Večer otevřel projekt Ondřeje Mataje vystupujícího pod názvem NUMINOISES. Vše zvládl sám - kytary, samply i projekce. Já ho bohužel nestihla, ale podle kolegy byl skvělý. Později se na pódiu ale objevil znovu, tentokrát jako člen Königovy doprovodné skupiny.

Vánoce sice kalendářně přijdou až za dva měsíce, milovníci alternativní scény si je ale nadělili už teď. Křest nové desky Jakuba Königa totiž působil skoro jako svátek. Setlist, stejně jako samotné album, otevřela píseň "Zakopaný". Zpěvák s ní symbolicky odkopal i vlastní krušné dětství poznamenané šikanou. Následující skladbu "Neletím" zakončil slovy "cítit úzkost je normální".

O podobném tématu mluvil i na pondělní debatě Frontmana "Jak tvořit a nezbláznit se", která se věnovala duševnímu zdraví hudebníků. Poté sundal z hlavy papírovou korunu složenou z jeho kreseb a drobných světýlek. Zároveň odložil mikinu se svým jménem na zádech - zbytečně, všichni v sále jsme dobře věděli, kvůli komu jsme přišli.

Nezůstal jen u kytary, během písně "Dolů" využil i korále, které mu visely kolem krku. Jejich chrastěním a žmouláním vytvořil zcela nový zvuk, téměř další nástroj.

Jakub se vyjadřuje především svou hudbou, osobně bych ale uvítala trochu víc interakce s publikem - neustálé "děkuji" mi prostě přijde málo. Nemusí to být nutně výkřiky typu "Jste tady?" - takové fráze taky nemusím, ale alespoň pár vět navíc by koncertu prospělo. Výjimkou byl "Mejdan", kde se zpívá "Kluci jsou fajn, holky jsou fajn" - ideální chvíle na otázku, jestli se máme fajn i my. Většinu času však skladby přecházely plynule jedna do druhé a mezi nimi zůstával prostor jen pro doznívání tónů nástrojů.

Delší pauza nastala až před samotným křtem, který přišel ve třetí části večera s písní "Metronom". A jak se dalo čekat, Kuba to pojal po svém. Žádné šampaňské, žádná efektní gesta. Jen prosté, opakované "Teď a tady" - věta, která vystihuje i náladu celé desky. Nenápadná, ale přesná. Připomínka, že žít přítomností má pořád smysl. Stejně jako si užít obyčejný koncertní večer.

König poděkoval, že jsme s ním v tak křehkém okamžiku, kdy nové písně hraje teprve potřetí. Pak pronesl větu o tom, že vše kolem nás je jen hmota vibrujících částic - stejně jako tento večer. Trochu ho překvapil dopis od dcer, které už musely jít domů. Dojemné gesto, které ho ale nerozhodilo, stejně jako ani dlouhé ladění kytary. Místo trapné pauzy z ní udělal vtipnou situaci.

Playlist večera složil z obou svých sólových desek, tu aktuální zahrál celou. Došlo i na "Hejna" z filmu "Zápisník alkoholičky". Vzpomněl si ale i na starší období - třetí v pořadí zazněl mash-up skladeb "Úplně jinde" od Obří broskve a "Fotr" od Kittchena, po kterém logicky následovali "Tatínci". "Sagittarrius A*" zněla díky společnému úvodnímu popěvku jako nějaká mantra. Vokály, které na albu nazpívala Nivva, tentokrát převzala Tereza Obermajerová a mužská část kapely, včetně Štěpána Růžičky.

Celý večer se nesl v duchu ponoření do hudby, která nás obklopila i unášela. VJing Lindy Arbanové, postavený na Jakubových obrazech, dokresloval atmosféru a podtrhoval emoce každé skladby - třeba úderné "Plán", v níž se zrcadlí česká povaha. Königův hlas má schopnost uklidnit a obejmout. A jeho písně v nás rozsvítily tichou naději, že na to všechno nejsme sami.