavou.

V tom jednom z prvních letošních fakt teplých dnů bylo příjemné sednout si do lavic v chladném kostele a zaposlouchat se do Janotových písní. Výborná akustika a prostory posvátného místa a dost možná i fakt, že se koncerty po dlouhé době karantény staly něčím vzácným, dodaly celému vystoupení silnou a velmi příjemnou atmosféru a prostor k rozjímání a přemýšlení. Hodinový set tu uběhl velmi rychle.

Mezitím se v Nostalgické myši připravil Jakub König, kterému právě vyšel překrásný román "Vřeteno" a neméně silná deska "Puls". Ještě předtím ale spisovatel a muzikant představil svou další uměleckou tvář při zahájení výstavy obrazů "Krajiny a obličeje".

Jakub se za roky malování vyprofiloval do výtvarníka, který na svých plátnech objevuje spoustu vzájemně propojených světů a krajin, které se prolínají v různých perspektivách. Nejinak tomu je u obličejů a krajin. Člověk se jen nestačí divit, jak všestranně talentovaným a osobitým umělcem König je.

Vernisáž se pak pomalu prolnula do koncertu písní Obří broskve, Kittchena i Zvířete jménem Podzim. Jakub König byl sice inzerovaný jako Kittchen, tentokrát ale hrál vlastně sám za sebe, což ostatně připomněl i v jediné písni z nové nahrávky "Puls", která tento večer zazněla. A tak vystupoval bez masky a bez spoluhráčů a bez světelných efektů či projekcí. Jenom jednoduše a přímočaře.

A ono to bohatě stačilo. Nostalgická myš tak zažila intimní a příjemný koncert i četbu úryvku z již zmiňovaného "Vřetena". O tom, že soumrak je Keyova (což je hlavní hrdina knihy) nejmilejší denní doba. A do toho se prolínaly songy ze všech různých Jakubových etap. Zazněly třeba "Sudety", "Půlka chlapa", "Sametový", "Černou" nebo taky "Na cestách" z loňského vánočního alba Osamělých písničkářů. Kittchen se svými upřímně odzbrojujícími průpovídkami mezi skladbami působil přirozeně, děti účinkujících a kamarádů se trochu nudily a venku se pomalu nezvedal vítr, ale přicházel soumrak.

A tak příznačně v té nejmilejší denní době po koncertě opouštíme Šemanovice a vracíme se do Prahy kokořínskými lesy, bohatými na zvěř (na silnicích potkáváme snad dvanáct srn). Bylo strašně moc příjemné zase po dlouhé době zažít koncert. Opravdickej.